Felinoterapie: když se z kočky stane doktor
Neobvyklé hosty mívají pravidelně lidé, kteří žijí v Domově Pod Lipami ve Smečně na Kladensku. Navštěvovat je totiž chodí kočky. Právě ony jsou hlavními aktérkami felinoterapie. Tahle léčebná metoda, při níž si lidé mohou zvíře pohladit nebo si s ním povídat, pomáhá zejména osamělým seniorům.
Je úterý krátce po páté hodině odpoledne. Jana Jandová a Alena Nováková z občanského sdružení Devět životů začínají obcházet pokoje domova pro seniory ve Smečně.
V náručích nesou kočky. Jana drží velkého, elegantního kocoura rasy Sphynx jménem Kakao a Alena černočernou Báru, kterou její dobrodružný kočičí život připravil o jednu nohu.
Jednou z těch, kteří kočičí návštěvníky netrpělivě očekávají, je Jiřina Vochomůrková. V domově žije už delší dobu. Celý život měla své vlastní kočky, a tak je citelně postrádá.
„Jen si ji podrbejte, paní Vochomůrková. Bára to miluje,“ pobízí ji Alena Nováková. „Možná vás však poslintá.“
Stejně jako paní Vochomůrková jsou na tom i mnozí další. I jim pomáhá felinoterapie, jak se tato u nás dosud málo známá terapeutická metoda nazývá.
„Kočky považuji za prostředníky. Navážete přes ně kontakt s člověkem, který si chce povídat i s vámi,“ domnívají se Jana s Alenou. „Jsme cizí. Starší lidé nám tak mohou říct to, co jiným nemohou, protože je neposlouchají. Díky zvířátku přestávají být nedůvěřiví.“
Peníze nechybí, lidé a kočky však ano
Občanské sdružení Devět životů do Domova Pod Lipami ve Smečně dochází přes rok. Zatím k oboustranné spokojenosti.
„Kočky samozřejmě podobná návštěva vyčerpá. Je pak třeba dát jim doma něco dobrého jako odměnu a nechat je v klidu, ať relaxují,“ dozvídám se.
Felinoterapie není drahá metoda, je však náročná jinak. „Potřebné finance jsme schopny obstarat, protože jde vlastně jen o peníze na benzín. Obtížnější však je sehnat zvířata a také lidi, kteří by obětovali jednu hodinu týdně, aby se vypravili k lidem, kteří to potřebují,“ uzavírají členky občanského sdružení Devět životů.
