Tomáš Sedláček: Evropa je loď bláznů. V cíli je ale první
Česko se ani víc než tři desítky let po sametové revoluci necítí v Evropě jako doma. Prvotní nadšení z návratu do Evropy podle politoložky Vladimíry Dvořákové velmi rychle opadlo. Ekonom Tomáš Sedláček zase zdůrazňuje, že Česko svoji svobodu a cestu do Evropské unie získalo velmi levně. Hosté druhého živého natáčení podcastu Bruselské chlebíčky se tentokrát sešli 17. listopadu v Divadle Na zábradlí.
S ředitelkou Masarykova ústavu vyšších studií při pražské ČVUT Vladimírou Dvořákovou a ekonomem a filozofem Tomášem Sedláčkem debatoval také analytik Českého rozhlasu Filip Nerad.
Nevíme, čí jsme
Podle něj mělo Česko v devadesátých letech jasný proevropský směr, ale zároveň postrádalo plán, co si počít, až se do Evropské unie dostane.
„Poté, co jsme se vrátili do politické Evropy a vstoupili do Evropské unie, tak jsme najednou nevěděli, co v ní dělat. A začalo naše trápení, jehož výsledkem je, že se tam necítíme úplně doma a hledáme se,“ zamýšlí se.
„Neumíme vnímat, že někdo může být Čech a zároveň Evropan – že může mít obojí identitu a vzájemně se to nevylučuje,“ uvažuje Vladimíra Dvořáková. Otevřenější vztah k Evropské unii podle ní má až současná mladá generace studentů.
Jedním z velkých úspěchů Evropské unie je podle Dvořákové studijní program Erasmus, díky kterému mladí lidé získávají zkušenosti z celé Evropy.
Svoboda příliš levně?
Své neúspěchy svádí Češi podle Tomáše Sedláčka stále neprávem na dědictví éry komunismu. „Komunismus trval 40 let, první republika 20 let a my tady máme už 33 let svobodu a demokracii,“ konstatuje.
„A i když mluvím s mladými lidmi, tak půlka z nich pořád věci svádí na komunismus. Vezměte si, co jsme všechno stihli během první republiky a co jsme všechno nestihli během těch 33 let,“ všímá si Sedláček.
Česko podle něho za svoji svobodu při sametové revoluci nezaplatilo plnou cenu – na rozdíl od Ukrajiny, kde teď lidé za cestu do Evropy prolévají krev.
Co mají všichni Evropané společného? Kde končí češství a začíná evropanství? Proč chtějí být Češi druhým Švýcarskem? A neměli bychom si brát vzor raději z Finska? Poslechněte si celé speciální vydání Bruselských chlebíčků.
