Měl by se zjednodušit systém dávek, kdy by místo dvaceti existovaly pouze dvě, míní sociolog
Systém by měl mít dvě základní dávky. Jedna by mířila na pomoc při hmotné nouzi a druhá by byla výrazně širší, byla by to tedy nějaká dávka sociální podpory, řekl v rozhovoru pro Radiožurnál sociolog Daniel Prokop ze společnosti PAQ Research. „Hlavním problémem českého systému dávek nejsou extrémní výdaje. České výdaje za dávky jsou menší, než je v Evropě běžné,“ vysvětlil Prokop v rámci pravidelného seriálu Život k nezaplacení.
Meziroční pokles maloobchodních tržeb v Česku v dubnu zpomalil na 7,7 procenta z březnových 9,5 procenta. Tržby obchodníků ale klesají dvanáctý měsíc v řadě. Lidé tedy evidentně nenakupují tolik jako dřív. Inflace zůstává stále nebývale vysoká. Domácnostem to lze těžko vyčítat, protože se chovají ekonomicky a snaží se šetřit. Je to tak?
V datech společného projektu to vidíme také. Zhruba třetina domácností šetří výrazně, zejména ty z nižší střední třídy. Takže je nutné myslet na to, jak například udělat daňovou reformu, aby zmíněnou část společnosti nepoškozovala. Nejsem si ale jistý, že se to povedlo.
Poslechněte si další díl pořadu Život k nezaplacení se sociologem Danielem Prokopem.
Když se podíváme na vztah domácnost, spotřeba a inflace, je to jedna z podmínek, kterou je potřeba vytvořit, aby domácnosti přispěly ke krocení inflačního efektu?
Argument pro zvyšování úrokových sazeb je, že se to projeví do spotřeby a omrzení inflace. Naše data i data Českého statistického úřadu ale ukazují, že spotřeba je redukovaná. Podle našich dalších informací pak vyšší střední třída spotřebu neredukuje. Takže pokud má být například vládní balíček protiinflační, měl by nastavovat daně, aby nezvyšoval zatížení nízkopříjmových osob a vybíral to v bohatší polovině. To byl argument, proč posílit progresivní zdanění. Je to lepší protiinflační krok, než například plošné navýšení nemocenské.
Domácnosti se chovají ekonomicky a pohybují se na půdorysu, který jim příjmy a výdaje umožňují. Horší to je u veřejných peněz, kde se šetří obtížněji. V letáku, který vydaly odbory, „Víme, jak na to“ je mimo jiné požadavek nazvaný audit agend a výdajových položek všech částí veřejných financí. Tam by se asi něco našlo.
Odbory se shodují s odborníky, že pro šetření na ministerstvech je potřebný audit agend. To se týká například výzkumných ústavů, kterých má třeba ministerstvo zemědělství dvacet a v jejichž financování je miliarda korun. Takto je potřeba projít ministerstvo po ministerstvu a najít, na čem je možné spořit.
Nelze si pouze říct, že se ušetří například pět procent, protože se to strhne z odměn těch nejlepších lidí. Audit je tedy potřebný. Dále je nutné se zaměřit na věci, které dlouhodobě zvyšují náklady provozu státu.
Reforma výzkumných ústavů
Je potřeba výrazná redukce nebo reforma například zmíněných resortních výzkumných ústavů?
Existují dva typy problémů. Některé resortní ústavy nevycházejí z priorit vlády, takže třeba ministerstvo financí nemá, pokud vím, ani jeden takový ústav a vše si dělají sami. Ministerstvo práce má dva, které ale na něj nejsou zcela napojené při řešení akutních agend. Když se tedy rozhoduje třeba o důchodové reformě, většinou to neřeší Výzkumný ústav práce a sociálních věcí. V tomto ministerstvo je tedy třeba si definovat, co jsou klíčové věci, například reforma sociálních dávek nebo důchodů, a zapojit ústavy, aby tyto věci byly jejich prioritou.
Musíme změnit strukturu středních škol, vypisují se obory jako prodavačka, přibližuje sociolog Prokop
Číst článek
U dalších ministerstev jsou ústavy fragmentované a částečně zbytečné. Zmíněné ministerstvo zemědělství má bramborářský ústav nebo ústav chmelu, které je možné redukovat. Celková reforma výzkumných ústavů by mohla ušetřit jednotky miliard. Když se dále podíváme třeba na ministerstvo školství, ústavy jako například Národní pedagogický institut z části fungují dobře, část jejich agend je ale také zbytečná.
Když bude stát využívat ústavy k tomu, aby pomáhaly reformám, může to také posílit jeho kompetenci. Reformy agend jsou tedy lepší řešení, je to ale složitější krok, než plošně škrtnout pět procent.
Tohle by se schovalo pod desetiprocentní škrty v kapitole věda a výzkum?
To přesně nevím, protože ten plán není jasný. Neví se, jestli chce vláda tam škrtat v podpoře vědy ve zmíněných ústavech, či jinde. Na vědu a výzkum dáváme výrazně méně, než je průměr zemí OECD. Nelze mít chytřejší ekonomiku, která není složena jenom z montoven, a zároveň škrtit výdaje na vědu a výzkum. Tyto výdaje by však měly být účelnější. Takže podle mě by nemělo být cílem je omezit, ale reformovat to, jak jsou vynakládané.
Toto téma se podává také jako souboj spotřební daně na tak zvaná tichá vína versus eventuální škrty na vědu a výzkum. Má to logiku?
Každý může ukázat na něco, kde vláda mohla jednoduše šetřit, ale neudělala to. To je tedy například spotřební daň na tak zvaná tichá vína, kde se mohlo ušetřit čtyři až pět miliard. Zároveň vláda úplně vycouvala z podpory stavebního spoření, to je taky pár miliard. Stále také dává deset až patnáct miliard na různé typy podpory třetího pilíře důchodů, kde také existují pochybnosti, zda jsou efektivně vynaložené.
V Česku je s alkoholismem velký problém, který způsobuje další náklady ve zdravotnictví či sociálním systému v řádech desítek miliard. Je tak racionálnější vybírat daně v tomto sektoru a omezit alkoholismus, než škrtat ve vědě.
Valorizace jako nástroj
Dnes se hodně mluví o valorizaci jako o nástroji. K čemu? Jaká má rizika?
Valorizace znamená automatické zvyšování důchodů nebo dávek podle určitého vzorce, který se může řídit inflací nebo třeba průměrnou mzdou.
Balík: Přijímání novely o valorizaci bylo nedůstojné kvůli ANO, nemělo by navrhovat její zrušení
Číst článek
Mezi její pozitiva patří předvídatelnost, kdy lidé vědí, jak vysoký bude jejich příspěvek na péči. Nemůže se také stát, že se například zvednou ceny a někomu zůstane omezený příspěvek na péči o hendikepované dítě. Dále to také velmi ušetří energii státu, což je velkou výhodou a moc se o ní nemluví. Nyní se tvoří velká část vládní agendy kolem toho, jak valorizovat dávky, důchody nebo rodičovský příspěvek. Kdybychom ale měli dobré valorizační vzorce, ušetří hodně energie pro důležitější reformy.
Nevýhodou je, že výdaje státu budou růst, pokud se budou zvedat i ukazatele valorizace, s čímž stát musí počítat. U klíčových věcí jako jsou důchody, rodičovský příspěvek či příspěvek na péči by valorizace měla být, je potřeba ale hlídat, jak mechanismus funguje. V některých věcech by se mohl odvozovat od průměrné mzdy, aby se nestalo, že inflace naroste o 20 procent a státní výdaje tak stoupnou o desítky miliard. V případě zmíněných příspěvku na péči nebo rodičovského příspěvku by to pak bylo předvídatelnější a plynulejší v čase. V případě důchodů je inflace klíčová a je otázkou, na kolik to má být napojené na mzdy.
V klíčových věcech je tak dobré mít automatickou valorizaci, ale je potřeba, aby byla uměřená. Mohou se také nastavit stropy, kdy se důchody nezvednou například o více než 5000 korun za tři roky.
Vše, co jsme zmínili dnes, ale i v minulých rozhovorech Života k nezaplacení, se dá schovat pod titulek „Hledá se sto miliard“. Kde?
Vláda udělá určité daňové změny, jako je například daň z příjmu korporací, které vyberou asi 70 miliard. Zároveň tak zvané daňové škrty naslepo za vlády Andreje Babiše a ODS v kooperaci s ANO stály 150 miliard. Takže se v příjmech nedostáváme ani na polovinu toho, co tyto vlády vyškrtaly například u daně z nabytí nemovitosti a podobně. Je třeba přiznat, že by se měl vrátit daňový výběr, který v Česku byl předtím, než si vlády daly pásku přes oči a začaly populisticky škrtat. Druhou věcí jsou výdaje. Je otázkou, jak se realizuje to, co vláda představila. Určitě je dobré škrtat dotace a revidovat příspěvky na spoření.
Desetimiliardové škrty v roce 2024. Nejvíc mají ušetřit školství, místní rozvoj, průmysl a doprava
Číst článek
Na druhou stranu Česko má největší problém v dlouhodobých věcech. Máme 6000 obcí, velká část z nich má samosprávnou funkci a aktuální data ukazují, že malé obce dávají velké částky svého financování na platy zaměstnanců či na odměny pro zastupitelstva. Tato fragmentace vede k velkým nákladům. Obce také nejsou schopné své finance proinvestovat, každá má tak málo peněz, že z toho například školku nepostaví. Kdyby se jich spojilo třeba 10, tak školku dohromady postaví, každá samostatně ale ne. Například systémy vzdělávání jsou také velmi administrativně náročné, což brzdí prosperitu státu.
Druhá věc je zdravotní prevence. Kombinace obezity, alkoholismu a přeskakování preventivních prohlídek v Česku vede k vysokým nákladům zdravotnictví a sociálního systému, které činí minimálně nižší desítky miliard. K tomu se přidává fakt, že máme spoustu lidí v šedé ekonomice, protože je tam vytlačujeme exekucemi a vysokým zdaněním práce.
Pokud má Česko růst, musí vlády tyto věci odblokovat, což je důležitější než letošní závazek poškrtat deset miliard. Je potřeba se zaměřit na dlouhodobé věci.
Politici to ale chtějí mít rychle a s okamžitým efektem.
Problém těchto reforem je, že například výnosy ve vzdělávání jsou rozložené do 40 let. Změnit strukturu samosprávy je velmi složitá věc, protože velká část české politiky se rekrutuje ze starostů, ať ve hnutí STAN, tak ODS. Kromě toho jsou tam bariéry i v odložení výnosů. Pokud ale budeme pouze ploště škrtat, nikam se nepohneme.
Kam tečou dotace. V roce 2025 jich má být za 527 miliard, skoro půlka jde do škol, ukazuje dokument
Číst článek
Na první pohled to ale vypadá nadějeplně, budeme škrtat ve státní správě, zrušíme některá místa a ušetříme miliardy. Je to tak snadné?
Ve státní správě jsou samozřejmě úředníci, kteří by tam nemuseli být, nebo pracují hůř, než by měli. To ví asi každý, kdo je v kontaktu se státní správou. Na druhou stranu jsou tam i úředníci, kteří dělají dobrou práci za méně peněz, než by si zasloužili. Je třeba reformovat služební zákon, který nyní spíš blokuje růst některých lidí. Je třeba se zaměřit na zmíněné agendy a výzkumné ústavy. Zjistit, kolik jich má být, kolik tam má být pozic a podobně. Například ministerstvo školství má poměrně málo pozic, které řídí tak komplikovaný systém.
Systém tak musí buď zjednodušit řízení, kdy v Česku nebude 2000 zřizovatelů základních škol, ale bude to centralizovanější, což mu umožní snížit počet lidí. Naopak ve složitějším systému musí být ještě větší počet lidí, jež máme nyní. Plošné škrtání bude v některých resortech hodně na úkor odměn, na úkor věcí, kde vedoucí chtějí odměňovat schopnější úředníky. Státní správě se nevyplatí plošně škrtnout jedinou věc, která může motivovat ty schopnější.
Fragmentace a složitost
Obtížná ekonomická situace, jako je tato, nasvědčuje různá problematická, ale třeba dlouho opomíjená místa. Už jste mluvil o dávkách. Jakou proměnou by mohl systém dávek projít?
Hlavním problémem českého systému dávek nejsou extrémní výdaje. České výdaje za dávky jsou menší, než je v Evropě běžné. Systém je však obrovsky fragmentovaný. Existuje asi dvacet dávek, některé z nich mají duplicitní účel, takže máte vedle sebe doplatek na bydlení a příspěvek na bydlení, které plní velmi podobný účel. Dále existuje současně přídavek na děti a příspěvek na bydlení, kde musí domácnost deklarovat úplně stejné příjmy. Vše musí dělat dvakrát, což je zbytečné.
Rušení daňových slev nebo vyšší daň z nemovitosti. Vládní strany budou opět jednat o úsporách
Číst článek
Systém by měl mít dvě základní dávky. Jedna by mířila na pomoc při hmotné nouzi a druhá by byla výrazně širší, byla by to tedy nějaká dávka sociální podpory, která spojuje příspěvky typu dávek na bydlení a přídavku na děti.
Existovaly by tak dvě dávky, které celý systém konsolidují. Vše by tak bylo jednodušší, Úřad práce by měl mnohem méně práce s administrativou, lidé by v tom zároveň měli větší přehled a zvýšila by se ochota a možnost o ně žádat.
Podle úterní zprávy plánuje ministerstvo práce změny v České správě sociálního zabezpečení. Samostatné okresní pobočky by se měly přeměnit na běžná pracoviště a spadat by měly pod pět nových územních správ.
Tím, jak dnes postupuje digitalizace, dává smysl redukovat pobočky. Největší reforma by ale byla, pokud by se zavedlo jednotné inkasní místo. To znamená, že daně, sociální pojištění a zdravotní pojištění by vybírala finanční správa. Ta by to rozdělila příslušným institucím, protože je absurdní, že dáváte velmi podobné výkazy na tři jiné instituce.
Výpočty odborářů jsou poplašná zpráva, myslí si Nerudová. Vycházíme z reality, obhajuje je odborář
Číst článek
Česká správa sociálního zabezpečení by peníze nevybírala, jenom by vydávala důchody. V této chvíli by se mohla spojit s Úřadem práce, který zase vydává dávky. Jeden úřad by tak měl v kompetenci všechny výdaje státu v sociální oblasti a tím by se zmenšil počet lidí, kteří tam musí pracovat, bylo by snazší systém digitalizovat a zároveň by měl stát propojená data o dávkách a důchodech.
Tento plán už existoval v období mezi lety 2006 až 2013, ale zapomnělo se na něj. Všechno se to ale ví, občas se však stát věnuje malým tématům, malým škrtům a upozaďuje dlouhodobé reformy.
