Práce 80 vysokoškoláků z tisíce napsal někdo jiný. Počet podvodníků roste, ukazuje výzkum

Celkem osm procent z tisíce dotázaných studentů vysokých škol se přiznalo, že si nechali napsat kvalifikační nebo seminární práce. Zjistila to studentka Mendelovy univerzity Veronika Králíková, která fenomén takzvaného contract cheatingu analyzovala ve své diplomové práci. Doktorandka v rozhovoru se serverem iROZHLAS.cz upozorňuje, že počet podvodníků navíc roste, jak zjistila v navazujícím výzkumu.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Student, knihovna (ilustrační foto) | Foto: StockSnap/ CC0 Creative Commons | Zdroj: Pixabay

Králíková diplomovou práci nazvanou „Analýza trhu s podvodnými seminárními a závěrečnými pracemi v ČR“ obhájila loni, tématu se věnuje i v rámci doktorského studia. Server iROHLAS.cz s ní hovořil v rámci rozkrývání podvodů při psaní vysokoškolských seminárních, bakalářských a diplomových prací.

Napsal jsem 50 bakalářských prací, jednu za 5 tisíc, přiznává bývalý spolupracovník ‚rešeršní‘ agentury

Číst článek

V minulých dnech přinesl svědectví dvou bývalých spolupracovníků takzvaných rešeršních agentur, z nichž vyplývá, že ačkoliv oficiálně slibují pouze pomoc s podklady, ve skutečnosti prodávají napsání celých prací.  

Psala jste o takzvaném contract cheatingu, jak se liší od plagiátorství?
Jsou to dvě jiné věci. Contract cheating je na rozdíl od plagiátorství velice těžké odhalit. Problém je v tom, že pokud si člověk objednává originální práci, je především na vedoucím práce, jestli pozná, že je to psané někým jiným. A to je hodně těžké.  

O jak vážný fenomén se jedná?
Je to velmi rychle se rozrůstající problém, dělám k tomu další výzkum a vyšla mi vyšší čísla než v diplomové práci. Je tam vzestupná tendence, protože se o tom dozvídá více a více lidí. Když jsem s tím loni přišla, spousta vyučujících se divila, že se něco takového vůbec děje. Alespoň už o tom ví, a mohou proti tomu bojovat.

Jak jste contract cheating zkoumala?
Prostřednictvím dotazníků. Mělo to úskalí v tom, že lidé se museli přiznat, na druhou stranu jsou studenti takoví, že se rádi chlubí: jak všechny převezli a dostali titul skoro zdarma. Ptala jsem se tedy, jestli si nechali napsat nějakou práci a přiznávali se, že ano. Moje data stojí na tom, jestli se přiznali.

Jak velká část se jich tedy přiznala?
Bylo to osm procent z 1000 respondentů čili 80 lidí.

Contract cheating

Druh akademických podvodů, při nichž studenti od někoho dalšího nechávají psát svoje školní práce. Zpracovatele shánějí pomocí nabídkového systému. Termín poprvé v roce 2006 použila studie Thomase Lancastera a Roberta Clarka. 

Zdroj: Wikipedia

Zajímalo vás, proč podváděli?
Ano, ve většině případů to bylo kvůli nedostatku času nebo nerozuměli, co mají dělat. Třeba jedné respondentce její vedoucí přikázal psát téma, o němž nic nevěděla a nebavilo ji. Dá se říct, že k němu byla dotlačena. I to byl častý důvod.

Jak moc podvodníci využívali takzvané rešeršní agentury?
Šedesát procent využilo kamarády, známé, rodinu. Zbytek se obrátil na firmy.

Kolik za práce zaplatili?
Na to jsem se neptala, ale v rámci výzkumu jsem to zjišťovala sama. Nechala jsem si vypracovat esej se stejným zadáním u dvou firem, abych zjistila kvalitu a cenové rozpětí. Můžu vám říct, že i když si studenti zaplatí, neznamená to, že dostanou kvalitní práci, což mě překvapilo. Čekala jsem, že práce budou tak v pohodě, aby se daly odevzdat. Jednu jsem ale dokonce musela reklamovat, druhá práce byla průměrná: nic, s čím bych excelovala.

Kolik stály?
Každá stála 2500 korun, měly 11 stran a dala jsem měsíc na vypracování. U jedné jsem ale kvůli reklamaci dostala peníze zpět.

Otázky a odpovědi. Lze podvody u vysokoškolských prací odhalit? Kdo a jak je trestá?

Číst článek

Zkoumala jste hlouběji agentury, které psaní prací zprostředkovávají?
Příliš ne, zajímal mě průběh, jak to funguje. Jak s nimi lze komunikovat, jak jsou rychlé a jak dodržují termíny a podobně. Víc jsem se do toho nemotala.

Řešila jste i to, zda je takový byznys protiprávní?
Pouze jsem to konzultovala. Oni mají takovou krásnou kličku, že nabízí pouze vypracování podkladů, čímž jsou krytí. Fakt, že studenti materiály využívají jinak, je další věc. Já jsem ale nedostala žádné podklady, dostala jsem práce na odevzdání, z nich bych nedokázala napsat jinou práci. Právníci na to ale mohou mít různé pohledy, stálo by to i za výzkum i v tomto ohledu.

Jak si Česko vede v porovnání s ostatními zeměmi?
Dá se říct, že všude je to stejné. Dobře jsou na tom země jako Švédsko, kde se podvádí málo. Je tam jiný systém, jiná mentalita. Řekla bych, že titulů si váží mnohem více než u nás. Horší než u nás je to třeba v Srbsku. Česko je na průměru.

Používal jsem i překladač google, poznají ‚prd‘, říká muž, který psal za peníze bakalářské práce

Číst článek

V aktuálním výzkumu, jak jste uvedla, vám vyšla vyšší čísla podvodníků. Kolik to je tedy aktuálně?
Teď to bylo kolem 20 procent, nicméně v něm byl jinak postavený dotazník, čísla je tedy nutné brát s rezervou. Respondenti v novém dotazníku odpovídají na víc dotazů, mají tak větší možnost se označit za podvodníky. 

Zjistila jste, co k nárůstu přispívá?
Nejhorší jsou studenti, kteří se tím chlubí, jak podváděli a podobně. Můj nový výzkum zjistil, že spousta studentů podvádí, protože to vidí u ostatních. To je jeden z nejčastějších důvodů.  

Ondřej Golis Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme