Foto Reuters

Česko je velmocí dětí ze zkumavky. Chystaná novela přihraje klinikám další desítky milionů od pojišťoven

Nela Krawiecová a Janetta Roubková |

Čtěte dále

Darování, přijímání, oplodňování, zmrazování. Zatímco před deseti lety tuzemské kliniky asistované reprodukce provedly 23 tisíc cyklů směřujících k otěhotnění, v roce 2017 jich bylo téměř dvakrát tolik. Rozmach asistované reprodukce ale řada odborníků považuje za výnosný byznys, odhadem se v něm ročně protočí čtyři miliardy korun, přičemž zhruba desetina putuje z veřejných financí. Raketový růst by navíc mohla podpořit novela zákona, která umožní proplácet ženám umělé oplodnění do vyššího věku.

Většina ze 43 tuzemských klinik, jež poskytují umělé oplodnění, je v soukromém vlastnictví. Letos v lednu navíc byznys přilákal dalšího silného hráče. „Vždy jsme inklinovali k retailu. Toto sice není retail v čisté podobě, ale pokud ho chápeme jako nabídku medicínských služeb široké veřejnosti, pak to do této kategorie jistě zapadá,“ vysvětlil serveru iROZHLAS.cz mluvčí Pavel Zuna důvody, proč investiční skupina Emma Capital odkoupila jednu z pražských klinik asistované reprodukce.

Emma Capital patří miliardáři Jiřímu Šmejcovi, menšinovému vlastníkovi společnosti Home Credit. A podle mluvčího Zuny není vyloučeno, že se v budoucnu na trh s reprodukční medicínou zaměří ještě více.

Obstát v konkurenci ale nebude snadné, a to kvůli dominantnímu postavení firmy FutureLife. Společnost z koncernu SynBiol, který nynější premiér Andrej Babiš (ANO) vložil do svěřenského fondu, totiž ovládá třetinu tuzemského trhu.

Babiš vstoupil na trh v roce 2014 s bývalým investičním ředitelem Penty Jozefem Janovem. Nyní je FutureLife podle Hospodářských novin v celoevropském měřítku druhým nejvýznamnějším hráčem. Nekonsolidované tržby skupiny podle listu vyšplhaly v roce 2018 na 3,1 miliardy korun. Společnost ale působí ve zdravotnictví také mimo reprodukční medicínu.

Co je to cyklus?
Cyklem se rozumí proces směřující za pomoci metod asistované reprodukce k otěhotnění dané ženy. IVF - provedeno mimotělní oplození vajíčka (ve zkumavce). KET - využívá rozmražených embryí, uchovaných z předcházejícího cyklu ve zkumavce. Darování oocytu - vajíčka jsou darována jinému neplodnému páru. Přijetí oocytu - přijetí vajíčka od cizí dárkyně. Jednotlivé pokusy eviduje Národní registr asistované reprodukce. V roce 2007 a 2008 jsou cykly přijetí darovaných vajíček započítány do cyklu IVF.

Rok navíc

Velkému zájmu o služby klinik napomáhá tuzemská legislativa - ženy samoplátkyně mají možnost využít metod reprodukční medicíny téměř do padesátky. Češky pak mohou z veřejného zdravotního pojištění čerpat proplacení až čtyř cyklů umělého oplodnění, a to do 39 let.

Ženy ve vyšším věku podle odborníků často vyžaduji daleko výraznější hormonální stimulaci, šance se naopak rapidně snižují. Kontroverze tak vyvolává připravovaná novela zákona o veřejném zdravotním pojištění, která se po meziresortním připomínkovém řízení pomalu chystá do Poslanecké sněmovny. Nově by se ženám proplácely čtyři cykly do dovršení 40. narozenin.

Ministerstvo zdravotnictví předpokládá, že zvýšení věkové hranice využije přibližně 800 žen. „Pokud by všechny dokončily celý cyklus, dostaneme se k celkové výši 32 milionů korun,“ uvádí důvodová zpráva novely. Pokud bude přijata, ke změně dojde příští rok.

Řada odborníků novelu vnímá problematicky. „V minulém roce se návrhem zabývala naše vědecká rada a je proti zvyšování věku. A to z důvodu, že čím je vyšší věk, tím se snižuje účinnost a zvyšují nežádoucí účinky,“ uvedl pro server iROZHLAS.cz mluvčí České lékařské komory Michal Sojka.

Podle výkonného ředitele Svazu zdravotních pojišťoven Martina Balady novela reaguje na společenskou poptávku. „Odborníci ale považují věk 40 let za limitující – bez ohledu na to, že sílí tlak veřejnosti na další posouvání této hranice. Z tohoto důvodu považujeme novelu za maximum možného, aby byly prostředky veřejného zdravotního pojištění vynakládány efektivně,“ vysvětlil.

Za problematickou považuje novelu také část opozice, a to kvůli již zmíněnému napojení firem ze svěřenského fondu premiéra Babiše na kliniky reprodukční medicíny.

„Pro mě je novela obrovský střet zájmů pana premiéra. Delší proplácení z veřejného rozpočtu znamená vyšší zisky ze zdravotního pojištění, čili z veřejných rozpočtů, pro soukromé firmy, kde konečným beneficientem je náš předseda vlády,“ reagovala na dotaz Radiožurnálu pirátská poslankyně a členka výboru pro zdravotnictví Olga Richterová.

Podobně to vnímá i poslanec Vlastimil Válek z TOP 09 nebo Bohuslav Svoboda z ODS. Ten navíc jako gynekolog upozorňuje na zdravotní rizika. „Limit věkem je daný tím, že dochází k vyšší frekvenci vývojových vad, konkrétně u Downova syndromu. Ta nutnost tady není, to je otázka ekonomická. Vyšší věky (pacientek) vyžadují zásadnější stimulaci a cena je rozdílná. A samozřejmě úspěšnost klesá,“ řekl Radiožurnálu.

Jednoznačnou podporu zřejmě návrh nebude mít ani u koaliční ČSSD. Rezervovaně se k němu staví třeba poslankyně Alena Gajdůšková: „Ten byznys do zdravotnictví nepatří vůbec, měli bychom vnímat zdravotnictví jako službu. I asistovanou reprodukci jako službu těm, kteří z nějakého důvodu děti přirozenou cestou mít nemohou.“

Podle ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha (za ANO) ale původní požadavek na novelizaci vycházel z ministerstva práce a sociálních věcí, není tedy iniciativou resortu zdravotnictví spadajícího pod Babišovo hnutí ANO.

„Tento argument se nabízí, není ovšem validní. Doporučení o navýšení proběhlo na podzim 2017, tehdy jsem nebyl ministrem. Při vytváření novely zákona o veřejném zdravotním pojištění jsem velmi zvažoval, jestli tam tuto část nechat, právě z toho důvodu, že budeme obviňováni z nekalých úmyslů,“ řekl Vojtěch.

Marketing soukromých klinik

Narůstající věk žen, které metody asistované reprodukce vyhledávají, potvrzují i pracovníci jednotlivých klinik. „V roce 2018 byl průměrný věk pacientek v našem centru přibližně 41 let, ve srovnání s rokem 2017 šlo o nárůst přibližně 5 let,“ přiblížil serveru iROZHLAS.cz Ondřej Šebestík z kliniky IVF Cube. Pražské kliniky v porovnání s ostatními evidují vyšší procento zahraničních klientek, oslovená IVF Cube okolo 50 procent. „Nejčastěji z Velké Británie, Německa, Irska, Holandska a podobně,“ dodal Šebestík.

Právě cizinky také častěji využívají možnosti příjmu darovaných vajíček. Data z let 2010 až 2017 ukazují, že zatímco jejich dárkyněmi byly téměř vždy ženy se současným pobytem v České republice, příjemkyněmi naopak v naprosté většině cyklů cizinky.

Češky podle statistik průměrně darují 5000 vajíček za rok, častou motivací bývá finanční kompenzace. A zatímco věk žen pokoušejících se o dítě postupně roste, u dárkyň je to opačně.

Dlouhodobý pokles věku dárkyň podle Národního registru asistované reprodukce odráží intenzivní náborové působení center v elektronických médiích cílené podle profilu uživatelek na vhodnou věkovou skupinu.

,Hezký přivýdělek‘

Jak dokládá příběh nyní třicetileté Terezy, v oslovování dárkyň vedou soukromé kliniky - nabízí totiž řádově o dva až pět tisíc korun za odběr více než nemocniční zařízení.

Tereza odběr podstoupila před deseti lety, reprodukční byznys v Česku byl tehdy na vzestupu - ročně se odebralo zhruba 2500 vajíček. Nyní soukromé kliniky nabízejí v průměru 28 000 korun za jeden odběr.

Darování je podle mladé ženy prezentováno jako snadný zákrok. Většina případů opravdu končí bez komplikací, Tereza ale na svém příkladu vysvětluje, že je nutné zvážit všechna rizika.

„Dali mi podepsat třístránkovou smlouvu. Byla v ní kouzelná větička, že jsem byla ‚do vyčerpání poučena‘ - sestřička mi tehdy řekla, že paní doktorka mi k tomu řekne víc. Ta mi vysvětlovala spíše souvislosti s hormonální stimulací, tedy jaké změny mohu pociťovat. Že dostanu hromadu hormonů, budu mít výkyvy nálad a zmastí se mi vlasy. To nejsou důvody, proč to zrušit,“ popsala Radiožurnálu.

Prý ji uklidnilo vysvětlení lékařů, že se jedná o celkem snadnou operaci - po zákroku si ženy na hodinu odpočinou a mohou jít domů. Započala tak hormonální stimulace a následoval odběr v celkové narkóze.

„Po celkové narkóze jsem se probudila a měla obrovskou žízeň. Dostala jsem napít a ihned se pozvracela, což je mimo jiné známka vnitřního krvácení. Můj bývalý přítel věděl, že je něco špatně. Že jsem se neprobrala jako ostatní klientky, které byly malátné, ale v pohodě,“ pokračovala dárkyně. Na klinice to podle ní neřešili dostatečně.

Její stav se nelepšil, a tak ji přítel odvezl do Nemocnice na Bulovce. O pár hodin později Tereza byla znovu pod úplnou narkózou. „Přišla jsem o 1,8 litru krve. Řekli mi, že jsem měla prasklý vejcovod, při šití taky měli problém s tím, že se má tkáň trochu drolila,“ líčila.

Podobný odběr vajíček podstupuje ročně několik set žen. Komplikace sice nejsou časté, ale podle Terezy na jejich možnost soukromá klinika málo upozornila. Po domácí rekonvalescenci se tak na kliniku vrátila, místo setkání s doktory na ni ale čekal právník.

„Ukázal mi můj podpis smlouvy, že jsem byla ‚do vyčerpání poučena‘, a že po nich nemůžu nic chtít. Já bych ale bývala jen ráda, kdyby další pacientky byly informovány lépe. Řekli mi, že každá operace nese rizika, a že kdyby měli vypisovat všechna, tak by smlouva neměla tři strany, ale padesát.“

Muži jako zdroj spermií?

Zatímco kritici právě kvůli takovýmto případům reprodukční medicínu vnímají jako rychle jedoucí kolotoč za účelem zisku, odborníci připomínají její zastoupení ve společnosti. „Je potřeba si uvědomit ty tisíce narozených dětí ročně, které by se možná bez odborné pomoci s podporou státu nenarodily. Odhaduje se, že asi pět až sedm procent děti se rodí po IVF, dalších pět procent po léčbě neplodnosti ostatními metodami,“ řekl serveru iROZHLAS.cz Jiří Doležal, vedoucí lékař kliniky IVF Arleta.

Pro některé je ale zarážející, že je opomíjen problém mužské neplodnosti. „Kompletní základní vyšetření zaměřené na odhalení příčin mužské neplodnosti bylo v roce 2016 podle Ústavu zdravotnických informací a statistik pojišťovnami vykázáno pouze v 77 případech, přitom bylo provedeno 15 900 cyklů asistované reprodukce z důvodu patologického spermiogramu,“ upozorňuje poslankyně Richterová.

Naráží tak na možnou uzavřenost soukromých klinik, které se spíše než na příčinu neplodnosti orientují na řešení na straně ženy.

„Výjimečně se stane, že k andrologickému vyšetření přijde pacient na doporučení gynekologa partnerky před asistovanou reprodukcí. Častěji doporučí pacienta gynekolog až tehdy, když už jsou možnosti IVF vyčerpány, ačkoli u poruch mužské plodnosti by měl být postup právě opačný,“ přibližuje pro iROZHLAS.cz Vladimír Kubíček, předseda České andrologické společnosti, která se věnuje léčbě mužské neplodnosti.

Pracoviště asistované reprodukce přirovnává k uzavřenému světu, který sám sebe utvrzuje ve správnosti svého počínání. „Je to problém narůstající s narůstajícím počtem pracovišť reprodukční medicíny. Na počátku 90. let jsme měli větší poměr pacientů s poruchami plodnosti, kteří navštívili andrologické pracoviště před pokusem o IVF než po, protože asistovaná reprodukce nebyla tak dostupná. Nyní je tomu právě naopak,“ vysvětluje.

Podle něj asistovaná reprodukce nevnímá muže jako nemocného člověka, který mnohdy potřebuje dlouhodobou až celoživotní medicínskou péči, ale jako zdroj spermií. „Léčba mužů s poruchami plodnosti má být vedena s cílem obnovit fyziologické možnosti fertility, a teprve pokud to není možné, tak přispět k úspěchu asistované reprodukce. Liší se v tom, že musí být individuální, není možné muže ošetřovat systémem běžící pás – kompletační linka, který je zaveden v oblasti IVF,“ uzavírá.

Nela Krawiecová a Janetta Roubková