Děti prezidentskou kampaň příliš nevnímají ani neřeší. Berou ji spíš jako atrakci
Prezidentská kampaň finišuje a oba kandidáti - Karel Schwarzeberg a Miloš Zeman - ve svých vzájemných útocích přitvrzují a snaží se ulovit poslední nerozhodnuté voliče. Oslovují je prostřednictvím plakátů, v rozhlasových a televizních diskuzích, na besedách nebo ve spotech. Děti prezidentská kampaň i přes svou všudypřítomnost nechává víceméně chladnými a do jejich světa pronikne jen povrchově.
„Dávají to v televizi, v rádiu, prostě všude. Rodiče se o volbě na prezidenta často baví,“odpověděla osmiletá Luisa Marie na otázku, podle čeho poznala, že jsou prezidentské volby. Plakáty, placky nebo billboardy ji naopak neoslovily vůbec.
A devítiletý Filip pak tvrdí, že pro něj prezident ani moc význam nemá. „Spíš ministerstvo školství,“ doplňuje. Podle psychologa Václava Mertina berou děti prezidentskou kampaň spíše jako reklamu a příliš se jich nedotkne.
Jak děti vnímají prezidentskou kampaň, zjišťovala redaktorka Martina Spěváčková
„Musím říct, že s největší pravděpodobností, pokud se nad tím vůbec nějak zamýšlejí, tak se nad tím zamýšlejí v duchu toho, co slyší doma, co vidí v televizi, ale je to povrchní zamyšlení. U jednoho kandidáta je možná zaujaly placky s čírem a u druhého zase nějaký podobný povrchní jev,“ říká Mertin.
Přejímají názory rodičů
Děti si podle něj z kampaně berou jen to, co je nejvýraznější, a spíš je v tom ovlivňuje názor rodičů.
„Pro děti je důležité všechno, co je vizuální. Ve chvíli, kdy uvidí nějaký zajímavý billboard nebo se podívají na kus diskuze, která třeba probíhá - myslím, že dlouho by je nebavila - ale zejména když některý z kandidátů provede něco, co je atraktivní - zazpívá hymnu nebo řekne nějaký bonmot, kterému se rodiče smějí - tak to je asi zajímá,“ podotýká Mertin.
Pokud se děti o prezidentské volbě baví, tak spíše prosazují názor svých rodičů nebo blízkých, myslí si psycholog Václav Mertin. To, že debata se spolužáky nejde do hloubky, ostatně přiznává i devítiletý Filip: „Prostě si říkáme názory, ale nehádáme se.“
Jasno mají naopak děti v tom, jaké vlastnosti by měl mít jejich prezident. „Chytrý, respektující, chápavý a hodně vzdělaný,“ říká chlapec a jeho spolužačka doplňuje: „Já bych chtěla prezidenta určitě moudrého, aby nekradl, aby politici nelhali a ještě aby neskákal ostatním do řeči, protože to je neslušné.“
Psycholog Mertin si ale nemyslí, že by pro děti byl prezident někdo, kdo by běžně zaujímal místo v jejich každodenním životě.
„Pan prezident je může oslovit ve chvíli, kdy se dostane na první stránky médií ve smyslu, že mu někdo udělá něco ošklivého, eventuálně že on třeba udělá něco, co je mediálně zajímavé. Jako velká atrakce, kdy bychom uspěli u velkého počtu dětí, je, že pan prezident si dá do kapsy třeba propisovačku. Ale hlubší souvislosti, myslím, děti netrápí,“ uzavírá.
