Prokop: U vlády necítím vůli se zabývat zvyšováním daní. Musí to ale příští rok přijít

Průměrná cena elektřiny v Evropské unii podle Eurostatu meziročně prudce stoupla. V Česku byl růst nejvyšší a činil 62 procenta. Ruská agrese na Ukrajině nekončí. Uprchlici, kteří mají dočasná víza a odjeli zpět na Ukrajinu, se mohou na zimu vrátit do zemí unie. Válka, drahota a nejistota působí na psychiku jak Ukrajinců, tak Čechů. Těmto a dalším tématům se v dalším dílu projektu Česko 2022: Život k nezaplacení věnoval sociolog Daniel Prokop.

Tento článek je více než rok starý.

Život k nezaplacení Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Daniel Prokop, sociolog

Daniel Prokop, sociolog | Foto: René Volfík | Zdroj: iROZHLAS.cz

Přijde vlna propouštění? Hospodářská komora říká, že každá pátá firma chce kvůli drahým energiím propouštět. Jsou na to stát a firmy připraveny?
Záleží, kolik by propouštělo. Kdyby každá pátá firma propustila jednoho člověka, tak to nic není. Ale kdyby firmy propouštěly masově, tak to samozřejmě problém je. Nedá se to úplně odhadnout a ani vyloučit. Už nyní je nezaměstnanost trochu vyšší, než byla v září před covidem. Zatím je ten rozdíl ale minimální.

Přehrát

00:00 / 00:00

Lepším životním stylem a preventivními kontrolami se mohou ušetřit miliardy. Lidé budou méně nemocní, méně léčeni a bude méně výpadků z práce, domnívá se Daniel Prokop. Poslechněte si rozhovor

Nezaměstnanost narůstá v některých nekvalifikovaných profesích a trochu více mezi ženami. Čísla zaměstnanosti by se dala dobře predikovat, kdybychom měli data, která by ukazovala pokles odpracovaných hodin na měsíční bázi. Firmy totiž prvně dávají lidi na překážky práce a tam naroste nezaměstnanost budoucnosti.

Stát na tom bohužel chtěl ušetřit a nyní to nepublikuje tak často jako v minulosti a nedá se to tak dobře predikovat.

Pomoc vynakládaná domácnostem a firmám Česko zadlužuje. Kde se dá šetřit na výdajích, aby to mělo smysl?
Zdůrazňuji dlouhodobé reformy, které opravdu šetří - ne tím způsobem, že zavedete poplatek, ale kde se dá spořit celkově. To jsou věci, ve kterých má Česko deficit. Například špatná prevence ve zdraví, velké množství nemocí, kterým se dá zabránit lepším životním stylem nebo například preventivními kontrolami rakoviny. Tam je možnost ušetřit miliardy.

Tudíž se zmenší výdaje, jelikož lidé budou méně nemocní a v menší míře budou vypadávat z pracovního procesu.

V návrhu úspor NERVu je, že patříme mezi tři země, které mají nejvíce vězňů na obyvatele, protože máme velkou recidivu ze dvou důvodů. Máme hodně tvrdé tresty i za malé prohřešky a pak jsou vězni hodně zadlužení, což je po propuštění vede k návratu k trestní činnosti. Zde se dá ušetřit dvě až tři miliardy.

Říkáte mimo jiné, že bude potřeba i zvyšování daní. Dá se už říct, o čem budete s představiteli exekutivy jednat?
Materiál NERVu obsahuje celkem 28 opatření. Musí se navrátit vyšší zdanění práce, které jsme dříve hodně snížili. Měl by se ale zohlednit obrovský rozdíl mezi zdaněním OSVČ a zaměstnanců. Je jeden z největších v Evropě. Máme minimální daňovou progresi, kterou zatěžujeme nízkopříjmové zaměstnance. A potom máme dlouhodobě relativně nízké daně z alkoholu. Dále máme v rámci Evropy, ve srovnání třeba s Polskem a Maďarskem, velmi malé majetkové daně.

Je samozřejmě otázka, jak je zvyšovat. Podle mě má smysl daň z nemovitosti, protože přispívá na služby, které potřebuje obec na svoji údržbu. I v dani z nemovitosti můžeme být progresivní. Mnohem více zkrátka zaplatíte za byt v Pařížské ulici v Praze, který má cenu dneska třeba 40 milionů, než za domeček na vesnici.

Čtvrtou věcí je, že máme hodně daňových slev, které jsou buďto zbytečné, nebo i kontraproduktivní. Nemyslím slevy na dítě, slevy na poplatníka, ale máme slevy na finanční produkty, máme slevy na nepracující manželku, což kromě mimo výjimek motivuje spíš k tomu, aby lidé nepracovali. Omezením některých z těchto slev bychom se mohli vrátit k výběru, který byl v Česku v roce 2019, ale trošku chytřejším způsobem.

Jakým chytřejším způsobem?
Když máte minimální mzdu 16 200 korun, tak z nákladů zaměstnavatele jde sedm a půl tisíce na sociální a zdravotní odvody a daně. A potom stát dává těmto lidem přídavky na děti, příspěvky na bydlení a pomoc v hmotné nouzi, protože žijete ve velké chudobě s minimální mzdou.

Příspěvek na dítě pět tisíc. Polovina rodin ho dala na vybavení dětí do škol, někteří na dluhy, tvrdí studie

Číst článek

Tím, že daníme nízké mzdy do 25 tisíc, tak bereme spoustu peněz z chudých regionů. Nízkopříjmovým zaměstnancům by se mělo nechat více peněz a posílit kupní sílu v chudších regionech.

Udělali jsme daňové změny za poslední dva roky, které paradoxně nechali spoustu peněz v Praze a bohatých regionech. To je snížení daní vysoko příjmovým OSVČ, to všechno posiluje kupní sílu v bohatých částech republiky. Místo toho, abychom nechali peníze lidem na Karlovarsku, Ústecku nebo v Moravskoslezském kraji. Problém zmíněných regionů je slabý sektor služeb, který by se takto dal nakopnout.

Vůle pětikoalice

Tyto návrhy předkládáte v politickém prostředí pětikoalice, která je dnes a denně ostřelována opozicí za to, že „nedělá nic pro lidi“. Cítíte tam politickou vůli, sílu a odhodlání, že by se takové návrhy, které jsou politicky citlivé, mohli dostat do legislativního procesu?
Cítím vůli to aspoň zkoumat, že aspoň ten NERV něco vytvoří. Byť nemusím s některými jeho částmi souhlasit a někdo by nesouhlasil s jinou částí, ale vnášíme to do diskuse. Myslím, že zatím moc necítím vůli se reálně zabývat zvyšováním daní. Myslím, že to musí přijít příští rok. Jinak si lžeme do kapsy, že to jde vyřešit na straně výdajů.

Zmiňoval jsem výdaje v oblasti prevence, snížení počtu vězňů. Máme pořád hodně dětí v ústavech, tyto ústavní pobyty stojí třeba 60 tisíc na měsíc. Takže tam jsou také peníze, které se dají ušetřit. Potom jsou věci, které můžete naškrtat rychle a bude to mít efekt v řádu jednoho nebo dvou let. Ale není jich moc. Když zrušíte podpory spoření nebo omezíte předčasné odchody do důchodu, tak to má efekt v řádu let. Ale rozhodně ne, že byste tím ušetřil 100 miliard.

Všechno tohle působí zejména na citlivější povahy depresivně, vyvolává to úzkosti. Váš projekt, který jste začali dělat už při covidových vlnách, se zabýval také dopady na psychiku, zejména covidovými. Máte tedy na co navazovat, na původní sběr dat. Je vidět rozdíl mezi duševní zátěží nynější a tehdejší?
Prvně bych řekl, že je důležité ty problémy strukturovat. Popisovat, na koho to dopadá, na koho ne. Nejvíc paniku a depresi posiluje nestrukturovaná obava. Proto si myslím, že náš projekt je dobrý v tom, že byť ukazuje na negativní věci, tak problém nějak strukturuje a lze hovořit o řešeních.

Nesledujeme nárůst těch duševních problémů, jako to bylo v covidu, třeba v první vlně. Tam měla podle psychologických dotazníků symptomy deprese a úzkosti pětina populace. Dnes je to nějakých 12 nebo 13 procent, což je také nad normálem, protože v normální době je to kolem šesti až deseti procent. A vidíme, že to více postihuje lidi, kteří jsou zasaženi ekonomicky.

Občas to z filmů někdy vypadá, že k těm psychiatrům chodí jenom vyšší střední třída. Ale psychickými problémy hodně trpí lidé, kteří jsou v ekonomických problémech. A bohužel mají i horší přístup ke službám.

Ve zdravotnictví máme malé výdaje na duševní zdraví. A když se neléčí psychické problémy, má to obrovské ekonomické důsledky na výpadek z práce nebo omezenou produktivitu lidí. To je věc, kterou podceňujeme. A je to věc, kde se nevyplatí šetřit. Protože to, co ztratíte tím, že se vám rozjedou psychické potíže v populaci, je mnohem víc, než co byste dal do psychologů navíc.

Vliv na duševní zdraví

Mluvil jsem na začátku o ukrajinských uprchlících, jejichž ekonomická i psychická situace je určitě komplikovanější než u řady lidí v Česku. Stav duševního zdraví uprchlíků monitoruje také pátá zpráva ze série výzkumů Hlas Ukrajinců v Česku, kterou připravila vaše společnost PAQ Research ve spolupráci s Národním ústavem duševního zdraví a Sociálním ústavem Akademie věd ČR. Co z ní zejména vyplývá?
Společně s psychology z NUDZu používáme dotazníky, které monitorují symptomy deprese a úzkosti. Jsou to věci, jako že nemůžete spát a další. Ale neznamená to, že když tam spadnete, že máte depresi. Ale když těch ukazatelů splníte hodně, tak je to takový screening, že byste to měl řešit. A v české populaci splňuje dnes tyto symptomy zhruba 12 procent lidí. A mezi Ukrajinci je to kolem 45 procent.

Depresí a úzkostí trpí téměř polovina ukrajinských uprchlíků v Česku. Pomoc vyhledala tři procenta

Číst článek

To je čtyřikrát víc než u většinové populace.
Je to hodně, je to víc než v covidu, kdy to v Česku v některých částech populace narostlo i na 35 procent. Ta zátěž je velká a je nutné řešit také jejich přístup k nějaké pomoci.

Je pravda, že asi nevědí, kam se obrátit, co s tím dělat. Řeknou si, že mají jiné starosti než to, že mají nějakou úzkost nebo depresi.
Říkají, že nevědí, kam se obrátit. Mají jazykové bariéry. Ale Národní ústav duševního zdraví právě proto zaměstnává ukrajinské asistenty, na které se můžou uprchlíci obrátit a problémy řešit. Některé se dají vyřešit sociální pomocí nebo to mohou aspoň s někým probrat. Je tam samozřejmě souvislost s tím, jak žijí v Česku. Ti, co žijí v chudších poměrech, mají problémy častěji.

Jestli bydlí v záchytných budovách nebo u rodin?
Ano. Také to souvisí s tím, co opustili na Ukrajině. Více problémů mají lidé, kteří mají na Ukrajině zničené domovy nebo tam nechali kus rodiny. To souvisí s nějakým post-traumatickým stresem.

Myslíte si, že tam hraje roli, aniž bych chtěl chodit na genderově tenký led, že 70 procent ukrajinských uprchlíků jsou ženy?
Obecně tyto symptomy víc deklarují ženy i v české populaci. Ale jakou to hraje roli? To nevím. I v české populaci, třeba v covidu, se u žen v Česku kombinovalo to, že jsou v Česku chudší - třeba pokud žijí samy nebo jsou seniorky. Chudoba v Česku je trochu genderově nevyrovnaná. A zároveň na ně padá spousta věcí, například, že se starají o děti při uzavřených školách. Ženy obecně jsou doma víc izolované. Takže psychická zátěž může být větší a může mít genderový aspekt.

Situace v regionech

Když popisujeme situaci v Česku, tak téměř v každém našem rozhovoru se na chvíli zastavíme v takových regionech, jako je Ústecko nebo Moravskoslezský kraj. Máte projekt, který se jmenuje DataPAQ.cz, kde máte data o mikroregionech, která popisují, v čem se můžou zlepšovat. Třeba ve vzdělávání. Co vám z toho zejména vyplynulo?
Ke každému ORP, což je 206 obcí s rozšířenou působností, jsme udělali data – exekuce, nedokončování škol, předškolní výchova a spoustu dalších.

Můžete si kliknout na konkrétní obec?
Ano. Vidíte tam dokonce, jak si vede ta obec oproti podobným oblastem. Máte třeba Slaný, kde je sociálních problémů víc, ale vidíte, že třeba nedokončování škol je tam větší, než by muselo být, než je v podobných regionech. A takových regionů je řada, které mají neúspěšnost větší, než v podobných regionech.

Přibývá lidí, kteří se snaží ušetřit za energie. Přesto ale za bydlení platí víc než v létě, ukazují data

Číst článek

Je tam vidět, v čem se můžou regiony zlepšovat, ale do jisté míry to i trochu demytizuje rozdělení republiky na Ústecko, Karlovarsko a zbytek. Je tam vidět, že třeba v předškolní výchově na Ústecku chodí do školek méně dětí než na Zlínsku. Asi o 10 procent dětí ve věku tři až pět let. Což je škoda, protože ono to obrovsky pomáhá na základní škole, když chodíte od tří do školky.

Ale je tam vidět, že některé obce - Lovosice a Litoměřice - mají účast ve školce větší než ty nejhorší obce na Zlínsku. Není to tak, že by Ústecko byl jeden monolit, kde je všechno špatně a naopak některé kraje neměly jakýkoli problém. Takže hodně problémů, které zobecňujeme na ty dva kraje, je mikroregionálních. Vidíme ty problémy třeba na periferiích Středočeského kraje. Vidíme je na Tachovsku i na periferiích Plzeňského kraje.

Je fakt, že tmavě zabarvený tam byl v jistých aspektech třeba Kolín. 
Kolín má také v rámci Středočeského kraje problémy. Vidíme, že naopak Poděbrady mají té vzdělávací neúspěšnosti minimum, že se jim to daří zlepšovat. Také v Ústeckém kraji vidíme, že Litvínov, kde máme pocit, že je všechno špatně, tu neúspěšnost vzdělávání snižují. Mají tam dobré financování, dobrou spolupráci se sociálními pracovníky, hodně asistentů a podpůrných pozic, takže v Litvínově tu neúspěšnost redukují výrazně pod to, co je standard v chudých oblastech. Takže je tam vidět i úspěch.

Jan Pokorný, ako, fos, mfk Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme