Vláda selhává v komunikaci, uprchlíci nemají čas se učit cizí jazyk, říká Prokop
Před několika dny protestovalo asi 70 000 lidí na Václavském náměstí v Praze. Další demonstraci svolávají odbory. Opozice a část veřejnosti je přesvědčena, že vláda přijímá protikrizová opatření pozdě a občanům je nevysvětluje dostatečně. Prožíváme složité období, které zřejmě jednou skončí. Jen nevíme, kdy a jak. Příčiny nespokojenosti občanů vysvětlil Radiožurnálu sociolog Daniel Prokop.
To, co mnozí předpovídali, se stalo. Lidé byli v ulicích. Podle odhadů bylo v Praze na Václavském náměstí až 70 000. Co bude dál?
Ukazuje se, že velké demonstrace jsou v Česku schopny svolat dva typy sil. Jednak jsou to liberálně demokratické demonstrace, když se objeví nějaké ohrožení typu Česká televize před lety nebo teď obavy ze střetu zájmů Andreje Babiše. Anebo jde o demonstrace, když je velká ekonomická obava, což je ta současná nebo to byla ta Holešovská výzva v roce 2012.
Když valorizace důchodů přidá 300 korun těm, kdo mají 10 tisíc, a zároveň se komunikuje, jaká je to obrovská pomoc, působí to zklamání, říká Daniel Prokop. Poslechněte si celý rozhovor
Na ostatních typech demonstrací, když jde třeba o kulturní ohrožení v době migrace, bylo maximálně třeba pár tisíc nebo stovky lidí. Ty, kde jde o ekonomické ohrožení, dokáží spojit různé opoziční síly a klidně můžou pokračovat. Záleží to dost na vládě, jak bude rychlá v přijímání opatření a v komunikaci.
Zaslouží si vláda lidi v ulicích?
Asi nezaslouží. Když se kouknete na ty požadavky, tak to je třeba uzavření dohod o odebírání plynu z Ruska. Kritizuje se řada věcí, které vláda dělá dobře. Na druhou stranu myslím si, že vláda doplácí na dvě věci ve své politice.
Jedna věc je, že dáváme hodně peněz na podporu. Někdo říká, jsme čtvrtí nejlepší v Evropě, ale většina peněz jde špatným směrem. Například valorizace důchodů stojí desítky miliard a málo pomáhá nízkopříjmovým důchodcům.
Dáváme spoustu peněz na plošné typy podpory a občas i na podporu lidem, kteří to nepotřebují. Třeba změna daní opět nepomohla nízkopříjmovým domácnostem. Utrácíme velké prostředky bez pomoci lidem, kteří se nejvíc obávají a potom plní náměstí. To je jedna věc.
‚Ukrajincům pomyšlení a nám dva svetry.‘ Desetitisíce odpůrců vlády se sešly na Václavském náměstí
Číst článek
Druhá věc je podle mě psychologická, vidíte to na sociálních sítích. Každý má nějakého známého, kterému cena energie vzrostla třeba na desítky tisíc. Já znám lidi, kteří budou platit třeba 200 000 ročně za elektřinu. Ale to jsou zatím úplně ojedinělé případy.
V řadě států, třeba v Británii, mají za tímto účelem relativně vysoko položený strop, aby lidé, kterým skončí fixace a mají špatného dodavatele, nečelili takto extrémní dopadům. Aby se to rozložilo v rámci dodavatele či společnosti.
Lidí, kteří na to takto doplatí, může být pět procent i méně, ale vyvolá to velkou paniku. I kdyby to bylo jedno procento lidí. Takže vláda doplácí na to, že v Česku není žádné opatření, na rozdíl od Evropské unie nebo Británie, které by redukovalo tyto extrémní dopady.
Jak ochočit ceny energií? Je na to nějaký jednoduchý recept?
Já nejsem expert na trhy, ale momentálně se diskutují dvě varianty. Jedna varianta na celoevropské úrovni je Iberská výjimka. Ta ze systému vyváže plynové elektrárny, které dnes zvedají cenu, protože na trhu je cena všech zdrojů určená poslední elektrárnou, která uspokojí poptávku. Takže třeba Španělsko dotujete tyto elektrárny, vyváže je z cenotvorby a tím klesnou ceny ostatních zdrojů.
To se Evropské komisi moc nelíbí a chce spíše zavést stropy na ceny jednotlivých zdrojů. Jaderná elektřina nebo obnovitelné zdroje jsou dnes výrazně levnější než plyn. Takže chce zavést různé stropy na ceny různých zdrojů. Takže se asi bude jednat o těchto dvou, případně dalších analogických řešeních na chystaných summitech.
Není to úplně jednoduché, protože podle posledních zpráv se Česko pokusí vyjmout otázku možného zastropování cen plynu z Ruska z pátečního jednání ministrů zemí EU odpovědných za energetiku. Řekl to ve středu ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela (STAN). Podle něj je to spíše politický nástroj, nikoliv řešení současné energetické krize v Evropě. Vyznáte se v tom ještě?
Teď přesně nevím. Kdyby se šlo cestou Iberské výjimky, tak ta pracuje s tím, že se vyjme plyn, který se subvencuje. Není tím myšlen plyn na topení v domácnostech, ale ten, co je potřeba v elektrárnách na výrobu energie. Ten pak netáhne nahoru ceny ostatních zdrojů.
Tam je otázka, co tím (ministr průmyslu a obchodu - pozn. red.) myslel. Jestli myslel ceny za topení, tak to je trochu něco jiného než stopování nebo subvencování cen v plynových elektrárnách. To jsou detaily, které je těžké hodnotit.
Vláda musí komunikovat
Nedá se říct, že by vláda nic nedělala, ale většina lidí pořádně neví, co vláda dělá, takže komunikace je slabinou, nebo jednou ze slabin.
Je to komunikace. Měla by být detailnější. Myslím si, že v tomto směru Andrej Babiš, přes veškeré své nevýhody, komunikoval hodně detailně, co vláda dělá a bude dělat. Možná i tam je nějaká inspirace.
Je potřeba zastropovat ceny energií, a to na úrovni Evropské unie, míní Fiala a svolává unijní ministry
Číst článek
Občas to bylo na úkor mikromanagementu, zabíhání do extrémních detailů a podobně. Ale byl bych detailnější v tom, co se chystá v příspěvku na bydlení, protože tam vláda vzbudila trochu naděje, že zaplatí všem lidem nad 30 procent příjmu jejich výdaje na bydlení. To asi nepůjde.
Stát nebude platit člověku nebo domácnosti, která má stotisícové příjmy a výdaje na bydlení padesát tisíc. Jde o to být konkrétnějšív tom, jaká opatření se chystají. Podle mě to ale není jen o komunikaci, ale i v reálných opatřeních. Jde to v podstatě ruku v ruce.
Kdyby se pan premiér i další ministři snažili komunikovat opatření velmi konkrétně, tak zjistí, že to nemají tak úplně a včas připravené. Takže jde o to komunikovat co nejkonkrétněji.
Také není nutné komunikovat na celou společnost, tedy že se všichni musíme uskromnit a podobně, ale komunikovat to, komu bude stát pomáhat, kdo jsou ohrožené skupiny, kdo musí počítat s tím, že se musí uskromnit. Protože to vypadá, že chybí opatření pro nižší třídy a zároveň si říkáme, že se uskromníme.
Takže lidé z nižších, z chudších poměrů to vnímají, že peníze jdou buď plošně anebo v daních těm bohatším a oni slyší, že se musí uskromnit. Takže podle mě je třeba udělat opatření, které pomůžou těm chudším lidem a za druhé je třeba to komunikovat konkrétně.
Šetří už asi čtvrtina českých domácností. Stát by měl pomoct cíleně nízkopříjmovým, míní Prokop
Číst článek
Dám jeden příklad. Mně píšou lidé po zářijové valorizaci důchodů, že bylo velké haló a dostali 380 korun. Valorizace je nastavená tak, že důchodcům, kteří mají důchody deset, dvanáct nebo třináct tisíc, přidá tři až čtyři stovky a zároveň se komunikuje, jak je to obrovská pomoc.
To potom působí jako zklamání. Podle mě by bylo dobré změnit valorizaci, aby se přidávalo více i chudším důchodcům. A zároveň to přiznávat, protože lidé vidí, kolik jim přišlo navíc.
Přímá cesta k frustraci jsou tzv. nenaplněná očekávání.
Přesně tak, což u části společnosti teď funguje.
Příklad? Británie nebo Rakousko
Je někde v blízkém nebo vzdálenějším zahraničí třeba nějaký příklad, že tam udělali určité opatření, vysvětlili to a opatření má hlavu a patu?
Mně se líbí dva příklady. Jeden je Británie, která kombinuje dvě věci v energetice. Má výrazně jednodušší dávky než my, má univerzálně jednu velkou dávku, což zjednodušuje systém. Británie také má stropy na ceny energií, které jsou hodně vysoko, takže to zabraňuje tomu, že, někdo musí například zaplatit za zálohy 150 000 ročně.
Reguluje to extrémní případy a rozkládá zátěž na celou společnost. Zároveň mají energetický tarif, který míří k chudším důchodcům, lidem, kteří mají dávky, chudším rodinám s dětmi. Takže mají věc, která redukuje extrémní případy, které působí paniku a zároveň pomáhá potřebným. To je jedna věc.
Druhá zajímavá inspirace, Rakousko teď bude regulovat 80 % spotřeby z loňského roku. Takže když snížíte spotřebu o 20 %, tak se dostanete na výrazně nižší ceny. A když jdete nad to, tak ceny budou tržní a budou pravděpodobně hodně vysoké, protože to bude reagovat na to, že zbytek je regulovaný.
To motivuje domácnosti, aby redukovaly spotřebu. Srovnáme to s českým tarifem, u kterého jsou například v případě plynu skoky. Když spotřebujete sedm megawatthodin, naroste vám najednou podpora o 3 tisíce. Takže člověk, který to má například na šesti a půl megawatthodinách, je naopak motivovaný to propálit trošku víc. Myslím, že rakouská cesta motivací ke snížení spotřeby nebo britská, která redukuje extrémní dopady a zároveň pomáhá nízkopříjmovým, jsou lepší cesty než ta naše.
Drahé potraviny? Při započtení všech nákladů jsou neprodejné, říká prezidentka Potravinářské komory
Číst článek
Když jste mluvil před chvílí o valorizaci důchodu, vzpomněl jsem si na závěr našeho minulého rozhovoru, kdy jste odcházel s tím, že máte za chvíli jednání na ministerstvu práce a sociálních věcí. Odešel jste s pořízenou nebo nepořízenou?
To bylo jednání o normativech v příspěvku na bydlení a myslím, že ministerstvo práce chápe dobře, že je nutné to změnit. Nechtěl bych to zakřiknout. Podle mě by se úprava měla objevit co nejdříve a potom od ledna by měla přijít velká reforma. Myslím, že ministerstvo práce to chápe dobře a snaží se v zákonech a možnostech najít nějakou nejlepší variantu.
Dá se říct, že se většina ministrů snaží, až je to někdy takové zvláštní. Například v pátek odpoledne se na ministerstvu spravedlnosti sešli nevládní, energetičtí, ekonomičtí a právní experti, aby ve svém volnu hledali nějaká řešení. Vy jste tam byl taky?
V pátek odpoledne jsem tam nebyl, ale byl jsem na jiných. My máme hodně rozštěpenou tu agendu mezi ministerstva, často spolu nesouhlasí nebo často připravují opatření, která jsou trošku protichůdná. Takže by to chtělo, podle mě, silnější úřad vlády, který bude výrazněji koordinovat ministerstva. A komunikovat.
Ppropad kvalifikace
Obraťme na chvíli list. Nová data od vás a Sociologického ústavu Akademie věd k práci Ukrajinců v České republice . Vaše agentura ve spolupráci s Centrem pro výzkum veřejného mínění vydala zprávu v rámci výzkumu hlas Ukrajinců. Zaměřuje se na problémy ukrajinských uprchlíků na trhu práce. To souvisí s tím, co jsme říkali. Nese název Pracovní uplatnění, dovednosti a kvalifikace uprchlíků. Co zajímavého jste zjistili?
Nejzajímavější je asi to, že relativně velká část uprchlíků pracuje, ačkoliv u někoho je to přerušované a podobně. Naplnilo se ale to, čeho jsme se obávali a varovali jsme před tím březnu. nastává obrovský propad kvalifikací. Zhruba dvě třetiny lidí, co pracují, zažili velký propad kvalifikace oproti tomu, co dělali na Ukrajině.
A důvodem je jazyková bariéra?
Ano. Jsou to třeba lidé, který z řídících pozic dnes dělají nekvalifikované manuální práce. A důvody jsou jazyková bariéra. Asi třetina dospělých uprchlíků chodí na nějaké jazykové kurzy. Zbytek říká, že třeba nemá peníze nebo čas vedle práce a hlídání dětí, protože nemají školku.
Což je další důvod. Pracovní aktivita se liší skoro dvojnásobně, podle toho jestli lidé mají, nebo nemají školku. Školky a dětské skupiny hrají velkou roli. Třetí bariéra je uznávání kvalifikací. V Česku máme přes 300 regulovaných profesí, kde jsou i maséři, zámečníci a podobně.
‚Uprchlíci tu nejsou, aby se flákali, ale často jsou to stateční lidé.‘ Vesna Evans sdílí zkušenost z války
Číst článek
Tohle jsou tři hlavní brzdy. Můžou samozřejmě být i další. Třeba nejasnost ze strany státu, jak bude pokračovat dočasná ochrana, kvůli čemuž firmy neví, zda investovat do zaškolení zaměstnanců a podobně.
Hlavní jsou ale jazyky, školky a kvalifikace. U jazyků se potvrzuje to, co zjistili v Dánsku z migračních vln. Když jsou uprchlíci v práci, často tam pracuji nad 40 hodin, k tomu hlídají dět a jsou v komunitě cizinců, tak se často přestanou učit místní jazyk, protože nemají čas.
Mají také relativně malé příjmy na kurzy. Takže je potřeba podpořit výuku jazyků. Já bych zavedl kurzy v pracovním čase a bezplatně, aby stát podporoval firmy a posouval lidi v jazykové připravenosti.
Na tom by se mohli svézt i středoškoláci.
Ano i středoškoláci. tento stav je to samozřejmě lepší, než aby nepracovali vůbec. Ale prodělávají na tom vlastně všichni, protože se nevyužívá potenciál jejich kvalifikace.
Většina uprchlíků pracuje s příjmem do 150 korun na hodinu, třetina dokonce s příjmem do 100 korun na hodinu. Zhruba pětina pracujících říká, že kdyby neměli žádnou další podporu, například na bydlení nebo humanitární dávku, tak by neuživili rodinu.
Nestačí jim to na to, aby se osamostatnili. A zároveň, když jsou v nízko kvalifikovaných manuálních pozicích, může to vytvářet tlak na snižování mezd pro české pracující. Tam je dnes největší tlak na mzdy nebo jejich nezvyšování.
Má tři negativní efekty pro všechny strany. Pro české pracující, pro Ukrajince i pro stát. A de facto i pro zaměstnavatele, zejména ty, kteří by zaměstnávali právě kvalifikované uprchlíky. Je to určitě podnět pro to, abychom ještě zapracovali na školkách, kurzech jazyků a uznávání kvalifikací, protože se to vyplatí všem, když to zlepšíme.
Milostivé období
Prvního září začalo Milostivé léto II. Kdybych to měl přeložit, je to vládní akce zaměřená na vyrovnávání veřejnoprávních dluhů bez nutnosti platby sankcí za exekuci. Dlužník pak splatí pouze základní jistinu a jednorázový poplatek. Akce bude trvat tři měsíce do konce listopadu. Kolik takových akcí ještě bude muset být?
Otázka je, jestli by nebylo být nějaké delší milostivé období. První bylo částečný úspěch. Možná větší vliv měla věc, o které se tolik nemluví, a to je rušení bagatelních exekucí, malých exekucí, kde se nic se vymáhá. To zrušilo asi 300 000 exekucí.
Milostivé léto pomůže menší části lidí, třeba dvaceti tisícům jako v minulé vlně. Pomůže to hodně, protože to jsou lidé, kteří třeba dlužili tisíce nebo desítky tisíc korun a vyšplhalo se to na statisíce nebo milion korun.
Druhé milostivé léto začíná. Podle organizace Člověk v tísni může pomoci desítkám tisíc lidí
Číst článek
V milostivém létu vám odpustí tyto náklady, vymáhání nebo penále, když zaplatíte jistinu. Takže to pomůže méně lidem, ale výrazně. Nové milostivé léto je jiné v tom, že tam je větší odměna exekutorům za tu ukončenou exekuci, což zní na první pohled špatně.
Na druhou stranu už před prvním Milostivým létem s námi konzultovali někteří operátoři, že se do toho připojí. Ale pro soukromé subjekty to bylo těžké, protože tam byla odměna exekutorovi, když se ukončí exekuce a zaplatí jistina, asi 700 nebo 800 korun.
A exekutoři řekli, že to nebudou ukončovat za takovou almužnu. Já doufám, že rozšíření odměny, které uznává, že v minulosti měli nějaké náklady s vymáháním, by tam mohlo dostat právě velké subjekty, jako jsou třeba operátoři. U nich jsou desítky tisíc exekucí na úplně minimální částky. Možná i některé banky by se mohli připojit.
