Desítky tun nezávadných potravin denně končí vyhozené na skládkách
Desítky tun potravin denně odepisují obchody kvůli procházející lhůtě spotřeby. Přestože se v drtivé většině případů jedná o nezávadné potraviny, většina z nich skončí na skládce, v lepším případě v kafilériích, kompostárnách nebo bioplynových stanicích. Pro dobročinné účely je využit jen zlomek.
Odpovědi na to, proč dále neprodejné, ale nezávadné potraviny, neputují do charity, se různí. Anebo spíše ve většině případů nepřicházejí. Oslovení obchodníci vůbec nechtěli, aby v této souvislosti zaznělo jejich jméno. Aleš Langer, mediální zástupce jednoho z řetězců, říká, že dobročinnost je v tomto ohledu vlastně nereálná.
„Společnost se stejně jako všechny ostatní řetězce musí řídit platnou legislativou. Čili jídlo, které by bylo určené k odpisu, samozřejmě svým způsobem dát na charitu nesmí. Protože jakmile má potravina prošlou záruční lhůtu, nesmí být dál používána a pouze a jenom ekologicky likvidována,“ vysvětluje.
A dodává, že k největšímu plýtvání s potravinami dochází v domácnostech. V tom mu dávající statistiky za pravdu. Každý z nás ročně vyhodí 170 kilogramů nezávadného jídla. Podle Jakuba Vopeláka z Armády spásy, která denně pro sociálně slabé a lidi bez domova připraví 1500 jídel a každý dar tedy velmi vítá, ale obchodníkům v poskytování pomoci překáží spíše jiné legislativní normy:
„V tuhle chvíli nejjednodušší řešení je přes darovací smlouvu, což z hlediska účetnictví není žádný problém a dárce si může vyčíslit hodnotu věcného daru podle jeho účetní hodnoty. Problém ale nastává v okamžiku, kdy dárce je plátcem DPH, protože podle současného výkladu zákona je povinen odvést z takového daru DPH státu, a to samozřejmě ho finančně zatěžuje,“ tvrdí.
Darování komplikují přísné normy
Na odvolávání se supermarketů k přísným hygienickým předpisům je ovšem také díl pravdy. Charity jako oficiální instituce totiž musí postupovat podle přísných norem.
„Můžeme přijímat potraviny, ale jejich zpracování a výdej podléhají všem hygienickým předpisům tak jako třeba v běžné restauraci. A proto vlastně nemůžeme přijmout žádné potraviny, které by už byly prošlé,“ vysvětluje Jakub Popelák. Základním zdrojem charity jsou tak zásoby potravinové banky.
Obchodníci, kteří chtějí dobročinné organizace podpořit, tedy musejí zboží odepsat ještě ve chvíli, kdy mají šanci třeba na alespoň diskontní prodej, případně odprodej na krmné směsi a podobně. Toto nařízení by šlo změkčit, pokud hygienická stanice vydala potvrzení o nezávadnosti potravin. V praxi je takový proces kontroly a následného úřadování ale prakticky nereálný.
Potravinami se Evropské unii plýtvá natolik, že se šetrnější zacházení se surovinami stalo jednou z priorit Bruselu. V nadcházejících letech mají členské země snížit množství odpadu tvořeného poživatelnými potravinami na polovinu.
