Do samoobsluhy chleba zaváželi helikoptérou. Před 15 lety prošla Budějovicemi povodeň
Projektant Tomáš Mráz měl po návratu z chaty plné ruce práce s vynášením počítačů a dokumentů ze své přízemní kanceláře do prvního patra. Tak vzpomíná na noc před povodňovou vlnou, která před patnácti lety rozdělila České Budějovice.
Další díl seriálu, kterým ve vysílání Radiožurnálu připomínáme ničivé povodně z roku 2002, začíná na břehu řeky Malše pár kroků od domu Tomáše Mráze.
„Na kamenné schůdky jsem se chodil dívat. Nezdálo se mi, že by to šlo moc rychle nahoru,“ vzpomíná Mráz. Zhruba od půlnoci už neměl čas kontrolovat schůdky. Zavolali mu rodiče z chaty u Malše nad Římovskou přehradou, aby je odvezl domů. „Kdyby je vzala voda s tou chatou, tak by asi neměli šanci.“
Rodiče přivezl a začala jezdit auta vyhlašující evakuaci. Náhradní ubytování našel Tomáš Mráz s manželkou a dvěma dětmi u rodičů své manželky v paneláku na sídlišti Máj na druhém břehu Vltavy.
Odříznuté centrum
Už první vlna odřízla centrum Českých Budějovic od velkých sídlišť na levém břehu Vltavy, včetně sídliště Máj. Domů se vracel jen uklízet.
Voda zničila v přízemí kotel a namočila archiv projekční kanceláře jeho otce, ve které pracoval. Snažili se cenné dokumenty usušit. Druhá vlna je pak sebrala a rozvěsila po plotech okolních zahrad.
Vzpomínku na zásobování potravinami po první povodňové vlně na sídlišti Máj má recepční Českého rozhlasu České Budějovice Alena Pešková, která pamatuje, jak chleba do samoobsluhy zaváželi helikoptérou.
Vodou se z práce v ulici U Tří lvů na okraji Havlíčkovy kolonie vracela i naše kolegyně, redaktorka zpravodajství Petra Matoušková. „Sklepy se změnily v mezírky, působilo to dost strašidelně,“ vzpomíná už na druhou vlnu, která v Českých Budějovicích zalila i náměstí Přemysla Otakara II.
