'Jedenáct čistého pro nás oba stačí.' V bývalém drážním domku se starají o smečku psů

Přes štěkot není slyšet vlastního slova. Po rozbité úzké cestě pomalu přejíždí kamion, těsně se otírá o zamčená vrátka nízkého domku s dlážděným dvorkem. Za ním se táhnou desítky kolejí, po kterých drnčí naložené vagony a se skřípěním přibržďují u jednoho z pražských nádraží.

Praha • 360° foto: Jan Vršinšký

Domov bez domova
Reportáž je třetím z pěti dílů audiovizuálního seriálu o lidech, kteří nemají tradiční domov a žijí v podmínkách, které pro bydlení nejsou původně určené. Součástí každého dílu je interaktivní prohlídka prostředí, ve kterém tito lidé žijí.

K němu je to z bývalého strážního domku pár set metrů. „Vechtr“ ale železničáři opustili už dávno a dneska v něm žije smečka psů a nastávající padesátníci Roman s Vlastou. Pomáhají také ve skromném útulku, který v někdejším drážním objektu sídlí.

Ze dvorku se vchází do místnosti plné křesel, pohovek a polštářů. Vypadá jako ložnice – a ložnice to také podle Romana je: „Tady spí psi, všichni pohromadě. Nejsou v kotcích.“ Návštěvník si musí chvíli zvykat na pach dvanácti psů různých plemen a zásob krmiva. Zvířata se pletou pod nohy a Roman přechází do kuchyně, kterou oddělují od ložnice nízká dvířka.

Přehrát

00:00 / 00:00

Reportáž Ľubomíra Smatany. Další zvuky z místa najdete v interaktivním průvodci nahoře

Roman je sice vyučený strojní zámečník, ale léta se živil jako kuchař. Doma však vaří především Vlasta, původním povolání technická kreslička. „Naše náklady jsou jenom jídlo, všechno ostatní tady máme,“ vysvětluje.

I jednoduchou koupelnu, kterou ošetřovatelé využívají nejen pro sebe, ale i pro psy.

K vyloučení z bydlení neboli bezdomovectví vede několik příčin. Kromě rozpadu rodinných a partnerských vztahů je to zejména chudoba a ekonomická nouze. Významným faktorem, zvláště v případě žen, je i zažívání různých forem násilí.

U osob, kterým se rozpadly rodinné či partnerské vztahy, ztratili bydlení, práci nebo zažívají domácí násilí, se často objevuje pocit, že si za danou situaci mohou samy. Toto stigma, jakási "morální vina", kterou společnost přenáší na lidi bez domova, ale i na další marginalizované skupiny, může vést k tomu, že svou situaci budou vysvětlovat jako dobrovolné rozhodnutí.

Proces přijetí nové identity ale funguje spíše opačně. Bez domova se lidé ocitají v důsledku strukturálních nerovností, které si sami nutně nemusí uvědomovat. Dotyčná či dotyčný ale ví, jak funguje hodnocení ze strany druhých - i to, že lidé působící něčím nepatřičně jsou společností odsuzováni a stigmatizováni. Příkladem je třeba nezaměstnanost nebo neupravený zevnějšek. Na základě této zkušenosti pak může třeba nezaměstnaný člověk bez domova uplatnit raději strategii odmítnutí stigmata – osvojuje si koncept tzv. "dobrovolného bezdomovectví".

Komentář Barbory Bírové, sociální antropoložky

Během hovoru vybíhají psi na dvorek a Vlasta jde za nimi. „Uklidit poklady,“ směje se a bere do ruky smeták s lopatkou na dlouhé násadě. „Mně uklízení nevadí, v domě vytírám každý den několikrát,“ říká Vlasta, která nedostává žádný plat a není ani evidovaná na úřadu práce.

Zaměstnancem útulku je pouze Roman. „My všechno máme, takže těch jedenáct čistého pro nás oba stačí.“ Obyvatelé útulku neplatí nájem a jejich úkolem je péče o psy. Od krmení přes venčení a zábavu až po léčbu. „Mít psí útulek byl vždycky můj sen, takže je to paráda,“ vysvětluje spokojeně štíhlý chlapík.

Dvojice ošetřovatelů žije v útulku mezi kolejemi a průmyslovou zónou třináctý měsíc. Nejsou manželé, ale jsou spolu už pět let. Bydlí v malém pokoji, kam může jenom fena Robinka, hned za kuchyní po dvou schodech dolů, směrem k trati.

„Tohle je náš celý byt. Hluk ani nevnímáme, už jsme zažili mnohem horší věci. Hlavně že jsme spolu,“ říká Vlasta, která ve volných chvílích vytváří mandaly a maluje. Na komfort si příliš nepotrpí, hlavně, že je tu teplo. „K čemu je hromadění věcí, do hrobu si je nevezmu.“

Vlasta má tři dcery, od rozvodu se s nimi ale nestýká. Prý kvůli bývalému manželovi. Roman je na tom se svojí dcerou podobně. Po rozvodu s ní přerušil kontakt a několik let o nic neví a ani vědět nechce. „Moje rodina je teď Roman a psi,“ říká přesvědčivě Vlasta a vrací se ke svému uklízecímu rituálu.

Robert Candra a Ľubomír Smatana