Generál Alois Eliáš má v Praze novou pamětní desku
„Nevezmu-li to, dostanou to lumpové, vezmu-li to, oprátka mne nemine.“ Tato slova pronesl generál Alois Eliáš, když se rozhodoval, jestli přijme nabídku stát se předsedou protektorátní vlády. Nakonec skutečně v červnu 1942 skončil na popravišti kobyliské střelnice. Dnes si připomínáme 120 let od jeho narození. Na Kolovratském paláci v Praze mu při té příležitosti byla odhalena nová pamětní deska.
Alois Eliáš to ani po své smrti neměl jednoduché. Poté, co jej nacisti popravili za velezradu, komunisté ho vinili z kolaborace s nacismem. Úplného očištění se dočkal až v roce 1996, kdy obdržel Řád Bílého lva in memoriam a v roce 2006 byl v Národním památníku na Vítkově v Praze pohřben se všemi vojenskými poctami.
Alois Eliáš byl velký vlastenec a věděl, že bude v pozici předsedy protektorátní vlády muset vystupovat loajálně a že tím dá v sázku svoji pověst. Uvědomoval si ale, že může hájit české zájmy a zabránit tomu, aby se k moci dostali čeští fašisté.
Osobnost Karla Eliáše připomněl v Ranním interview vojenský historik Eduard Stehlík
Funkci protektorátního premiéra přijal Eliáš po odstoupení vlády Rudolfa Berana 27. dubna 1939, pět týdnů po vyhlášení protektorátu Čechy a Morava. Tichý souhlas s jeho jmenováním dala i exilová vláda v Londýně, se kterou byl ve spojení.
Eliáš po nástupu do funkce kolem sebe soustředil pod různými krycími funkcemi zpravodajce, kteří pracovali pro rozsáhlou ilegální organizaci dřívějších československých důstojníků a vojáků Obrana národa. Eliáš taktizoval jak mohl, ale nakonec se jeho skutečná činnost prozradila.
Gestapo se o jeho spojení s odbojem dozvědělo kvůli kolaborantům. K zatčení došlo ale až v den nástupu zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha v září 1941. A přesto že byl krátce na to odsouzen k trestu smrti, zastřelen byl až 19. června 1942 na popravišti v Kobylisích, zhruba tři týdny po atentátu na Heydricha.
„Nacisti tušili, že s nimi nehraje na rovinu, ale v tu chvíli pro ně asi bylo důležitější, aby v protektorátě byl v těch letech 1940-1 nějaký klid, aby vyráběl pro nacistickou říši. A tak tu jeho činnost, o které tušili, že se něco takového děje, trpěli.“
„Evidentně po obsazení Paříže v roce 1940 se jim dostaly v sídle československých exilových orgánů do rukou nějaké materiály, které svědčily o tom, že Eliáš je v kontaktu se zahraničním odbojem, a pak jenom čekali na vhodnou příležitost, která přišla s nástupem Heydricha do Prahy,“ uvedl v Ranním interview Radiožurnálu vojenský historik Eduard Stehlík.
Armádního generála Aloise Eliáše ode dneška připomíná i pamětní deska na průčelí Kolovratského paláce v Praze. Ten býval sídlem vlády a ministerského předsedy, dnes je tento palác součástí areálu Senátu.
„Byli mnozí stateční a riskovali, ale generál Eliáš patřil mezi ty, kteří s jistotou věděli, jak skončí. On dobře věděl, že gestapo o něm ví, a věděl, že to je jenom otázka času, kdy se rozhodnou ho zlikvidovat,“ zdůraznil při odhalení pamětní desky místopředseda Senátu Petr Pithart.
Pamětní deska kromě Eliášovy odbojové činnosti připomíná mimo jiné to, že byl jediným ministerským předsedou, kterého nacisté v okupované Evropě popravili. Deska je z bronzu a její pořízení stálo asi 50 tisíc korun. Doplněna je o destičku s anglickým překladem nápisu. Pamětní desku má Eliáš i na svém rodném domě na Vinohradech.
