Ruský investigativní novinář: Pracujeme jako všichni detektivové. Válka je pro nás velkou zkouškou
V Rádiu Svobodná Evropa/Rádiu Svoboda pracuje Mark Krutov od roku 2003. Rusko-ukrajinské vztahy pokrýval nejprve z rodné Moskvy, před šesti lety se přesunul do pražské pobočky. Specializuje se na zpravodajství z otevřených zdrojů neboli OSINT. Jaké metody používá k ověřování informací o válce a jak pracuje s podle jeho slov „paralyzujícím“ objemem dat, kterým se ozbrojený konflikt vyznačuje, objasňuje v rozhovoru pro iROZHLAS.
Jak byste popsal otevřené zdroje neboli OSINT?
Jsou to zdroje, ke kterým má přístup kdokoliv – v ideálním světě. Novináři je začali používat už za války v Sýrii, ve větší míře potom v roce 2014, kdy začala válka na východní Ukrajině. Od té doby začaly být metody OSINT populární i v Rusku a za těch osm let se vyvinuly.
Některé zdroje, které byly dříve volně dostupné, už nejsou. Rusko bylo vhodnou zemí pro získávání podobných informací. Elektronické databáze jsou stále dostupné veřejnosti, například soudní rozsudky, pozemková evidence... V Rusku nemáme nic jako je GDPR. Toto nařízení v Evropě spoustu věcí neumožňuje.
Co patří mezi nejužitečnější metody zjišťování informací z veřejných zdrojů? Žádný univerzální nástroj nebo metoda, pomocí které by se dalo ověřovat nebo hledat skryté informace, neexistuje. Abychom věci viděli v širším měřítku, nástroje musíme kombinovat. Najít něco pomocí geolokace nestačí: skládačku musíme poskládat z několika různých zdrojů.
Co je to OSINT
Zpravodajství z otevřených zdrojů (open source intelligence, zkratkou OSINT) jsou informace, které běžně využívá zpravodajská služba. Získává je z tzv. otevřených zdrojů, tedy volně dostupných informačních prostředků, jako jsou například denní tisk, internet, satelitní snímky nebo databáze. U těchto informací je třeba důkladně ověřovat věrohodnost, kvalitu a vypovídající hodnotu zpráv. Analytické složky zpravodajských služeb musí vybrat ty nejzásadnější informace a podstoupit je k jejich dalšímu zpracování nebo ověřování. Spolehlivé vyhodnocení informací pocházejících ze zdrojů OSINT v současnosti nedokážou ani ty nejvyspělejší informační technologie, a proto je za potřebí odborný lidský faktor.
K tomu nám poslouží třeba satelitní snímky, sociální sítě, další databáze. Zároveň bychom měli přemýšlet nad motivy toho, kdo danou informaci zveřejnil a zda je to vůbec možné. Pracovat musíme stejně jako všichni detektivové.
Zmínil jste, že zdrojem informací jsou i sociální sítě. Jak s nimi pracujete vy?
Jsou velmi důležité, můžeme na nich najít i věci, které nejsou moc populární a snadno dohledatelné. Ačkoliv jsou informace veřejné, často jsou skryté. Musíme znát správné techniky a triky, jak je najít, protože ne všechny platformy mají dobré vyhledávače.
V Rusku jsou nejpopulárnějšími sociálními sítěmi Vkontakte a Odnoklassniki. Obě mají určitá specifika. Používáme je například k tomu, abychom z nich získali smazané fotografie. Vkontakte totiž fotografie nesmaže, i když si zrušíte účet. Zůstanou tam a my je potom můžeme získat a použít.
Skrze tyto platformy můžeme také oslovovat lidi. Je to ale mnohem komplexnější, nejsme špioni ani armáda. Můžeme jim napsat nebo zavolat, někdy informace chtějí sdílet oni sami, protože nejsou spokojeni s vládou. Ví, že jim hrozí trest, když s námi budou mluvit, ale stejně to udělat chtějí.
Publicita funguje
Předpokládám, že vystupují anonymně.
Někdy ano, někdy ne. V Rusku je to totiž většinou tak, že pokud s novináři mluvíte anonymně, ale zjistí to vedení, potrestají vás. Já lidem vždy říkám, že nejbezpečnější věcí, co můžou udělat pro to, aby se ochránili, je promluvit na veřejnosti pod svým jménem.
Vím jen o několika málo případech, kdy se něco odvážným lidem stalo. Mluvili jsme s ruskými vojáky z východu, kterým se podařilo ukončit kontrakty s armádou. Na Ukrajině už bojovat nechtěli a chtěli se vrátit domů. Byli jedněmi z těch, kteří věří tomu, že publicita funguje, a proto s námi mluvili pod svými jmény.
Jaké další nástroje a metody používá Rádio Svobodná Evropa/Rádio Evropa?
Máme přístup k satelitním snímkům, které jsou aktualizovány každý den. Bohužel přichází zima a bude čím dál tím těžší na nich něco vidět – v Rusku a na Ukrajině je většinu času obloha zatažená.
Také používáme systém od NASA, který měl původně identifikovat lesní požáry po celém světě. Teď díky němu můžeme vidět, kdy jednotlivé strany vypálí raketu, kde něco vybouchlo. Můžeme také zkoumat, co přesně Rusové zasáhli. Pro armádu je to velmi důležité, aby věděla, co se kde stalo a jak rozsáhlá je škoda.
To, co jsem právě zmínil, je důvod, proč autority na Ukrajině často žádají, aby lidé, kteří Ukrajinu podporují, fotky a videa ukazující napáchané škody nezveřejňovali. Pomáhali by tím ruské armádě, která by mohla posuzovat, jaké jsou výsledky útoků.
K dobrým i špatným účelům
Potýkají se novináři na Ukrajině s cenzurou pro tzv. vyšší dobro?
Některá omezení jsou v pořádku při každém válečném konfliktu. Na tuto otázku ale nedokážu odpovědět, protože nepracuji v terénu přímo na Ukrajině. Sám jsem se s tímto problémem nesetkal.
Jaká jsou rizika používání metod OSINT?
Některé zveřejněné informace mohou snadno ohrozit lidi: to je důvod, proč nepublikujeme lokaci Ukrajinců a soustředíme se na Rusko. Na to si musíme dávat pozor. Každý nástroj OSINT může být použit k dobrým i špatným účelům.
Jak velkou zkouškou je pro novináře pokrývat válku na Ukrajině, když v souvislosti s ní koluje obrovské množství pravdivých i lživých informací?
Můžu mluvit jen za sebe, ale opravdu velkou. Když válka 24. února začala, s několika kolegy jsme seděli v redakci a objem informací nás naprosto paralyzoval. Byli jsme připraveni na to, že přijde, ale zároveň nebyli.
Menší konflikty a války jsme už pokrývali, ale ozbrojený konflikt takového rozsahu nás šokoval. V 21. století všichni vlastní nějaké elektronické zařízení. Mobilní telefony umožňují téměř komukoliv nahrávat videa, fotit, příspěvky potom publikovat na sociální sítě.
Je to nejlépe dokumentovaná válka v historii, ale potřebuje spoustu lidí, kteří by všechny informace dokázali zpracovat a uměli se rozhodnout, co je důležité zveřejnit teď a co můžeme odložit na později.
Rusové v okupovaných územích ukradli lidem internet. Zablokovali sociální sítě i zpravodajské weby
Číst článek
Je tzv. občanská žurnalistika v tomto případě přínosem nebo spíše komplikací?
Samozřejmě z ní těžíme. Dobré je, když se nějaký voják natočí a sdílí to na sociální síť. Umělá inteligence umí rozpoznat jeho obličej a my jej tak můžeme dohledat. To je důležité, když po jejich smrti musíme najít jejich rodiny a komunikovat s nimi. Musíme si uvědomit, že filtrovat informace nestačí.
Musíme je zejména ověřovat, protože máme spoustu materiálu, ať už fotek či videí z jiných válek, které lidi používají a vydávají za aktuální. Často je to nesplnitelné, protože obsahu je příliš. Proto často v médiích čteme upozornění, které varuje, že ne všechny informace mohou být potvrzeny, protože se jedná o válku.
Myslet investigativně
Stačí používání již zmíněných metod k tomu, aby vám publikum věřilo?
Někteří věří jen tomu, čemu chtějí. Pozorujeme, že jak naše věrné publikum, tak čtenáři, kteří jsou prokremelští, naše zprávy čtou a vědí, že nelžeme. My jejich média také sledujeme, abychom byli v obraze.
Doufáme, že když se proruský člověk rozhoduje, jaká západní média sledovat, vybere si nás, protože ví, že z hlediska ověřování informací máme vysoké standardy. Používání zmíněných metod ale nestačí: musíme neustále vysvětlovat, dávat věci do kontextu, vymýšlet příběhy. Nástroje OSINT jsou doplňkem tradiční žurnalistiky.
Průkopníkem zpravodajství z otevřených zdrojů byla investigativní skupina Bellingcat. Používají metody OSINT kromě vás i jiná média?
Samozřejmě, téměř všechna ruská nezávislá média tyto techniky a dovednosti do své praxe zařazují a snaží se je zlepšit. I my pořádáme různá školení a tréninky: našim novinářům chceme ukázat, jak OSINT můžou používat v každodenních rutinách.
V první řadě je ale chceme naučit investigativnímu způsobu myšlení. Nejen, že život je s ním mnohem zajímavější, novinářská práce má pak přidanou hodnotu a je pestřejší. Pamatuji si, že některá česká média tyto metody používala při vyšetřování výbuchu skladů ve Vrběticích.
Jak už jsem zmiňoval, evropské nařízení GDPR věci mnohdy dělá téměř nemožné. Všechny informace jsou skryty a pokud se po nich pídíte, můžete porušit místní zákony. Pro evropské novináře je to kvůli tomu těžší.
Ruský soud pokutoval Rádio Svoboda, šíří ‚lživé zprávy‘ o ruské agresi na Ukrajině
Číst článek
Nedávno Twitter obletělo video ruského rappera, který údajně spáchal sebevraždu, aby se vyhnul mobilizaci. Seriózní západní média případ nezveřejnila, protože jej nedokázala dostatečně ověřit. Jak měla postupovat?
Opravdu se to stalo, spáchal sebevraždu. První věcí je zjistit si, zda člověk s takovým jménem existuje. Je ale těžké ověřovat informace, když neumíte rusky. Samozřejmě můžete použít překladač nebo titulky na YouTube.
Dále můžete porovnat screenshoty z videa s fotkami, které najdete na sociálních sítích dané osoby třeba přes vyhledávač fotek. Když ale píšete o lidské osobě a sebevraždě, je to jiné, než když popisujete výbuch budovy. Je to velmi citlivé téma, a proto bylo moudré, že západní média tuto informaci raději nezveřejnila.
Bude ověřování informací v budoucnu čím dál komplikovanější?
Bál jsem se toho, ale s postupem času vidím, že možností, jak falešná videa rozpoznat, je několik. Umělá inteligence je inteligentní, ale novináři, kteří se na ni specializují, budou umět ověřit a rozeznat, co je skutečné.
Podobné nástroje jsem začal používat před osmi lety a za tu dobu vidím, jak se dramaticky zlepšily. Naše možnosti jsou s těmi, které jsme měli dřív, neporovnatelné. Myslím, že v budoucnu budou nástroje ještě sofistikovanější.
