Exkluzivní rozhovor o NATO s prezidentem Václavem Havlem
Tři dny před zahájením vrcholného setkání Severotlantické aliance v Praze poskytl prezident republiky Václav Havel exkluzivní rozhovor Českému rozhlasu. Otázky mu na Pražském hradě kladl bruselský zpravodaj Českého rozhlasu Milan Fridrich. Můžete si přečíst jeho plné znění.
Milan Fridrich: Je rok 2002, prezident Havel hostí summit NATO. Na počátku 90. let ale tady byl jiný Václav Havel, a to Václav Havel, který hovořil o tom, že existovaly dva znepřátelené bloky. Jeden se zrušil - Varšavská smlouva (i Vaším přičiněním) - a ten druhý by se měl zrušit nejspíše také.
Václav Havel: Já si na to dobře pamatuji. To bylo nejen počátkem 90. let, kdy jsem se stal prezidentem, ale dávno předtím už v hlubokých 80. letech, jsme uvažovali s přáteli tak, že bude-li někdy zrušena Varšavská smlouva jako nástroj sovětské mocenské hegemonie, pak tratí smysl i Severoatlantická aliance ve své tehdejší podobě a otevře se prostor nové bezpečnostní struktuře, která by zahrnovala celou Evropu. Poprvé v dějinách by Evropa měla na principu rovnosti založený jakýsi obranný a bezpečnostní systém. Takto, prosím pěkně, jsem neuvažoval jenom já, ale spousta lidí, a to levicových a pravicových na Východě i na Západě. Vývoj ale ukázal, že to není tak jednoduché.
Otázka: Slyšel jsem názor, že pražský summit, respektive to, že tady má dojít k velkému rozšíření, definitivně protrhává rozdělení Evropy. Proč podle Vás až 13 let po pádu berlínské zdi mohlo dojít k tomu, že bude tak velké rozšíření NATO?
Václav Havel: Tu otázku si také kladu a nekladu si ji jen v souvislosti s NATO, ale i s Evropskou unií, ale především a hlavně si ji kladu v souvislosti s různými procesy u nás doma, probíhajícími nezávisle na Alianci nebo Evropské unii, no a odpověď je asi jediná: vedle těch impulsů, motivů, důvodů, sil, které chtějí změny k lepšímu, pracují i ohromné setrvačné síly, které nechtějí žádné změny, že. Všimněme si třeba, jak v posledních volbách do Poslanecké sněmovny vzrostl počet voličů komunistické strany. Kdo to jsou? - to nejsou žádní zlí lidé, to jsou lidé, kteří se asi trošku děsí těch změn a vzpomínají na ty klidné normalizační časy.
Otázka: NATO prošlo v poslední době bouřlivým vývojem. Když jsem hovořil v Bruselu s generálním tajemníkem Georgem Robertsonem, tak říkal: Praha - to je přelomový summit. Aliance bude jiná, než byla předtím. Změní se, zmodernizuje, přizpůsobí nové bezpečnostní situaci ve světě. Máte pocit, že Česká republika právě teď je v tom NATO v jakém chtěla být v roce 1998, to znamená v alianci, která zabezpečuje mír v Evropě, když se teď orientuje hlavně na boj proti terorismu?
Václav Havel: Ty všechny transformační změny, která aliance chystá, směřují k obraně proti různým typům ohrožení. Tím se to liší právě od dob dřívějších, že nejde o normální pakt armád proti nějaké jiné armádě, která by chtěla ty země třeba přepadnout, ale že je tady pestré spektrum ohrožení, která jsou daleko pravděpodobnější a daleko nebezpečnější a tíž popsatelná, než bývala v těch dobách. A tomu se právě musí aliance přizpůsobit.
Otázka: Objevil se jeden názor, že vstupem do NATO se Česká republika stala spojencem Spojených států, které jsou velmi mocné, ale mají také hodně nepřátel, což znamená, že tito nepřátelé se stávají nepřáteli České republiky. Můžeme si říct: máme to zapotřebí?
Václav Havel: Zda budeme mít, či nebudeme mít nepřátele záleží přece také na nás a na našem chování. Budeme-li se sami chovat nedůvěřivě, nepřátelsky, kontroverzně, no tak se můžeme nadít příslušné reakce. Ale a priori vycházet z toho, že je Amerika a zbytek světa jsou její nepřátelé, nebo Amerika je nepřítelem zbytku světa, to bych si věru neodvážil. Amerika je ohromná, strašně zajímavá země, která nese ohromnou odpovědnost, která ji jednou umí nést lépe, jednou hůř a jindy ji třeba uplatňuje i velmi povýšeneckým způsobem, to všechno je možné, ale státi se spojencem této demokratické země nemůže přece znamenat a priori nepřátelství k jinému.
Otázka: Když jsme ale vstupovali do Severoatlantické aliance, tak asi málokdo v této zemi tušil, že se může takovým způsobem rozšířit terorismus a že demokratický svět může být natolik ohrožen. Teď se řada lidí určitě ptá, zda jsme nevstoupili někam, kde je pro nás v tuto chvíli je více rizik než bezpečí.
Václav Havel: Já myslím, že právě naopak. Budeme-li chtít my a všichni ostatní, tak společně můžeme těmto hrozbám čelit daleko lépe. Od 11. září od útoku na Mannhattan, jsme byli svědky mnoha velkých teroristických útoků. Ať to bylo na Bali či jinde. Dobře víme všichni, že zdaleka nejsou vyčerpány možnosti terorismu. Lze si představit nesmírné katastrofy v podobě bakteriologické války nebo podobně. To jsou hrozby tak vážné, tak veliké, že jim nemůžeme chtít čelit sami solitérně, že každé spojenectví či spolupráce či sdružování sil je dobré. Dokonce bych řekl, že je teď pro nás situace výhodnější, než když jsme nebyli v alianci, neboť můžeme daleko operativněji a účinněji spolupracovat s jinými. Samozřejmě, že za všechno se něčím platí a tím, že jsme přebrali tyto jistoty, tak jsme s nimi přebrali i jistá rizika. Někdo, kdo k sobě přidělá semtex, a je odhodlán k sebevraždě, může zaútočit v New Yorku, v Praze, kdekoli. Ale v takovém světě prostě jsme, v takovém světě žijeme a měli bychom si to dostatečně uvědomovat a neměli bychom si myslet, že mezi našimi horami, Šumavou a Krkonošemi, lze vytvořit jakousi enklávu bezpečí, k ničemu se nezavazovat, nikde se nedělit o spoluodpovědnost za svět, starat se o sebe a že máme vyhráno - vůbec tomu tak není v dnešním propojeném globálním světě.
