Zemřel politický vězeň František Suchý. ‚Buď udávej, nebo dostaneš špagát,‘ tlačil na něj komunistický režim
Ve věku 91 let zemřel minulý čtvrtek politický vězeň František Suchý. Informoval o tom Mikuláš Kroupa, ředitel neziskové organizace Post Bellum, která sbírá vzpomínky pamětníků. Suchý se angažoval v odboji. Začátkem padesátých let ho chytili, odmítl spolupráci s komunistickým režimem, proto ve vězení strávil dvanáct let. Poslední rozloučení proběhne ve čtvrtek od 12.40 ve strašnickém krematoriu, které před válkou vedl jeho otec.
Strašnické krematorium bývalo pro Františka Suchého dětským hřištěm. Když mu bylo pět let, stal se jeho otec ředitelem a v krematoriu pracoval i za druhé světové války.
Bolševici mi zničili život, po roce 1989 je měli rozpustit, říká bývalý politický vězeň
Číst článek
Chlapec tak byl svědkem spalování těl vězňů popravených nacisty. Otec se synem navíc tajně opisovali jména popravných odbojářů, které tam vozili nacisté k anonymnímu zpopelnění. Díky nim tak nyní známe jména československých hrdinů. Během pražského povstání pak bojovali před Československým rozhlasem na vinohradských barikádách.
Suchý se později zapojil i do protikomunistických aktivit. „V roce 1949 utekl na Západ četník Koudelka. Americká služba CIC ho vyslala zpět, aby v komunistickém Československu vytvořil odbojovou síť, shromažďoval vojenské informace, přecházel hranice a převáděl uprchlíky. Koudelka hledal úkryt a našel ho v garáži u Františka Suchého ve vilce ředitele strašnického krematoria,“ popsal Mikuláš Kroupa, ředitel neziskové organizace Post Bellum, která sbírá vzpomínky pamětníků.
‚Raději smrt!‘
Někdo je ale udal. „Zmláceného, utýraného z několikaměsíční samovazby ho vyvlekli do místnosti, kde mu vyšetřovatel nabídl spolupráci. Buď podepíše, půjde domů a bude udávat, nebo dostane špagát. Odpověděl jim: ‚Raději smrt.‘ Bylo mu pětadvacet let, chtěl žít, nikdo by mu neměl za zlé, kdyby se v takové situaci zlomil,“ doplnil Kroupa.
Suchý měl nakonec strávit ve vězení 25 let. Vystřídal věznice Pankrác, Mírov, Opava, Bory nebo Leopoldov. Po dvanácti letech ho nakonec propustili.
Když pak odešel do důchodu, věnoval se Konfederaci politických vězňů a každý den chodil do kostela.
„Neumíte si představit, jak strašně dlouho trvalo ho přemluvit, aby vyprávěl pro Paměť národa. Odbýval nás tím, že je ještě moc lidí, kteří jsou důležitější než on,“ uzavírá ředitel neziskové organizace Post Bellum Mikuláš Kroupa.
