Děti z Jedličkova ústavu se podívaly na Korfu. Díky svému vychovateli

Děti z pražského Jedličkova ústavu se jely podívat na řecký ostrov Korfu. Vděčí za to Janu Spilkovi, který po maturitě v Řecku odešel do Česka studovat speciální pedagogiku a už při škole začal pracovat v Jedličkově ústavu. Napadlo ho, že zkusí propojit dva světy a ukáže postiženým dětem svou domovinu.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Děti z Jedličkova ústavu na Korfu | Foto: Pavla Smetanová

Jan Spilka se narodil se před 24 lety na Korfu řecké mámě a českému tátovi. Po mamince zdědil touhu lidem pomáhat a po tatínkovi zase fyzickou zdatnost a schopnost poradit si v kdejaké nelehké situaci.

Po řecké maturitě se rozhodl studovat v České republice. V Jedličkově ústavu začal pomáhat v 19 letech.

„Vyrůstal jsem na Korfu, kde mají moji rodiče dům. Napadlo mě, že bychom mohli jet s dětmi na dovolenou k moři, protože děti tu možnost nikdy neměly. Bylo strašně náročné sehnat peníze na tuhle akci a Jedličkův ústav. nemá prostředky, takže jsme sháněli v soukromém sektoru,“ popisuje zrod celé akce Honza, zatímco na gril dává další špízy neboli po řecku suvlaki. Právě totiž dělá na zahradě svých rodičů pro děti grilovačku.

Přehrát

00:00 / 00:00

Pavla Smetanová na Korfu hovořila s Janem Spilkou a jeho svěřenci z Jedličkova ústavu, které na ostrov přivezl

„Dalším oříškem bylo zajistit ubytování, stravu a program, protože ten musí být přizpůsoben dětem na vozíku. Korfu je krásný ostrov, ale hrozně bariérový. Hlavní město Kerkyra má úzké chodníky a nejsou tam nájezdy,“ vysvětluje Honza, zároveň ale dodává, že lidé na ostrově jsou celkově vstřícnější než Češi.

„Už na trajektu se nám personál snažil zpříjemnit cestu, nabídli nám více kajut a pomáhali nám s přesuny a starali se o nás,“ srovnává své zkušenosti. Tato akce je jeho první zahraniční cestou s dětmi. Přijeli prastarou karosou, protože na nový autobus nemá ústav v současné době prostředky.

Děti se zdají být nadšené, se svými vozíčky přejíždějí v rámci svých možností z místa na místo a radují se, že konečně viděly moře:

„Jeli jsme žlutou ponorkou, podél skal a pobřeží a pak jsme se otočili, první my a pak ti druzí,“ září nadšením desetiletý Michal.

Jan Spilka | Foto: Pavla Smetanová

„Některé vozíčky jsme nechali venku a pak dole byly ty skla a ryby, nějaký chobotničky a tak,“ skáče mu do řeči devítiletý kamarád Honza.

Čtrnáctiletá Hanka dodává: „Kerkyra je řecký ostrov a přijeďte na Korfu, je to tady fakt úžasný.“ Informace o ostrově si prý sama vyhledala na internetu.

Jan Spilka se dostal k tak neobvyklé práci, protože si ji prostě chtěl zkusit. „A už jsem tam zůstal a dělám tam pět let. Ta práce chce velkou trpělivost s dětmi, hlavně s postiženými, ale má to něco do sebe,“ tvrdí a dodává:

„Ty děti mají radost z jiných věcí, větší radost ze života a člověka to naplňuje pocitem, že dělá něco dobrého a že má možnost někomu pomoct,“ vysvětluje.

Pavla Smetanová, Kateřina Kozmová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme