Odhalení identit obětí chápu jako klasický projev zastrašování, říká advokátka o Feriho výroku
Skončila první dvě jednání soudu s Dominikem Ferim. Obžaloba ho viní z celkem tří skutků – dvou dokonaných znásilnění a jednoho pokusu o něj. Šestadvacetiletý expolitik svou vinu dlouhodobě odmítá a říká, že se sexuálního násilí nedopustil. S tím ale nesouhlasí advokátka obětí Adéla Hořejší, která v rozhovoru pro iROZHLAS.cz přibližuje třeba i svou reakci na Feriho odhalení identity dvou žen.
Jak hodnotíte to, že Dominik Feri před zahájením soudu odhalil jména dvou obětí, jejichž výpovědi jsou i součástí trestního spisu?
V tu chvíli jsem vypadla ze své profesionální role a měla jsem hlavně obavy o to, zda jsou mé klientky v pořádku a jak situaci zvládnou. A tím nemyslím jen tyto dvě konkrétní klientky, ale všechny. Vyvolává to u nich strach, že i jejich jméno bude zveřejněno. Pan obžalovaný jména zveřejnil ještě před jejich výslechem. Klientky to v médiích prakticky hned slyšely, takže situace pak byla velmi náročná.
Skončil první den soudu s Ferim. ‚Je to nechutné, nikdy bych to neudělal,‘ popírá exposlanec obvinění
Číst článek
Co podle vás Dominik Feri tímto odhalením sledoval?
Já to chápu jako klasický projev zastrašování. Že se pokusil ty ženy znejistit.
Ty, které už vypovídaly? Nebo ty, které se mohly se svou případnou zkušeností ještě svěřit?
Všechny. Myslím, že je to informace ve vztahu k veřejnosti, ale i k těmto ženám. Vyvolává strach a nejistotu, že jejich intimita, jejich tělo, jejich zraňující zkušenost se stane předmětem veřejného hodnocení. To samozřejmě pro sebe nikdo nechce. Je to i forma odrazování od nahlášení znásilnění.
Obecně rozkrytí identity oběti může vyvolat pocity studu, viny, izolace, osamělosti. Ženy se mohou také obávat, že budou vnímány v redukované roli, jen jako někdo, kdo byl znásilněný. Takže to má silné dopady na jejich prožívání.
Kontaktovala jste ty ženy poté, co jejich identitu Dominik Feri odhalil?
Pan obžalovaný jména vynesl těsně před začátkem jednání. My už jsme v té době vcházeli do jednací místnosti. Neměla jsem tedy možnost je kontaktovat hned. Byla to složitá situace.
Feriho se u soudu pokusil napadnout muž. Čekal na něj na chodbě a vykřikoval rasistické urážky
Číst článek
Ale mluvila jste s nimi?
Ano, mluvily jsme spolu.
Říkala jste, že je to rozrušilo. Řešila jste nějak jejich aktuální stav?
Řešily jsme to.
Nechcete se k tomu více vyjádřit?
V tuto chvíli ne. Obecně mohu říci, že to pro ně byla velká zátěž a že jsou statečné.
Mohlo vůbec dojít k takovému odhalení identity oběti před započetím soudu?
Já to považuji za protiprávní. Tyto ženy jsou v postavení zvlášť zranitelných obětí a právní ochrana, která je na to navázána, je trvalá, není limitovaná odložením věci.
Plánujete to nějak řešit?
Předpokládám, že ano. V závislosti na domluvě s klientkami.
Vyloučení veřejnosti?
Soud nakonec rozhodl, že jednání bude veřejné, veřejnost bude vyloučená jen na vybrané části líčení. Jste s tímto formátem spokojená?
Můj návrh směřoval k vyloučení veřejnosti pro celé řízení. Alternativou bylo právě vyloučení veřejnosti na nejcitlivější okamžiky. Soud se přiklonil ke druhé variantě. Optikou zvlášť zranitelných obětí bych si představovala, aby veřejnost přítomná nebyla, protože zájem na ochraně jejich osobnostních práv převažuje nad zájmem veřejnosti. Ale moje role je jiná než role soudců.
Já zohledňuji jen potřeby svých klientek. Soud musí vážit všechny Ústavou zaručené hodnoty, které jsou ve hře. Proto rozhodnutí soudu rozumím, protože princip veřejnosti je promítnutím ústavního práva na spravedlivý proces. Je to základní kámen právního státu. A je to silné právo, které má více funkcí. Kontrola soudní moci veřejností je důležitá, stejně tak informace směrem k veřejnosti, kde jsou hranice přijatelného chování.
Ta forma vede ale zároveň k tomu, že média mohou informovat prakticky pouze o výpovědích obžalovaného Dominika Feriho. Není to pro vás nevýhoda?
Já to tak necítím, ochrana zvlášť zranitelných obětí je priorita, navíc závěrečná fáze soudního řízení veřejná bude. Tam bude možné utvořit si komplexnější pohled. Tato situace vyžaduje větší profesionalitu novinářů, aby porozuměli tomu, o co se v trestním procesu jde, a jaké jsou možnosti jednotlivých stran. Pokud jde o obžalovaného, tak každý se může hájit u soudu jakýmkoliv způsobem. Může na svou obranu použít cokoli, chránit se jakýmikoli prostředky. S tímto východiskem by k informování měli novináři přistupovat.
Myslíte tím, že obžalovaný lže? Jak vnímáte strategii obhajoby?
K tomu se vyjádřím v závěrečné řeči.
‚Citlivý přístup‘
Jak hodnotíte ty uplynulé dva dny soudu? Lišily se nějak od vašich předešlých případů?
Soustředila jsem se na podporu svých klientek, protože je čekaly výslechy v atmosféře nepřiměřeného tlaku. První den ale přinesl odklad pro dvě z nich, výslech trval oproti původnímu předpokladu déle a dvě ženy musely přijít ještě jednou. Všechny to zvládly to skvěle, jsou odvážné.
Chápu správně, že se podle vás výslechy příliš protahovaly?
Představovaly velkou zátěž, což je v nějaké míře obvyklé vždy. Hodnocení délky si ponechám do závěrečné řeči.
Říkáte, že je to náročné, je to zátěž – jak celý ten průběh soudu vaše klientky zvládají?
V tuto chvíli odpovím jen obecně, nikoli ve vztahu ke konkrétním prožitkům. Trestní řízení často poškozené vnímají ambivalentně. Na jednu stranu z principu dochází k sekundární viktimizaci, protože i když se všichni zúčastnění chovají vlídně a jsou empatičtí k potřebám obětí, tak přeci jen oběti prochází nutností opakování svých těžkých zkušeností novým a cizím lidem, kteří jejich příběh různě hodnotí a posuzují.
Nejedlová: Kauza Dominika Feriho je přelomová. Jeho chování může společnost odsoudit nehledě na soud
Číst článek
Jsou tak nuceny znovuprožívat násilnou zkušenost v každém jejím detailu, protože naopak z pohledu potřeb trestního procesu je důležité skutkový děj popsat přesně. Oběti se tak pohybují na pomezí důkazního objektu a velmi záleží na profesionálech uvnitř systému, aby si mohly dále připadat jako lidé. Pokud se to nepodaří, zvyšuje se riziko retraumatizace.
Je ten přístup soudu, policie a státního zastupitelství tedy citlivý? Jste s ním spokojená?
Orgány činné v trestním řízení se v tomto případě od samého počátku snaží k obětem přistupovat citlivě. Nicméně systémová ochrana dostatečná není, zákon o obětech i trestní řád mají nedostatky, jak ostatně zviditelňuje i tento případ. Navíc neexistuje snadno dostupná a rychlá psychosociální péče. Dochází i k provozním problémům, nevhodně uzpůsobené policejní služebny, soudní budovy, problémy s technikou, často se musí improvizovat, aby bezpečí zvlášť zranitelných obětí bylo zachováno. A tady záleží na ochotě jednotlivců věnovat poškozeným zvýšenou pozornost, někdo ji má, jiný ne. Tak by to ale být nemělo.
Mluvila jste o ambivalentním vnímání soudu oběťmi. Co na něm tedy naopak vnímají pozitivně?
Jednou z hlavních potřeb oběti je zažít spravedlnost. A ve chvíli, kdy se rozjede soudní řízení, dává to jejich prožitku legitimitu, oběti znovu získávají hlas. Dochází k tomu, že to, co se jim stalo, se začíná pojmenovávat jako škodlivé, a to je velmi důležité a má pozitivní účinky. Díky tomu lze traumatickou zkušenost zpracovávat lépe. Ostatně to v principu ze svých životů známe všichni. Každému z nás pomůže, když najdeme u druhého podporu a naše negativní prožitky jsou brány vážně.
