Na svět přichází zbrusu nová míčová hra nazvaná goalingo. Hraje se v uzavřeném poměrně malém prostoru podobně jako squash, ovšem nevznikla ve vězení, ale v hlavě středoškolského učitele Vladimíra Františka Mužíka z Berouna.

6:00 23. září 2010 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Ten už si nechal goalingo patentovat a uspořádal první turnaj. Proti sobě stojí vždy dva hráči na speciálně vyrobeném hřišti desetkrát krát čtyři metry a nohou musí trefit poměrně měkký míč do brány soupeře.

Šlehání a kopání o stěnu

Údery míče o mantinel se střídají s výkřiky a oddechováním hráčů. Hřiště chrání částečně ze stran a ze shora síť, aby míč neutekl a hra měla spád. Ani dva hráči nemohou jen tak zmizet - a přestože běhají po malém prostoru a na polovinu soupeře nemohou - dechu se jim nedostává. Karlovi Malinovi z Plzně to vyhovuje:

„Překvapilo mě, že to má stejnou zábavnost jako squash. Je to vlastně šlehání a kopání o stěnu. Nedá se říct, že by někdo talentovaný na fotbal, musel vyhrát i goalingo.“

Hru si vymyslel v podstatě z dlouhé chvíle V. F. Mužík, který původně hledal nějakou zábavu pro sebe a kamarády. Jeho koníčkem je muzika a tu učí i na Střední pedagogické škole, takže se sportem mnoho společného nemá.

Až na patentový úřad

„Vymýšlel jsem sport, abych se moc neunavil. Takže mě napadlo hřiště s mantinely, aby padalo hodně branek, aby to bylo atraktivní. Hlavně, aby se to odráželo.“ Nápad se však Mužíkovi pevně zavrtal do hlavy a nakonec svůj vynález dotáhl až na patentový úřad.

Do toho, stejně jako do stavby hřiště a pronájmu sálu u hospody, vrazil už skoro půl milionu korun. „Začal jsem to stavět sám nejdřív v hospodě u kamaráda. Přestože jsem do té doby nepřitloukl ani hřebík, koupil jsem plnou fůru prken, tři pytle šroubů a šel jsem do toho, “ směje se učitel hudby.

Goalingo jako zbrusu nová hra si hráče teprve hledá. Mužík má v úmyslu vytvořit síť družstev a dotáhnout to k pravidelným turnajům po celé republice.

Při pohledu na první nadšené goalingisty se tomu dá i věřit. „Mě se to líbí, je to taková zábavička do hospody,“ říká začátečník Tomáš a pálí na Petru. „Je to paráda, ale už nemůžu. Docela dřina.“

Goalingo se zatím hraje pouze na jednom místě v Berouně, avšak František Mužík svému vynálezu věří. „Brzy naučím hrát celý Beroun, pak republiku a nakonec bude hrát goalingo celý svět.“

Ľubomír Smatana Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít