Když mrtví učí živé. Anatomické ústavy hledají nové dárce těl, nemají jich dost pro výuku mladých lékařů
U anatomického ústavu v pražském Motole roste lípa, medici jí říkají Strom života. Připomínat má všechny, kteří se rozhodli darovat svá těla pro akademické účely. Takových dárců ovšem mají pražské ústavy málo, a tak shánějí nové. Bez nich totiž výuka mladých lékařů a lékařek nebude možná.
„Já jsem o tom začala přemýšlet s tou covidovou pandemií, co přišla,“ říká pro Radiožurnál Sarah Haváčová. Je divadelní a televizní herečka, a teď je i nově zapsaná v registru dárců těl pro akademické účely.
„První, ta nejsilnější zkušenost byla, když jsem byla přímo u odchodu paní z tohoto světa,“ popisuje. Bylo to v pražské nemocnici, kde herečka půl roku pracovala jako dobrovolnice.
„Potom jsem pomáhala sestrám zaopatřit to tělo. A napadlo mě, že využití těla může být i po smrti. Dárcovství prostě... Pro mě to symbolizuje dar a lásku, která se dá projevit i po smrti,“ doplňuje.
I proto podepsala dárcovskou smlouvu s 2. lékařskou fakultou Univerzity Karlovy. Ostatky těch, kteří svá těla věnují medicíně, zamíří do jejího anatomického ústavu v pražském Motole.
Rok konzervace
„Nacházíme se v prostorách pitevny Ústavu anatomie. Kde v této velké místnosti máme osm velkých pitevních stolů s operačními světly, odtahem par, přívody vody a elektřiny,“ popisuje pitevnu anatomického ústavu v pražském Motole profesor David Kachlík, který ústav vede.
Tělo člověka, který se rozhodne být dárcem, bude po smrti převezeno pohřební službou právě sem.
Dvanáct tisíc Čechů chce po smrti své tělo přenechat lékařským fakultám. Dárců by ale bylo potřeba víc
Číst článek
„Tělo bude konzervováno, balzamováno, čili jak říkáme ‚nastříknuto‘ přes stehenice vifixační tekutinou, která se skládá z formaldehydu. Poté je rok konzervováno ve stejné tekutině. A potom je umístěno na pitevní stoly, a pomocí pitevních nástrojů studenti otevírají tělo přes kůži a dostávají se do hlubších struktur,“ vysvětluje lékař v místnosti s typickým zápachem formaldehydu.
„Zemřelý dárce, který leží na pitevním stole, je prvním pacientem, kterého medik v 1. ročníku potkává. Kromě toho, že se učí, jak lidské tělo vypadá, tak se učí zejména etickému přístupu, protože je to jeho první pacient. Je sice mrtvý, ale pořád je to schránka lidské bytosti, a ten medik, aniž to ví, se tím učí lidskému přístupu k pacientům," líčí Kachlík.
Dárců je nedostatek
Takových dárců teď ale nemá 2. lékařská fakulta dost. V registru jich je asi pět stovek. Za tři roky, co tady dárcovský program funguje, jich zemřelo podle Davida Kachlíka šest.
„Potřebujeme mít v registru nejméně 10 tisíc dárců, abychom dostatečně pokryli výuku našich mediků, ale zároveň, aby ta těla mohla sloužit i mladým lékařům v centru endoskopické klinické aplikované anatomie, a měla by právě sloužit pro prohlubování znalostí, dovedností a zručnosti mladých lékařů před tím, než jdou operovat,“ pokračuje.
Díky nové legislativě se už od zemřelých cizinců podařilo získat desetkrát víc orgánů k dárcovství
Číst článek
Množství těl je teď na hraně i pro 1. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy. V registru má aktuálně 5000 dárců, každý rok se jich přidá 50 až 80. Zdejší Anatomický ústav začal jako první v Česku pořádat ekumenické bohoslužby pro pozůstalé, lékaře i studenty.
Dostatek těl pro studenty medicíny mají aktuálně v Brně. „Nicméně tato situace je měnná a může se vyvíjet. Jsme vždycky rádi za jakéhokoliv dárce, který se pro tyto účely rozhodne své tělo darovat,“ říká přednosta Anatomického ústavu Lékařské fakulty Masarykovy univerzity Marek Joukal.
Jako poděkování dárcům chtějí v Brně postavit památník na Ústředním hřbitově. Teď na něj vybírají peníze. V pražském Motole u Anatomického ústavu 2. lékařské fakulty zase ty, co se rozhodli svá těla věnovat medicíně, připomíná již zmíněná nově zasazená lípa.
Podepsanou smlouvu o darování těla můžou dárci kdykoliv během života zrušit.
