Šesti z deseti učitelů v mateřské škole hrozí syndrom vyhoření, uvádí nový výzkum
Zhruba dvacet procent pedagogů v mateřských školách trpí syndromem vyhoření. Ukázal to nový výzkum Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy a Edukační laboratoře. Přes 60 procent učitelů pak syndrom ohrožuje.
V Česku přibývají vysokoškoláci, zejména mezi ženami. Přesto ale vydělávají o 4500 méně než muži
Číst článek
Petra Motyčková učí ve školce přes 25 let, během své kariéry řešila vyšší míru stresu, ovšem ne kvůli dětem. „Setkala jsem se s jinou formou vedení a úplně mi to nevyhovovalo, proto jsem se dostala do určitého stresu. A tu situaci jsem samozřejmě řešila,“ popisuje Motyčková Radiožurnálu.
Právě dlouhodobý stres ale může vést k syndromu vyhoření, jak upozorňuje Irena Smetáčková z katedry psychologie Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy. „Syndrom vyhoření představuje subjektivní pocit dlouhodobé pracovní nepohody, která se vyznačuje velice sníženou energií a nezájmem o tu profesní oblast,“ vysvětluje Smetáčková.
Vůbec nejvíc jsou syndromem vyhoření ohroženi lidé ve vedení mateřských škol, vyplývá z výzkumu, do kterého se zapojilo téměř 900 předškolních pedagogů.
Pozitivní přístup
Z tiskové zprávy EDUkační LABoratoře vyplývá, že syndromem v různých stupních trpí 61 procent předškolních pedagogů. „U těchto učitelů a učitelek je vysoké riziko, že dojde k plnému rozvinutí syndromu vyhoření, a proto by jim měla být věnována zvýšená pozornost ze strany vedení škol a poradenských služeb. Téměř pětina pedagogů vykazuje střední až závažné projevy vyhoření, což znamená, že je u nich syndrom vyhoření již rozvinut a byla by vhodná individuální odborná pomoc. Pouze u 21 procent pedagogů nebyly zaznamenány žádné projevy syndromu vyhoření,“ stojí ve zprávě.
Výsledky studie se také zaměřují na možná řešení. „Prevence spočívá především ve zvládání takzvaných copingových strategiích (zvládání složité situace, pozn. red.) . Jde o strategie zvládání zátěže, které se dělí na pozitivní a negativní. Výzkum prokázal, že čím více učitelky a učitelé používají pozitivní coping, tím méně trpí pocitem vyhoření, a naopak čím více využívají negativní coping, tím častěji se u nich projevy vyhoření objeví,“ stojí ve zprávě.
