Lidskost jako by se z našich životů pomalu vytrácela, ne tak mezi dobrovolníky. Ti na ní postavili smysl svého života

20:51 3. prosince 2011 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Katastrofy i osobní lidská neštěstí bývají pro mnohé z nás motorem pomoci. Někteří darují peníze, jiní materiální zabezpečení. Jenže co když někdo potřebuje váš čas?

Člověče, nezlob se!, hraje paní Štraubová s panem Janovským každou středu v podvečer. V tričku dobrovolnického centra Lékořice a pochopením ve tváři pohání své figurky do domečku a přitom tajně doufá, že prohraje ...

„Jsem rád, že paní Štraubová má na mě čas. A jsem rád, že si s někým tu hru zahraji. Jsem pro každou legraci,“ říká pan Jankovský.

Zkrátit dlouhou chvíli pomohla paní Štraubová už desítkám pacientů pražských nemocnic, do kterých dochází jednou týdně už čtyři roky ...

„Jdu mezi lidi, kteří trpí, a možná se mě někdo ptá, zda na to mám? A já odcházím ve velice dobré náladě, protože mám pocit, že jsem třeba někomu hodinku zpříjemnila. Neodcházím s žádnými chmurnými pocity.“

Hrdinkou se ale paní Štraubová necítí, jen prý vyplňuje čas, který kdysi věnovala rodině a dětem.

Milan Kopp, Květa Moravcová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít