Hlubší vrty ani přehrady nás sucha nezbaví, je potřeba změnit vztah k půdě, říká soukromý zemědělec
Pestře strukturovaná krajina, lepší hospodaření na polích a v lesích, organická hmota do půdy – to vše jsou podle soukromého zemědělce a lesníka Daniela Pitka správné postupy, které by měly pomoci v boji proti suchu. Ve Dvaceti minutách Radiožurnálu řekl, že Národní koalice pro boj se suchem neřeší příčiny sucha, ale až důsledky.
„Pokud většinu boje se suchem zaměříme na to, že propojíme vodovody, uděláme přivaděče na pitnou vodu, budeme budovat přehrady, tak to vše je sice potřeba, ale také to poslední, co vyřeší sucho,“ vysvětluje. K řešení sucha nepomohou podle něj ani hlubší vrty a ani více vodovodů. „Samozřejmě když nezadržíme v krajině vodu, tak ve finále nám ta voda dojde,“ dodává.
Soukromý zemědělec, lesník a držitel ekologické ceny Josefa Vavrouška Daniel Pitek nastiňuje možnosti, jak vyřešit problémy se suchem.
Klíč k řešení je podle něj změna hospodaření v lesích a na zemědělské půdě. „Hospodaření je teď špatné a nepomáhá nám vodu zadržovat,“ nastiňuje zásadní problémy.
Důležitá je především pestře strukturovaná krajina. „Je potřeba, aby tam byla spousta nelesní zeleně, abychom měli krajinné prvky, jako jsou třeba mokřady, zatravněné údolnice, průlehy, příkopy, příkopy na zadržování vody. Je potřeba, aby byly pestře strukturované lesy – ne smrkové monokultury,“ jmenuje konkrétní opatření.
Pěstování smrkových monokultur má podle něj na území dnešního Česka tradici 300 let, přestože ani dříve tyto porosty nebyly příliš stabilní.
Problémem je i jednolitá zemědělská krajina, která obsahuje přílišné lány polí bez mezí, alejí, remízků, keřů, mokřin a rybníků. „Toho máme v krajině žalostně málo oproti Rakousku, Belgii, Německu a ostatním zemím, které pochopily, že takhle se hospodařit nedá,“ zdůrazňuje zemědělec.
Alespoň částečné řešení může přinést zmenšení lánů s jednou plodinou a jejich rozdělení biopásy.
Chybí dobytek
Hlavním důvodem, proč se podle něj v krajině a zejména v zemědělské půdě voda nedrží, je nedostatek organické hmoty, jinak řečeno tradičních hnojiv. Půda pak nemá schopnost vodu zadržet tak, jak by měla. Jak ale do půdy dostat organickou hmotu?
„Samozřejmě to můžeme dělat buď chlévskou mrvou, hnojem, kterou tam dodáme. Na to bohužel nemají naši zemědělci dostatek dobytka, protože třeba velké agrární podniky, kde mají velké spousty orné půdy, tak většinou vůbec živočišnou výrobu nemají,“ jmenuje zemědělec jeden z konkrétních problémů českého zemědělství.
Obnova vodovodů, výstavba rybníků nebo zavlažování. Boj proti suchu vyjde stát na 50 miliard
Číst článek
Místo chlévské mrvy se dá sice použít kompost, kupovat ho od kompostáren ale zemědělci zvažují hlavně proto, že jsou to náklady navíc. „To, jak se vlastně dnes dělá, že se zaorávají pouze zbytky po sklizni, tak to je naprosto nedostatečné,“ upozorňuje Pitek.
Lepší než přehrady
To, že kvalitní a dobře hnojená zemědělská půda udrží více vody než ta nekvalitní, není pouhá spekulace. Výzkumy, které provedl Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy, ukazují zásadní rozdíl.
„Půda v současnosti v České republice zadržuje pět miliard kubíků vody a její schopnost v té nejlepší kondici, kterou by měla, je skoro devět miliard. A udává se, že pokud bychom začali hospodařit stylem, o kterém mluvím, tak bychom do deseti let byli někde na sedmi miliardách,“ vypočítává Pitek.
Více než dva miliony lidí v Angole ohrožuje sucho, vláda nereagovala dostatečně, tvrdí UNICEF
Číst článek
Nárůst o dvě miliardy, který je možný jen změnou hospodaření, by podle něj znamenal zadržení většího množství vody, než kolik jsme schopni zadržet díky přehradám, které máme či jsme schopni v Česku postavit.
Podle Pitka by proto bylo nejlepší, aby v každé vesnici byli dva či tři sedláci, kteří hospodaří třeba na 100 či 200 hektarech a mají k půdě vztah.
„Budou se chovat slušně k půdě, budou se chovat slušně ke krajině, budou se snažit ji zlepšit, protože to nemají jenom na tento nebo další rok na nějaký výnos, který chtějí co nejvyšší. Ale prostě chtějí, aby tam fungovaly i jejich děti, jejich vnoučata. A to je ten důležitý a podstatný bod,“ uzavírá Pitek.
