Domovy pro postižené se změní, lidé budou mít lepší komfort a více soukromí
Celý život mnohdy prožijí postižení lidé za zdmi velkých ústavů. Do několika let by se ale mohli přestěhovat do normálního bydlení, kde by měli vlastní pokoj a také individuálnější péči. Stát plánuje velkou proměnu sociálních ústavů. Obcím proto teď odborníci posílají speciální manuál, který popisuje, jak by nové bydlení mělo vypadat.
Do chráněných bytů se přestěhují také klienti z domova v Mařenicích na Liberecku. Dnes tam starší postižené ženy bydlí většinou po dvou nebo po třech, záchod a koupelnu mají společnou.
„Je absolutně nevyhovující, že máme toaletu společnou se sprchou. Někdo se sprchuje a další mu tu courá na záchod, je to určitě nepříjemné. Je to spíše jak na nějaké ubytovně nebo na pionýrském táboře,“ říká ředitelka mařenického ústavu Petra Bröcklová.
Starší budova z počátku 19. století ani po přestavbě už nevyhovuje potřebám sociálních služeb. Stojí na odlehlém místě v lese u Hamerského potoka, postižení tady žijí odtrženi od běžného prostředí.
„Všechno musíme dovážet, provoz služby je tu nesmírně drahý z toho důvodu, že je to chráněná krajinná oblast, nevede sem plyn ani voda,“ popisuje ředitelka problémy domova.
Mařenické klienty proto brzy čeká stěhování do chráněného bydlení na Novoborsko. Ústav patří do první třicítky zařízení, ze kterých stát plánuje za pomocí financí z Bruselu přestěhovat postižené do nových domů v obcích. I tady budou mít lidé sociální a zdravotní péči, jen si navíc užijí více soukromí.
S přestavbou poradí manuál
Národní centrum podpory transformace sociálních služeb, které proměnu řídí, teď posílá obcím a vedení ústavů speciální manuál, jak by nové bydlení mělo vypadat.
„Obsah publikace je jak udělat bydlení, ve kterém je zároveň poskytovaná sociální služba tak, aby to bylo pokud možno normální bydlení, aby v něm nevznikaly nějaké veliké předimenzované chodby,“ vysvětluje vedoucí centra Milan Švěřepa.
Speciální doporučení pro nová obydlí centrum probíralo také s renomovanými architekty. „Projekt má limity maximálně pro 12 lidí, má to být členěno do menších skupin, ideálně třeba tři jednotky po čtyřech,“ popisuje jeden ze zúčastněných architektů Ladislav Lábus.
„Jednotky musí splňovat standardní požadavky na bezbariérovost. Jde i o to, maximálně se přibližovat pocitu, že jsem v normálním bytovém nebo rodinném domě,“ říká Lábus.
Kritici projektu ale namítají, že postižení lidé jsou v ústavech zvyklí a přechod do jiného prostředí pro ně může být stresující. Třicítka mařenických klientů se ale do nového prostředí těší.
V současné době žije v sociálních zařízeních a ústavech čtrnáct tisíc postižených lidí.
