Foto: Michaela Danelová, iROZHLAS.cz

Skoro polovině Čechů by nevadil autoritář v čele státu. O pevnou ruku stojí hlavně muži, bohatí i chudí

Jan Cibulka |

Čtěte dále

Demokracii za nejlepší způsob vlády považuje asi polovina republiky, pětině je to pak jedno. Sklony k autoritářství jsou podobně silné ve všech vrstvách společnosti, lidé na okraji častěji nepovažují tuto otázku za podstatnou.

Unikátní výzkum: česká společnost se nedělí na dva tábory, ale do šesti tříd. Zjistěte, do které patříte vy

Číst článek

Pokud se Čechů zeptáte, zda je demokracie nejlepší způsob vlády, kladně odpoví necelá polovina. Vyplynulo to z unikátního průzkumu Českého rozhlasu v rámci projektu Rozděleni svobodou. Necelá čtvrtina respondentů si myslí, že za určitých okolností může být autoritativní způsob vládnutí lepší, a pětině republiky je to zkrátka jedno.

Autoři výzkumu na základě nasbíraných dat rozdělili českou společnost do šesti skupin podle toho, jak dobře se jim v současné době vede. Roli nehrál jen majetek, důležité byly i osobní vazby a šance na budoucí společenský vzestup.

„Třídy s menšími zdroji častěji volí možnost, že je jedno, jaký je režim. Zatímco v zajištěné střední třídě jich je 7 %, tak ve strádající třídě jich je 34 %,“ říká jeden z autorů, sociolog Matouš Pilnáček, který se spolu s kolegy Paulínou Tabery, Martinem Buchtíkem, Danem Prokopem a Tomášem Dvořákem na výzkumu podílel.

„Spokojenost s demokracií je výrazně ovlivněna spokojeností s výsledky demokratického vládnutí,“ doplňuje Dvořák, podle kterého lidé hodnotí současnou politickou situaci optikou toho, jak dobře se jim žije.

Podle Pilnáčka neplatí, že by lidé na okraji společnosti podporovali vládu pevné ruky. Téma je to pro ně, vzhledem k obtížné životní situaci, spíš okrajové. „Samotná podpora autoritářství tak nesouvisí příliš s třídní strukturou. Zajímavá je souvislost s pohlavím, kdy mezi ženami volí možnost autoritativního způsobu vlády za určitých okolností pouze 18 %, zatímco u mužů to je 28 %,“ dodává.

Zájem o politiku v jednotlivých třídách společnosti se pak odráží i ve volební účasti. Ti, kteří prosperují lépe, obvykle častěji volí. Sociologové se zaměřovali na volby do sněmovny v roce 2017 a na prezidentskou volbu o rok později. „V prezidentských volbách se podařilo mobilizovat část voličů, kteří k volbám do Parlamentu nepřišli. Byli to z více než poloviny podporovatelé Miloše Zemana, což přispělo k jeho vítězství ve volbách,“ vysvětluje sociolog Martin Buchtík z agentury STEM.

Výsledky druhého kola prezidentské volby byly výrazně formované právě třídním rozdělením. Jiří Drahoš výrazně vítězil u nastupující kosmopolitní třídy a méně také u zajištěné střední třídy. Drahoše volili častěji lidé s vysokým sociálním kapitálem a vyšším majetkem i příjmy. Naopak Miloš Zeman našel své podporovatele mezi staršími a méně vzdělanými voliči.

„Nelze tak říci, že by za volbou Zemana či Drahoše stál jeden konkrétní vliv, ale spíše kombinace vlivu ekonomického postavení ve společnosti a sociální podpory,“ vysvětluje Buchtík a upozorňuje, že zdaleka největší souvislost s prezidentskou volbou měla konzumace médií. „Lidé sledující komerční televize výrazně častěji volili Miloše Zemana, a naopak respondenti sledující veřejnoprávní média častěji Jiřího Drahoše,“ dodává. Není ale jasné, zda sledování médií způsobilo, jak kdo volil, anebo zda lidé zkrátka preferují ten typ médií, který souzní s jejich postoji.

ANO pro všechny třídy

U sněmovních voleb byly mezi třídami rozdíly nejen ve volbě samotné, ale i v účasti. Příslušníci strádající třídy dorazili oproti prezidentským volbám k urnám v o 15 % nižším počtu případů.

Podle Matouše Pilnáčka volební účast zvyšuje lidský a kulturní kapitál. „Lidé s vyššími kapitály se častěji pohybují v prostředí, kde je častěji účast u voleb vnímána jako norma, mají také více zdrojů a více těží z fungování současného režimu, a proto se také na jeho chodu více podílejí,“ tvrdí.

Co se týče voleb samotných, v těch se v roce 2017 nejvíce odlišovala nastupující kosmopolitní třída, která volila často Piráty, TOP 09 a ODS, naopak nepreferovala hnutí ANO, SPD a komunisty.

Populistickou SPD často volili příslušníci strádající (15 %) a ohrožené třídy (14 %), přičemž ohrožení často volili i Piráty, což u strádajících neplatilo.

Ohrožená třída, která má nízký příjem a majetek, je častěji vystavena exekucím nebo ztrátě bydlení, ale zároveň má od té strádající vyšší kulturní a sociální kapitál, měla tendenci volit nové či protestní strany. Pirátům se tak podařilo ve volbách oslovit části populace z nižších i vyšších středních vrstev.

Největší úspěch napříč třídami pak mělo ANO, které má sice nižší podporu u nastupující kosmopolitní třídy, ale i tak dosahuje 16% podpory.

Piráti oslovují kromě mladších také voliče s vyšším lidským kapitálem. Lidé s majetkem a příjmem pak častěji volí ODS. Podpora hnutí ANO mírně souvisí s nižším sociálním a lidským kapitálem, ale výrazně větší roli zde hraje věk, kdy ANO volí zejména starší voliči a voličky.

Obecně je možné říct, že TOP 09 preferují voliči s vyšším kulturním, lidským a podpůrným kapitálem, podobné je to i u voličů STAN. Voliči SPD pak mají mírně nižší příjem, majetek a kulturní kapitál a výrazně častěji jsou mimopražští. Rozdíly jsou i mezi pohlavími, v ohrožené třídě volilo SPD 19 % mužů, ale pouze 10 % žen.

Menší, ale stále významný rozdíl mezi pohlavími je i u strádající třídy, kde má u mužů vyšší podporu ODS. Podpora Pirátské strany je naopak větší mezi ženami, a to zejména u zajištěné střední třídy, nastupující kosmopolitní třídy a tradiční pracující. Nejvýraznější rozdíl je u nastupující kosmopolitní třídy, kde mezi muži volí Piráty 18 % respondentů, zatímco u žen to je 34 %. Naopak u třídy místních vazeb volí častěji Piráty muži.

Kdo je nepřijatelný

Originální obraz pak přinesla otázka na to, kterou stranu voliči považují za nepřijatelnou, tedy jakou by nikdy nevolili a nechtěli by ji mít ve vládě. Obecně nejhůře dopadly KSČM a SPD, které jsou nepřijatelné pro 67 % a 66 % voličů. Naopak nejméně rozdělují Starostové a nezávislí, kteří jsou nepřijatelní jen pro 36 % dotázaných.

Odmítání některých stran spolu souvisí, společně nepřijatelné jsou zejména strany tzv. demokratického bloku a Pirátů. Pokud volič odmítá TOP 09, tak je pravděpodobné, že nemá rád ani ODS, KDU-ČSL, STAN a Piráty. Druhou společně nepřijatelnou skupinou jsou strany ANO, SPD, komunisté a částečně ČSSD.

„Existují zde ještě další dvě skupiny, pro které jsou strany buď všechny přijatelné, nebo nepřijatelné. Oba způsoby odpovídání a zejména neodmítání žádné strany souvisí s nezájmem o politické dění,“ upozorňuje Pilnáček.

Vůči vládním stranám a SPD se nejsilněji vymezuje kosmopolitní třída. Naopak strany demokratického bloku a Pirátů nejvíce odmítá strádající a tradičně pracující třída, které tak vytváří názorovou koalici,“ dodává sociolog Pilnáček.

To je podle něj způsobeno tím, že vymezení se vůči konkrétním stranám nesouvisí jen s tím, do jaké třídy lidé patří, ale také s typem médií, která konzumují. Podobně jako u prezidentské volby ale není jasné, zda sledování médií ovlivňuje, jak kdo volí, anebo zda lidé preferují média, se kterými souzní.

Jan Cibulka