Evidence skutečných majitelů se zatím neuzavře. Ačkoli ‚představuje zásadní zásah do soukromí‘
Evidence skutečných majitelů, která pomáhá v boji proti praní špinavých peněz, ale počítá se sní i při řešení střetu zájmů, se veřejnosti neuzavře. Prozatím. Právníci resortu spravedlnosti k tomu došli v analýze, kterou má iROZHLAS.cz k dispozici. Už od loňského listopadu totiž řeší, zda veřejný přístup není protiprávní. K tomu totiž došel unijní soud. Evidence běží sotva dva roky, už se ale musela kvůli rozporu s unijním právem měnit.
„Stávající režim veřejnosti údajů v evidenci skutečných majitelů v řadě případů představuje zásadní zásah do soukromí,“ stojí v závěru analýzy ministerstva spravedlnosti, kterou má server iROZHLAS.cz k dispozici.
Brusel ukončil řízení s Českem vedené kvůli evidenci skutečných majitelů. Úředníci řeší, jak ji ‚schovat‘
Číst článek
Přesto z dokumentu vyplývá, že uzavření evidence není nyní nejlepší cesta: „Lze mít za strategické vyčkat na případný vývoj tuzemské judikatury, případně na změny na evropské úrovni.“
Podle autorů analýzy nelze totiž jednoznačně říci, zda je stávající úprava „proporcionální“. Tedy zda je adekvátní, že kvůli boji proti praní špinavých peněz a financování terorismu má úplně každý přístup k řadě osobních údajů, které evidence obsahuje. „Není zde ani urgentní důvod pro změnu zákona,“ doplňují ale autoři.
Zmiňují i variantu začít pracovat na novelizaci a změně zákona, která by preventivně reagovala na rozsudek. „Tento postup je problematický v tom, že nelze jednoznačně říci, jaká úroveň a podmínky veřejnosti by již byly proporcionální,“ uzavírají.
Ministerstvo se tak rozhodlo prozatím nedělat s evidencí nic. „Na základě analýzy a doporučení odborníků z legislativního odboru ministerstvo spravedlnosti vyčká a následně zvážíme další kroky,“ řekl pro iROZHLAS.cz mluvčí resortu Vladimír Řepka.
Další změna?
Veřejným přístupem do evidence skutečných majitelů, kterou musely v nějaké podobě zavést všechny členské státy Evropské unie, se zabýval její Soudní dvůr. A došel k závěru, že je špatně, když do rejstříku má přístup úplně každý, jak je tomu třeba v Česku.
Evidence skutečných majitelů
Zákon o evidenci skutečných majitelů začal platit v červnu 2021. V praxi to pocítily především firmy, ty musely nově veřejně a pod hrozbou sankcí dokládat skutečné vlastníky. Novelizace provedená po kritice z Bruselu platí od října loňského roku. Jeho cílem je především omezit možnou korupci například při čerpání dotací či zadávání veřejných zakázek. Její novelou se teď bude zabývat horní komora parlamentu.
„Podle Soudního dvora představuje přístup široké veřejnosti k informacím o skutečných majitelích závažný zásah do práva na soukromý život zakotveného v článku 7 Listiny a do práva na ochranu osobních údajů v článku 8 Listiny,“ napsal tehdy soud v tiskové zprávě.
Nizozemsko, Lucembursko, Belgie, Irsko nebo sousední Rakousko zareagovaly rychle a přístup do evidence omezily. Dánsko, Polsko nebo Estonsko podobně jako Česká republika k žádným rychlým změnám nepřistoupily.
Tuzemské ministerstvo spravedlnosti od listopadu loňského roku analyzovalo, jaké kroky by mělo podniknout. Do novelizace zákona, bez níž by nebylo možné přístup do evidence omezit, se jí ale logicky nechtělo.
Zákon o evidenci skutečných majitelů se totiž loni už jednou měnil. Tehdy to bylo paradoxně právě na popud Evropské komise. Evidence totiž vychází z unijní legislativy, konkrétně z takzvané AML směrnice proti praní špinavých peněz. Tu měly členské státy včetně Česka povinnost v minulých letech zapracovat do svých zákonů. A Češi to tehdy aspoň podle názoru Komise udělali špatně, jak tehdy popsal iROZHLAS.cz.
A ačkoliv s výtkami eurokomisařů tehdy nesouhlasili, zákon loni nakonec urychleně upravili. Pro Brusel je totiž evidence zásadní a podmiňuje jejím správným fungováním čerpání řady evropských dotací, například téměř dvou stovek miliard z Národního plánu obnovy.
Kdo by měl nahlížet?
Unijní směrnice proti praní špinavých peněz předpokládá, že k evidenci skutečných majitelů bude mít přístup široká veřejnost. Členské státy měly možnost přístup podmínit například registrací nebo určitým poplatkem. V Česku je přístup zcela neomezený.
Po stopách zvratu kolem rejstříku majitelů: Češi chtěli komisi uchlácholit, pak z Bruselu přijela delegace
Číst článek
Rozsudek evropského soudu tohle zkomplikoval. Řekl, že nahlížení do evidence se týká jen některých skupin veřejnosti. „Konkrétně novinářů a nevládních organizací, které se věnují prevenci a boji proti praní peněz a financování terorismu,“ připomíná analýza.
Takzvaný oprávněný zájem nahlížet do rejstříku shledal ještě u dalších „osob“: u těch, kteří z danými firmami potřebují uzavírat transakce, u různých finančních institucí nebo orgánů, které se podílejí na boj s praním špinavých peněz. Tahle množina je podle analýzy „nejasná“.
Zjišťovat, kdo má právo do evidence nahlížet, by podle analýzy bylo náročné. „Režim prokazování oprávněného zájmu je spojen s větší mírou administrativy. Vždy totiž předpokládá nějaké posuzování konkrétních žadatelů, tj. v daném kontextu např. zda jsou novináři. Situace může být v praxi relativně složitá, pokud budou žadatelem zahraniční subjekty,“ píše se v dokumentu.
Evidence skutečných majitelů by mohla hrát velkou roli také při zjišťování střetu zájmů. Zatím se v zákonu pracuje s pojmem „ovládající osoba“, který je podle odborníků výkladově komplikovaný. Především vládní Piráti ale chtějí, aby se střet zájmů posuzoval podle skutečného vlastníka, který je uveden právě v rejstříku.
