Den české státnosti
Pátým rokem se slavil státní svátek - Den české státnosti. Připadá na svátek katolického světce sv. Václava, českého knížete a patrona země, jehož jméno patří v Čechách i nyní k nejrozšířenějším. Svatý Václav se podle literárních pramenů narodil kolem roku 907 jako nejstarší syn knížete Vratislava I. Vzdělání získal na Budči a pod vlivem své babičky Ludmily se už v mládí přiklonil ke křesťanství.
Za nejasných okolností se dostal do střetu s římským císařem Jindřichem I. a nakonec byl zavražděn vlastním bratrem Boleslavem ve Staré Boleslavi. Mnohé údaje o životě knížete Václava nám však dnes zůstávají utajeny, protože četné legendy jsou většinou velmi málo hodnověrné.
Už koncem 10. století Václava považovali za svatého nejen v Čechách, ale i v Německu a v 11. století i Polsku a Rusku. Od 2. poloviny 11. století se sv. Václav stal ústřední osobností státního kultu a ochráncem českého státu před nepřítelem. Zároveň se stal symbolem zemského práva a v neposlední řadě i patronem prostého lidu. Svatý Václav zůstal dodnes národním světcem a také jedním ze základních symbolů státnosti.
Název státního svátku ale Václavovo jméno neobsahuje. Den české státnosti je totiž kompromisem, protože při projednávání zákona o svátcích se před několika lety strhl ve sněmovně "boj o Václava". V nebývale ostré hádce o jeho roli v dějinách tehdy levice návrh na nový svátek odmítala s argumenty o proněmeckém zneužívání svatováclavské tradice za nacistické okupace Čech a Moravy.
Tradiční součástí oslav jsou pouti na místech spjatých se svatováclavskou tradicí. Na tři tisíce poutníků zamířilo v úterý do Staré Boleslavi zejména kvůli dvěma hlavním událostem: dopolední slavnostní poutní bohoslužbě na Mariánském náměstí sloužené kardinálem Vlkem a možnosti na vlastní oči vidět lebku svatého Václava. Této mši pod širým nebem tak byl patron české země vlastně přítomen.
