25. listopad je Mezinárodním dnem boje proti násilí na ženách. Chce mimo jiné upozornit na obchod s bílým masem, nedobrovolnou prostituci nebo nucenou práci. Stále nejrozšířenější a přitom nejskrytější ale zůstává týrání v domácnosti ze strany partnera. Obětem domácího násilí se snaží pomáhat především nevládní organizace. Těch žen, kterým se nakonec podaří situaci vyřešit, je ale stále málo.

Tento článek je více než rok starý.

10:50 25. listopadu 2003 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Jak dodává prezidentka občanského sdružení Bílý kruh bezpečí Petra Vitoušová, oběti domácího násilí totiž často rezignují. "Oběti za této situace už ani nevědí, jaké jsou příjmy rodiny a výdaje, nemají pod kontrolou účty, nedosahnou na základní doklady a zvažuje-li oběť, zda uteče do azylu, jestli si pořídí kopie většiny dokladů, jestli si na půjčku bude platit právníka, tak si řeknou: To se tam raději vrátím, už na to nemám sílu, energii ani prostředky, abych tím vším prošla."

Podle Marie Vavroňové - ředitelky občanského sdružení ROSA, které se snaží týraným ženám pomáhat - by měly oběti domácího násilí sebrat odvahu a obrátit se s prosbou o pomoc na některou z fungujících nevládních organizací. Jinak hrozí, že se násilí bude stupňovat. "Já vím, že je těžké opustit vztah. Každý den není plný násilí, jsou tam dny, kdy je člověk docela spokojený a přeci jen jsou tam děti. Člověk nemá tu odvahu a proto si myslím, že je strašně důležité sebrat odvahu a zatelefonovat. V těch ženských organizacích žena získá posilnění a ty ženy, které chodí opakovaně, skutečně najdou sílu tu situaci vyřešit."

Organizace pomáhající týraným ženám volají po právní úpravě v trestním řádu, která by jasně problém domácího násilí definovala. Občanského sdružení ROSA chce znovu přimět poslance, aby se tímto problémem zabývali. Jak dodává ředitelka ROSY Marie Vavroňová, ve sněmovně proto odpoledne postaví deset figurín znázorňujících právě oběti domácího násilí. "Za tím jsou konkrétní osudy žen, které byly zavražděny tím nejbližším člověkem, s kterým si plánovaly život, a nikdo netušil, co se stane. Letos poprvé jsme se rozhodli pro tento projekt. Je to projekt, který je v USA snad ve 40 zemích a je rozšířen i po zemích Evropy."

Markéta Kaclová, Viktorie Hošková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít