Musíme zvýšit daňové příjmy, jinak dávky zaplatí až daňoví poplatníci budoucnosti, radí sociolog Prokop
Seniorům pomohla s financemi valorizace důchodů, problém ale přetrvává u chudších rodin s dětmi. V rozhovoru pro Radiožurnál to zdůraznil sociolog Daniel Prokop. Zmínil také opatření státu, která byla podle něj nesmyslná a drahá. A kdo to všechno zaplatí?
Kdybychom rekapitulovali, jak v tomto roce rostla chudoba, kterou jsme tady často probírali a kde jsme dnes?
Za ten rok se v našem společném výzkumu zvýšil počet domácností, které jedou na nulu, které z měsíčního příjmu nic neušetří, z 19 na 35 procent. To nejsou domácnosti, které jsou úplně chudé, mají nějaký majetek, ale jsou ohrožené propadem. A hodně se to zvýšilo mezi chudší polovinou rodin s dětmi.
U důchodců to trošku nebo většinově dorovnaly valorizace důchodů. U chudších rodin s dětmi je problém, který bude pokračovat i v lednu.
Zastropování cen v příštím roce nějak situaci stabilizuje, ale zhruba pro třetinu domácností jsou ty stropy hodně vysoko, komentuje Prokop
Často jsme v našem středečním rozhovoru probírali různá vládní opatření. Dá se vypíchnout to, které mělo největší smysl?
Vždy tam jsou dva rozměry - jeden je ten smysl a druhý je nákladnost opatření. Valorizace důchodů pomohly hodně, ale jsou dělané tak, že jsou obrovsky nákladné. Hodně se zvyšovaly i důchody, které jsou vysoké.
Takže tam je ten efekt vidět, ale je to věc za minimálně 50 miliard v loňském roce. Navíc udělaná tak, že motivovala desítky tisíc lidí k předčasnému důchodu, takže to bude stát hodně peněz.
Potom pomohlo zpřístupnění k příspěvku na bydlení, pomůže stropování cen energií. To ještě uvidíme v lednu. A potom jsou věci, které byly drahé a navíc ani moc nepomohly.
Kdo to všechno zaplatí?
Tím, co bylo drahé a nepomohlo, byl hlavně úsporný tarif, který šel všem. A potom takové věci jako 5000 každé rodině, což byl asi dobrý nápad, ale mělo to mířit na polovinu domácností.
Život k nezaplacení
Projekt Českého rozhlasu a společnosti PAQ Research, který nese název Česko 2022: Život k nezaplacení, je zaměřený na ekonomický vývoj domácností. Zajímá se o to, jak lidé v současné době vycházejí s penězi.
A kdo to všechno zaplatí? Kdyby byly jenom tyto jednorázové věci, tak to zvýší schodek rozpočtu. Problém je v tom, že máme už teď strukturální schodek asi 250 miliard, takže je opravdu potřeba zásadní opravy v důchodovém systému, v daňovém systému. Žádné drobné věci typu snížení podpory v nezaměstnanosti to nezmění. Je nutno sáhnout na ty dvě hlavní věci. Udělat to v důchodech co nejvíc s ohledem na to, že důchodci si nemůžou zvyšovat příjmy, takže rozhodně nesahat na to, že se valorizovalo o inflaci a podobně. A zvýšit daňové příjmy, protože jinak to zaplatí daňoví poplatníci budoucnosti.
Musíme se zabývat tím, kde máme nižší daňové příjmy, což je určitě v nižší progresi daní, v obrovském rozdílu ve zdanění zaměstnanců a OSVČ a nízké majetkové daně. V budoucnu to budeme muset zaplatit těmito daněmi. A čím dřív začneme, tím podle mě po tomto roce lépe.
Ten rok přináší nechtěně i dobré zprávy, protože se dá říct, že se realisticky začalo diskutovat o změně daňového mixu. A daně z majetku už nemají pro někoho žádnou negativní konotaci.
Myslím, že tam je posun. Když dnes mluvíme - já nebo Filip Pertold, další ekonomové, většina NERVu, bývalý guvernér ČNB Jiří Rusnok - o nevyrovnanosti v odvodech zaměstnanců a OSVČ, tak je to bráno jako normální debata.
Starosti přecházející až v deprese. Jak se podepisují ceny za bydlení a energie na lidech?
Číst článek
Před pár lety by to bylo bráno hodně hodnotově, jako útok. Takže je podle mě dobré, že se dá o daních dnes mluvit konstruktivně.
Samozřejmě čím nižší, tím lepší, ale nemá cenu jet na dluh. A je dobré hledat takové zdanění, které nepoškozuje tolik trh práce.
Otevřeněji se také mluví o danění alkoholu, které je v Česku v některých případech nízké. Takže řady stigmat jsme se zbavili a dá se o tom podle mě mluvit. Což je přínos tohoto roku, že už je o tom debata. To samé dlouhá česká rodičovská nebo důchody.
Dlouhá rodičovská. To znamená, že možná časem přestaneme lpět na takové hodně dlouhé rodičovské a padne další tabu?
My jsme jeden ze čtyř států, který ji má nejdelší v Evropě - společně se Slovenskem, Maďarskem a Estonskem. S těmito státy máme nejmenší pracovní aktivitu žen s dětmi kolem dvou až tří let.
Samozřejmě do dvou let je to zcela pochopitelné, často ani nejsou dostupné školky. Ale z hlediska porodnosti, z hlediska toho, aby maminkám neklesaly tolik příjmy a rodiny potom netrpěly chudobou, tak je dobré, když potřebují a chtějí jim umožnit spíš návrat do práce, byť třeba na půl úvazku. A na to je nutné zvýhodnit částečné úvazky, což se trochu děje, a zároveň zpřístupnit školky a dětské skupiny, což dlouhodobě pomůže i důchodovému systému.
Chudším rodinám by se mohly odpustit platby ve školkách, míní také sociolog Daniel Prokop. Poslechněte si celý rozhovor v audiozáznamu výše.
