Dopravní kamery sledují všechna vozidla, záznamy o pohybu policie tají

Česká policie používá dopravní kamery k zaznamenávání průjezdů všech vozidel. Ukládá čas, místo a fotografii vozidla, za jehož čelním sklem lze většinou rozeznat řidiče a spolujezdce. Délka uchovávání dat se liší podle krajů, v policejním archivu mohou zůstávat až rok.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Vozidlo zachycené v policejní databázi | Foto: Policie ČR

V Praze se zaznamenávají průjezdy všech vozidel na 106 místech, v Ústí nad Labem na 44 místech, v Plzni na 87, v Ostravě na 17. Informace vyplynuly z interních pokynů policie, které policie poskytla nejmenovanému žadateli.

Nezisková organizace Iuridicum Remedium, která se věnuje ochraně soukromí, za pořizování a archivaci fotografií všech vozidel udělila polici letošní anticenu Velkého bratra. Ta názvem odkazuje na román George Orwella 1984, který popisuje totalitní společnost, ovládanou skrze nepřetržitý dohled nad každým jednotlivcem.

Samotné fotografie vozidel se archivují v Praze dva měsíce, v Moravskoslezském kraji čtvrt a v Ústeckém půl roku. Záznamy o časech a místech, kde bylo vozidlo zachyceno, pak v policejních databázích zůstávají déle: půl roku v Praze a rok v Ústeckém kraji.

Preventivní sledování

„Uchovávání těchto dat se neváže na žádný přestupek nebo jiné nezákonné jednání řidiče,“ upozornila při vyhlášení anticen porotkyně Tereza Reichová a upozornila, že na nedostatečnou transparentnost ukazují i rozdíly v délce uchovávání záznamů.

Přehrát

00:00 / 00:00

Cenu za největšího slídila roku 2015 nedávno získala elektronická panenka Barbie, a také česká policie. V obou případech za uchovávání dat a riziko jejich možného zneužití. Kde začíná a končí právo na soukromí? Odpoví Zaostřeno Evelyny Kulíškové.

Ostatní úkony, při kterých dochází k zásahům do soukromí jednotlivce, vyjmenovává trestní řád a podléhají schválení příslušného soudce. Při použití záznamů o projíždějících vozidlech však tato kontrola chybí: policistům stačí sepsat úřední záznam.

„Tady není žádný zákonný základ, aby vůbec taková databáze mohla existovat. Většina sesbíraných dat se dotýká lidí, kteří se ničeho nezákonného nedopustili, a nic takového zákon o policii neumožňuje,“ komentuje to právník Jan Vobořil z Iuridicum Remedium.

Policie se k pořizování a archivaci dat o všech projíždějících vozidlech vyjádřuje jen obecně: „Účelem je zaznamenání údaje o značce vozidla, údaje o čase a prostoru zaznamenání,“ potvrdila rozsah sledování Českému rozhlasu mluvčí Policejního prezidia Markéta Janovská a rovněž připustila, že „v době zaznamenání nemusí být zcela ještě známá konkrétní souvislost s úkoly tohoto bezpečnostního sboru.“

Uvedenou praxi považuje za nezbytnou, neboť „v konkrétních případech by nemožnost využití systému mohla komplikovat policistům práci.“ Dodala, že policie se vždy řídí zákonem o ochraně osobních údajů.

Policie nemá věšteckou kouli, hájí se detektivové

Konkrétnější byli vyšetřovatelé, kteří systém používají v praxi. Na záznam mluvit nechtěli, své argumenty ale sepsali: „Policie bohužel nemá věšteckou kouli, takže když se stane nějaký zločin, modelově únos, loupežné přepadení nebo organizovaná trestná činnost, nemáme k dispozici lepší nástroj, než je právě databázi pohybu aut s jejich SPZ.“

Záznamy používají třeba pro odhalení návyků pachatele a identifikaci míst, kde se často pohybuje. Odtud pak mohou zahájit sledování.

Policisté si rovněž myslí, že sledování aut zasahuje do soukromí méně než například odposlechy, které musí povolit soud. Zneužití dat podle nich nehrozí, protože použití informací z databáze musí odůvodnit a toto zdůvodnění má následně k dispozici dozorující státní zástupce. Pro případný únik dat by tak museli údajně selhat nejméně čtyři prověření lidé.

Chybí kontrola

Policejní praxe se zastává i bývalý náčelník vojenské rozvědky Andor Šándor. Bezpečnost má podle něj v tomto případě přednost před soukromím občanů.

„Nevěřím tomu, že představa, že tu máme osobní svobodu a nikdo nám do ní nezasahujte, povede k nějaké dobré situaci ve společnosti. Tomu já nevěřím,“ řekl Českému rozhlasu. "Obyčejný člověk se sledování nemusí obávat."

S Vobořilem se ale shoduje v tom, že chybí veřejná debata o pravomocích bezpečnostních složek a rovněž pokulhává kontrola. „Pokud dávají tajným službám větší pravomoci, tak aby byli přesvědčeni, že je to potřeba, s ohledem na bezpečnost. Aby byli přesvědčeni, že mají kontrolní mechanismy, což v tuto chvíli nemají, k tomu, že takto zvětšené pravomoci nemohou být zneužity,“ dodal.

Občané se ke svým záznamům nedostanou

Veřejné kontrole nejsou nakloněni ani samotní policisté. Zákon o policii stanoví, že občan může zažádat o výpis informací, které o něm policie ve svých systémech vede. Výjimkou jsou detaily z běžícího vyšetřování, tajné skutečnosti nebo takové informace, které by zasáhly do soukromí třetí osoby.

A právě na poslední výjimku se Policejní prezidium odvolává. Jeden z řidičů, jehož totožnost Český rozhlas zná, policii podle výše odkázaného zákona požádal o výpis všech záznamů, které o něm v databázi má. Z odpovědi se dozvěděl, že policisté nemohou ani majiteli vozidla sdělit, kde byl jeho vůz zachycen, protože by to mohlo ohrozit soukromí dalších osob, které automobil užívají.

Žadatel tak získal pouze fotografie vlastního vozu, se začerněným předním sklem. O místech a časech, kde ho kamery zachytily, se nedozvěděl nic.

Jan Vobořil z Iuridicum Remdium tento postup kritizuje. Policie by podle něj měla z fotografií nejdříve ověřit, zda auto opravdu řídila třetí osoba, a v záznamu pak začernit jen tyto konkrétní případy. Navíc podle Vobořila hraje roli i to, zda majitel vozidlo této osobě vůbec propůjčil. V opačném případě by totiž šlo o nezákonné jednání, a pak není třeba soukromí pachatele chránit.

Evelyna Kulíšková, Jan Cibulka Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme