Dienstbiera vedla vojenská rozvědka jako spolupracovníka

Jednu z nejvýznamnějších postav převratu v roce 1989 a dnešního nezávislého senátora za ČSSD Jiřího Dienstbiera si vedla jako spolupracovníka komunistická vojenská tajná služba. Vyplývá to ze zjištění Českého rozhlasu v evidencích Zpravodajské služby Generálního štábu. Dienstbier ale jakoukoli vědomou spolupráci s vojenskou tajnou agenturou odmítá.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Jiří Dienstbier | Foto: Jana Šustová

Materiály Jiřího Dienstbiera, kterého si Zpravodajská služba Generálního štábu vybrala jako spolupracovníka, dnes už neexistují. Byly totiž skartovány.

Přehrát

00:00 / 00:00

Reportáž Jana Hrbáčka o spolupráci Jiřího Dienstbiera s vojenskou rozvědkou

Z kusých údajů, které je možné ještě dohledat, můžeme zjistit, že si na něj služba zavedla svazek s krycím jménem Konferenciér počátkem roku 1962, čtyři roky po jeho nástupu do zahraničního oddělení Československého rozhlasu.

Dienstbier mohl v rámci svého povolání cestovat po světě, obecně známé je jeho působení při státním převratu v Indonésii nebo ve Spojených státech amerických.

Z dostupných materiálů je zřejmé, že si tajná služba vybrala Dienstbiera jako takzvanou krycí adresu. Tedy člověka, který přijímá a přeposílá tajnou korespondenci špiónů. Jestli nějaká spolupráce skutečně proběhla, je ale kvůli zničeným materiálům nedoložitelné.

Blbost, říká Dienstbier

V rozhovoru pro Český rozhlas první polistopadový ministr zahraničí Jiří Dienstbier kategoricky popírá, že by s vojenskou tajnou službou spolupracoval.

Záznam z evidence Zpravodajské služby Generálního štábu | Foto: Jan Hrbáček

„Já o ní vůbec nic nevím. Pro mě je to blbost. Vy říkáte, že je to z Generálního štábu, tam už si vůbec nedovedu představit, co mohlo koho vůbec napadnout mě někam zařadit jako potenciální subjekt spolupráce, protože nic takového nemohlo nikdy přijít v úvahu. Já mám jednu obrovskou výhodu, že od dětství jsem nesnášel jakékoliv fízly,“ říká Dienstbier.

Pro stejný úkol si vojáci o několik let později vytipovali pozdějšího slovenského ministra zahraničí Eduarda Kukana. U něho se ale svazek zachoval a je z něj zřejmé, že k naplnění záměru u Kukana, který odjel na plánovanou diplomatickou misi do USA, nakonec kvůli vnitřním předpisům tajné služby nedošlo.

Vojáci proto v roce 1979 jeho svazek uložili do archivu. Kukan narozdíl od Dienstbiera nedostal ani krycí jméno.

Přehrát

00:00 / 00:00

Rozhovor s Jiřím Dienstbierem pro Český rozhlas

Bývalý čelný disident a signatář Charty 77 Jiří Dienstbier je obecně znám svojí nedůvěrou ke zveřejňování materiálů totalitních tajných služeb. Tvrdí, že jeho kritici a oponenti se po roce 1989 pokoušeli pátrat po jeho minulosti, ale v archivech našli jen nesmysly.

„Vím dobře, jak je to všechno zkreslené, a vím, že byly případy vyloženě nesmyslné, kde byly věci zfalšované, ale ne ve spisech, tam to bylo všechno jasně řečeno, ale byly zfalšované potom v těch interpretacích,“ podotkl Dienstbier.

Kukan: Můj podpis nikde nenajdete

Minulost někdejšího slovenského ministra zahraničí a dnes europoslance Eduarda Kukana slovenští novináři už jednou řešili. Upozornili na to, že ho příslušníci Státní bezpečnosti evidovali jako takzvaného důvěrníka pod krycím jménem Skopec. Inspirovali se tehdy rodným jménem jeho manželky.

Teď vychází najevo, že si Zpravodajská služba Generálního štábu tehdejšího diplomata v africké Zambii vytipovala jako takzvanou krycí adresu. Tedy člověka, který přijímá a přeposílá tajnou korespondenci špiónů.

Fragmenty ze svazku Eduarda Kukana | Foto: Jan Hrbáček

Vojáci si Kukana zavedli do svých evidencí v roce 1977 - tedy v době, když už se vědělo, že nastoupí diplomatickou misi ve Washingtonu. „Spolupráci s Generálním štábem, nebo tajnou službou jsem nikdy nepodepsal. Znovu opakuji, že nikde nenajdete můj podpis na takovýchto papírech," zareagoval na zjištění Českého rozhlasu Kukan.

Na kontakt ze strany vojáků si ale vzpomíná. „Když budu velmi intenzivně přemýšlet, tak jeden takový pokus pracovníka ministerstva obrany tu byl. To bylo v Praze a bylo to v čase mého vyslání do Washingtonu."

V dostupných archivních materiálech je kladně hodnocen Kukanův postoj k událostem roku 1968, kdy zastával diplomatický post v Lusace: „Má dobré pracovní kontakty na zastupitelských úřadech a ministerstvech. Zkušenosti z těchto styků, především získané informace, pozitivně ovlivnily zpravodajské činnosti velvyslanectví.

Zvlášť úzké styky - pracovní i osobní - udržuje se svými partnery na zastupitelských úřadech Sovětského svazu, Německé demokratické republiky a Korejské lidově demokratické republiky."

„Má důsledný politický přístup k plnění úkolů, tak jak to vyžadují potřeby pracoviště, a pracuje bez ohledu na čas a fyzické vypětí. Má velmi dobré a taktní vystupování, je společenský, dovede navazovat společenské styky, a využívat jich zpravodajsky," hodnotí Kukana zpráva ministerstva zahraničních věcí, která je v jeho svazku založená.

Kukan ale jakoukoli - v archivních materiálech popisovanou - zpravodajskou práci reportérovi popírá.

Přehrát

00:00 / 00:00

Eduard Kukan neví, jak se mohl mohl na seznam dostat

„Samozřejmě, že jsem udržoval styky se všemi velvyslanectvími, ale byly to absolutně styky politického a hospodářského charakteru. Československo v Zambii mělo mnoho expertů, geology, lékaře a podobně. O nějaké zpravodajské styky nebo informace nešlo. Tajnou poštu jsem nepřijímal ani neodesílal," tvrdí Kukan.

Také v rozhovoru pro Rádio Česko Kukan odmítl, že by byl v kontaktu s pracovníky komunistické vojenské rozvědky.

„Působil jsem v té době jako diplomat ve Washingtonu a v rámci tohoto úřadu bylo vojenské oddělení. S těmito vojáky jsem se znal, ale že by tam byli pracovníci vojenské rozvědky, o tom jsem se mohl jen dohadovat,“ řekl Kukan.

Jak se mohl dostat na seznam spolupracovníků si neumí vysvětlit. Lustrační osvědčení dostal v roce 1994.

Šándor: Většina evidovaných o spolupráci věděla

Bývalý ředitel polistopadového Vojenského zpravodajství Ándor Šándor vysvětluje náplň práce Zpravodajské služby Generálního štábu, která si Dienstbiera a Kukana vedla jako spolupracovníky, následovně:

Přehrát

00:00 / 00:00

Rozhovor s Ándorem Šándorem pro Český rozhlas

„Je potřeba říct, že Zpravodajská správa Generálního štábu nikdy nepracovala proti občanům Československé socialistické republiky a neměla žádný úkol sledovat emigranty v zahraničí. Takže z tohoto pohledu její orientace byla celkem jasná, a to bylo získávání informací o tehdejším nepříteli, což byla Severoatlantická aliance.“

Svazek Jiřího Dienstbiera, který na něj podle dostupných poznatků vedla Zpravodajská služba Generálního štábu od počátku roku 1962, byl skartován. Mohl tedy Dienstbier vědět o tom, jaké plány s ním tajná služba měla, když kvůli likvidaci materiálů dnes nelze ani prokázat, jestli například skutečně nějaké úkoly neplnil?

„Myslím, že z 90 procent to ti lidé věděli, i když se nedá samozřejmě vyloučit, že byli lidé, kteří nevědomky byli schopni poskytnou některé informace. Já tohle nepovažuji za příliš významnou kategorii ve zpravodajské práci, je to spíš podpůrná kategorie,“ říká Ándor Šándor k tomu, jestli evidovaní spolupracovníci mohli vědět, pro koho pracují.

Jan Hrbáček Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme