Volební soutěž má být férová. Bez pravidel pro ty, co nekandidují, by strany zákon obcházely, říká Outlý

  • Ušel širší pozornosti, přesto může mít zásadní dopad na transparentnost předvolebních kampaní. Řeč je o verdiktu Nejvyššího správního soudu.
  • Ten ve sporu o pokutu pro autory knihy Žlutý baron o premiéru Andreji Babišovi (ANO) zpochybnil, že by se ten, kdo nekandiduje, musel kvůli svým předvolebním aktivitám registrovat u Úřadu pro dohled nad hospodařením stran.
  • Podle soudu jde o zásah do svobody slova. Pokud by ale problematická pasáž ze zákona vypadla, mělo by to podle kontrolora a člena úřadu Jana Outlého fatální následky.
  • „Celý zákon by ztratil smysl, strany by měly nástroj, jak finanční limity pro kampaně obcházet,” říká v rozhovoru pro iROZHLAS.cz.

Brno Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Jan Outlý z Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí | Foto: Michaela Danelová | Zdroj: iROZHLAS.cz

Nejvyšší správní soud došel k závěru, že povinnost pro takzvané třetí osoby registrovat se kvůli předvolební kampani je v rozporu se svobodou projevu zakotvenou v Listině základních práv a svobod. Co to pro dohledový úřad znamená? Jak s tím naložíte?
Teď to pro dohledový úřad nic neznamená. Nejvyšší správní soud přerušil řízení, které se týkalo spolku Svoboda projevu, a předložil záležitost Ústavnímu soudu, takže se bude čekat na jeho nález. Do té doby platí stávající zákon, platí i rozhodnutí o pokutě vydané dohledovým úřadem a platí i rozsudek Krajského soudu v Brně, který to rozhodnutí potvrdil. Podstatu věci nezpochybnil ani Nejvyšší správní soud, dokonce v tom svém rozhodnutí o přerušení řízení hned v prvním odstavci svého posouzení věci píše, že taky podle jeho názoru se spolek účastnil kampaně.

KSČM a STAN musí zaplatit pokutu za chybné financování kampaně. Jejich žaloby soud zamítl

Číst článek

Takže soud z vašeho pohledu nezpochybnil, že by kontrolní úřad nepostupoval v souladu se stávající legislativou. Řešil ale hlavně to, jestli – obecně – není povinnost registrace nekandidujících osob protiústavní?
Přesně tak. Zabývá se vlastně tím, jestli ten, kdo sice nekandiduje, ale i tak agituje v kampani a utrácí za to peníze, má povinnost se do kampaně registrovat, nebo zda se jí může účastnit bez podmínky registrace v rámci širší kategorie svobody projevu, případně za jakých podmínek. Nejvyšší správní soud tyto věci dlouhodobě posuzuje ve třech rovinách, a to je vhodnost právní úpravy, pak potřebnost konkrétního znění a proporcionalita, to znamená, do jaké míry se zasahuje do svobody projevu a zda je taková míra nutná. Každý zákon něco reguluje, omezuje svobodu. A teď jde o to vážit, jestli veřejný zájem je natolik silný, že se zásah do svobod ospravedlní.

Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí výslovně píše, že se spolek Svoboda projevu účastnil kampaně. Nebylo tam ale nikde výslovně napsáno, že by úřad rozhodl, nebo nerozhodl správně. To bude až předmětem konečného verdiktu. Nicméně nezpochybňuje se to dané rozhodnutí úřadu v intencích současného znění zákona. A zabývá se tím samotným zákonem.

Vy jste dlouhodobě upozorňovali, že stávající legislativa není ohledně kontroly financování politických stran a jejich předvolebních kampaní úplně přesná a že bude potřeba, aby odpovídající praxi nastavily soudy. Dá se proto říct, že jste vlastně uvítali, že to justice řeší?
Určitě. Soudních řízení proběhlo už asi deset, takže některé sporné otázky už byly projudikovány. Situaci to zpřehledňuje. Vyjasnila se třeba otázka kolem zvláštních účtů. Naše čtení zákona bylo takové, že každá politická strana – bez ohledu na to, jestli má finanční operace, nebo ne – má zřizovat zvláštní účet pro příjem darů, případně státních příspěvků. A pokud na něm má nuly, je i to informace pro veřejnost. Zákon mluví o tom, že strany mohou výdaje do 5 tisíc korun platit hotově. A někdy zjara brněnský krajský soud řekl, že pokud strana nehospodaří s více než těmi 5 tisíci korunami, zvláštní účet zřizovat nemusí. To je důležitá zpráva hlavně pro malé „obývákové“ straničky bez velkého rozpočtu. Takže soudy diskutabilní otázky vyjasňují a tím se rozhodovací praxe stává předvídatelnější. I když někdy i soudy tápou.

Třeba další otázkou, kterou už justice řešila, bylo, do kdy musejí strany zveřejnit sponzory kampaně. My jako úřad jsme zákon vykládali tak, že se začátkem třetího dne před volbami musejí být všichni podporovatelé známi. Dvě strany se s námi jako úřadem soudily, že stačí, až když dárce zveřejní v průběhu toho třetího dne, což by ale v reálu znamenalo, že veřejnosti a médiím zbude o dost méně času na seznámení se se sponzory. Jedné z těch dvou stran dal soud za pravdu a úřad spor prohrál. U té druhé strany to dopadlo přesně naopak, i když šlo o stejnou věc i stejný soud – rozsudek potvrdil postoj úřadu a strana prohrála. Obecně ale platí, že soudními verdikty se výklad zákona vyjasňuje a tím pádem bude i pro nás jeho aplikace snadnější.

Klička pro politiky

Dostal se některý ze soudních sporů dosud takhle daleko? Nebo je to poprvé?
Teď se dostáváme do situace, kdy soud předložil volební zákon jako takový, respektive jeho část, k posouzení Ústavnímu soudu, poprvé od doby, kdy existuje náš úřad. Ústavní soud část této legislativy posuzoval sice v roce 2017, tam šlo ale o podnět skupiny senátorů a tenkrát to zamítl. Takže teď se tím bude zabývat podruhé, ale poprvé to bude z popudu instituce v rámci justiční soustavy.

Propagace knihy

  • Spolek dostal od úřadu pokutu 27 000 korun za to, že v roce 2017 během kampaně před sněmovními volbami propagoval v debatách i inzerátech film Selský rozum a knihu Žlutý baron, které mířily proti současnému premiérovi a lídrovi hnutí ANO Andreji Babišovi. Knihu napsali novináři Zuzana Vlasatá a Jakub Patočka. Spolek založili kvůli organizaci propagačního turné.
  • Proti pokutě od dohledového úřadu se novináři neúspěšně bránili u Krajského soudu v Brně. Ten pokutu potvrdil, spolek proto podal kasační stížnost k Nejvyššímu správního soudu. Patočka pokutu už dřív označil za zásah do svobody a novinářské práce. Podle spolku šlo o reklamu pro zvýšení prodeje, nikoliv o volební kampaň. Podle Krajského soudu v Brně bylo ale problematické, že se tato propagace odehrávala během volební kampaně.

Aktuální soudní spor se týká pokuty kvůli propagaci knihy Žlutý Baron před sněmovními volbami. Podle dohledového úřadu šlo o součást kampaně a udělal za to pokutu 27 tisíc korun. Podobné sankce ale udělil i dalším subjektům. Třeba za billboardy propagující knihu rozhovorů s prezidentem Milošem Zemanem před prezidentskými volbami. Znamená to, že by se mohla zpochybnit například i tato pokuta?
Každý případ je odlišný. Ten princip byl ale podobný, to je pravda. Rovnítko bych tam ale nedával. Šlo o propagaci díla, které v sobě neslo sdělení, které mělo charakter volební kampaně. Jedná se o otázku třetích osob, v tom to je podobné. Není podle mého názoru ale možné posuzovat třetí osoby izolovaně, je to věc, která se má posuzovat vcelku. Nemají se na světlo vytáhnout jen osoby, které sice nekandidují, ale do kampaně promlouvají a platí za to. Důležité také je, že tento institut má zamezit kandidujícím stranám, aby skrze někoho nastrčeného vedly kampaň mimo regulovaný režim. Pokud by celá úprava registrovaných osob padla, tak by nic nebránilo kandidátům a stranám v tom, aby skrze někoho nastrčeného vedly kampaň mimo oficiální účetnictví, protože by to byla svoboda projevu někoho jiného. V rámci rozhodnutí Nejvyššího soudu bylo dáno také odlišné stanovisko jednoho ze soudců, které mi velmi konvenuje.

Na to mířil můj další dotaz. Soudce Petr Mikeš v něm uvedl, že daná právní norma je nedokonalá. Pokud by se ale celý paragraf o třetích osobách zrušil, mohly by se obejít limity celé kampaně a potažmo celý smysl zákona. Takže byste se s tím ztotožnil?
Je to velmi rozumně napsané. Věnoval se tomu, že třetí osoba musí úřad požádat o registraci u kampaně a čekat na osvědčení, které sice úřad automaticky vydá, ale v zákoně je ale věta, že dotyčný může začít kampaň až potom, co dostane to osvědčení. A to vadilo i hlavnímu senátu Nejvyššího správního soudu. Tam mi připadá rozumná argumentace, že je za hranou ústavnosti, když někdo musí se svou svobodou projevu čekat, až dostane lejstro od úřadu. Umím si představit, že by tato jedna věta vypadla ze zákona. Třetí osoby by mohly agitovat hned po odeslání registrace a nečekat, až jim úřad odpoví. Ale znovu chci zdůraznit, že toto vše se týká jen agitace, která stojí peníze. Normální občanská vyjádření postojů a názorů, za které lidé neplatí třeba tak, že je nechají otisknout v novinách jako inzerci, se vůbec nepovažují za kampaň a žádná povinnost registrace pro takové lidi neplatí. Čili aby to vůbec byla volební kampaň, musí tam proběhnout úplata, musí to být něco, za co se platí. Třeba inzerce, profesionální zpracování materiálů a podobně.

Tudíž by šlo pouze o ohlašovací povinnost?
Přesně tak. Tím by smysl úpravy zůstal zachován. Na druhou stranu fakticky k tomu, že by někdo registraci nedostal nebo se to zdrželo, nedošlo. Osvědčení jsme v případě sněmovních voleb vydávali v řádu hodin, pokud měli datovou schránku tak to bylo hned. Takže to bylo bez prodlení a na svobodě fakticky nikdo omezen nebyl, ale principiálně chápu, že mám-li na uplatnění své svobody projevu čekat na to, až dostanu nějaké lejstro, tak že to může z hlediska ústavy nebo Listiny základních práv a svobod být problém.

Snažili jste se sami definovat nebo spíš najít, kde je ta hranice mezi regulací politické reklamy a zásahem do svobody projevu? Je to dáno tím, zda je daná aktivita placená?
Aby se vůbec mohlo jednat o volební kampaň, musí jít o jednání, za které se poskytne úplata. Nejde tedy vůbec o prohlášení na facebooku nebo v hospodě. Pokud si ale zaplatím inzerci třeba v celostátním deníku nebo za peníze nechám po městě vylepit plakáty, které třeba parodují jednoho z kandidátů, tak už je to kampaň. A dotyčný se tak musí registrovat, založit volební účet a vyčíslit náklady. Není to ale tak, že by v kampani nemohl něco sdělovat.

Změna zákona

Pokud by nakonec Ústavní soud dané ustanovení zákona skutečně zrušil, jaký by to mělo dopad? Znamenalo by to, že by se mohly obcházet finanční limity pro kampaň?
Neumím si představit, že by to Ústavní soud zrušil okamžitě. Zbytek právní úpravy by do značné míry postrádal smysl. Politické strany by mohly vést skrze kohokoli kampaň mimo kontrolovaný režim. Pokud by tedy Ústavní soud chtěl návrhu Nejvyššího správního soudu vyhovět, dal by podle mého názoru třeba roční lhůtu na to, aby zákonodárci přijali jiné řešení této problematiky.

Rekordní pokuta. Hnutí SPD zaplatí čtvrt milionu korun za nezákonné financování kampaně

Číst článek

V praxi by to ale politikům tedy umožnilo regulaci předvolební kampaně obejít?
Pokud jde o volební kampaně, tam by to do značné míry ztrácelo smysl.

Kontrola třetích osob je tedy ve snaze regulovat kampaně klíčová?
Tak jde jednak o to, aby volební soutěž byla férová a transparentní. Před první přímou volbou prezidenta došlo například k tomu, že pár dní před samotnou volbou vyšel v novinách celostránkový inzerát, který haněl jednoho z kandidátů a naopak vybízel k volbě toho druhého. Tenkrát nikdo nevěděl, kdo za tím stojí a kdo to financuje. To už by se nemělo stát.

A pak je tu druhá rovina, kdy by institut třetích osob měl zabránit politickým stranám a kandidátům uhýbat z regulace a skrze nastrčené osoby vést kampaň mimo regulovaný režim. V reálu dohledový úřad třetí osoby moc neřešil, pokud tedy nenarazil na to, že by měl být někdo registrován a nebyl. Jinak registrované osoby moc povinností nemají a z úřadu obavy mít nemusejí. Musejí jen svoje výdaje platit z transparentního účtu a informace o své kampani zveřejnit na svojí webové stránce. Není to ale nic složitého.

Blíží se krajské a senátní volby. Budete teď – ve světle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu – měnit svojí rozhodovací praxi? Bude to mít nějaký dopad?
Na naší praxi se nic nezmění, protože zákon se nezměnil. Návrh Nejvyššího správního soudu se navíc týkal sněmovních voleb, do krajských by to tedy nezasáhlo.

To znamená, že by se případná změna týkala jedněch voleb? Neměly by být podmínky nastaveny pro všechny stejně? Nebude v tom pak zmatek?
Volební zákon o volbách do Parlamentu se týká i Senátu, takže by mohla nastat i situace, kdy pro krajské volby by platila registrace třetích osob a pro senátní už ne. Takže ano, zmatek by v tom asi byl. Proto jsem říkal, že si myslím, že pokud by tomu Ústavní soud vyhověl, tak s nějakým odkladem.

Kristýna Guryčová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme