Halík: Václav Havel přešel do kulturní paměti národa
Rodina, přátelé, přední čeští a světoví politici, a obyvatelé České republiky se rozloučili s prezidentem Václavem Havlem. Státní pohřeb byl v katedrále svatého Víta na Pražském hradě. Po něm následovalo soukromé rozloučení pro nejblišší.
Jaký byl Václav Havel politik a státník v tuzemském, českém kontextu? Politický komentátor Českého rozhlasu Petr Nováček v Ozvěnách dne připomněl, že na zhodnocení odkazu Václava Havla je ještě brzy.
Politik
„Uměl spojovat lidi. Ne všechny, ale hodně lidí. Nebyl to typ, který by si liboval ve zbytečných konfliktech, který by polarizoval, a to je u politika vzácná vlastnost.“
Za osobností a dílem Václava Havla se v Ozvěnách dne ohlédli Petr Nováček, Michael Žantovský, Václav Bělohradský Vladimír Just a Tomáš Halík
„Příliš neuměl zacházet s mocí a partajničení mu bylo odporné. Měl obavu ze státu stran. Ale naopak ho zajímalo, jak zařídit, aby demokratický systém měl nějaké samokontrolní mechanismy,“ uvedl Nováček. „Byl to vlídný, skromný, kdysi se říkalo dobrý člověk,“ zdůraznil Nováček.
Většina komentářů se shoduje, že i kdyby Václava Havla za života málo cenili doma - v duchu biblického přísloví o nevítaných prorocích - v zahraničí mu případný nedostatek úcty a zájmu bohatě vyvážili. Byli jsme svědky toho, že ve svatovítské katedrále se s prezidentem Havlem loučila řada státníkům, umělců, známých osobností.
Michael Žantovský, velvyslanec ve Velké Británii zdůraznil, že Havlovo poselství překročilo hranice Československa a České republiky v globálním měřítku. „Byl po Mahátmá Gándhím další ztělesnění principu nenásilného odporu a principu živita v pravdě podle hodnot, které vyznával a podle kterých žil Toto poselství zasáhlo miliony lidí.“
Disident
Životopisec Václava Havla John Keane upozornil ve vysílání stanice BBC na další rozměr osobnosti prezidenta. Respektive na to, že víc než dvě třetiny prožil v totalitním režimu, který ho neustále pronásledoval a vězněním podlomil jeho zdraví. Skoro každý v Česku ví, že dřív, než prezidentem byl Václav Havel autorem výzvy Charta 77.
Státní pohřeb Václava Havla jsme sledovali ONLINE.
Skupina lidí, kteří ji podepsali, nemohli působit oficiálně. Spojení s veřejností zprostředkovávali mluvčí Charty. A v roce 1985 byla jednou z nich i Petruška Šustrová, která Havla znala už od 60. let.
„Překvapovalo mě, že si není jist sám sebou, ale je si stoprocentně jist svými principy a zásadami.“
„Udivilo mne, že v první reakci na smrt Václava Havla se pořád opakovalo: rok 1989, ale kdyby nebylo těch 20 let před tím, tak v roce 1989 by Václava Havla nikdo neznal ani v zahraničí, ani tady.“
Filosof
Přestože to Václav Havel pravděpodobně sám nezamýšlel, některé jeho myšlenky se podrobně rozebírají i ve společenských vědách. Například esej "Moc bezmocných" má své místo v sociologických čítankách.
U Havlova jména se i proto při některých příležitostech objevuje ‚sociolog‘ nebo i ‚filozof‘. Český sociolog a filozof profesor Václav Bělohradský zdůraznil, že v Moci bezmocných použil Havel termín ‚postdemokracie‘. Havel tím má na mysli systém, který se neopírá o hodnoty, funguje jakýmsi samopohybem a nemá už nic společného s intencemi života. Dalším jeho termínem je právě ‚samopohyb.‘
„To je velký jeho přínos k humanitnímu myšlení – boj proti specializovaným jazykům, proti specializaci,“ uvedl Bělohradský. „Jeho potřeba, aby se lidí řídili nějakým řádem, byla tak silná, že připisoval strukturám intence, které neměly.“
Dramatik
Václav Havel byl i dramatikem. Po listopadové revoluci byla neobyčejně populární Audience, přesněji řečeno zvuková nahrávka s Pavlem Landovským a samotným Václavem Havlem. Divadla, která uváděla prezidentovy práce, byla na dlouho vyprodaná.
Divadelní kritik Vladimír Just má za to, že Havlovým tématem byla promiskuita slov. „Havel a jeho hrdinové popisují svět, kde slova mohou všechno, může je říkat kdokoli a také se stěhují z úst do úst – proto ta promiskuita.“ Jeho hrdinové nemají osobní ručení. Připomněl také, že byl populárním dramatikem dávno před tím, než vstoupil do politiky. „Je nejhranější a nejpřekládanější český dramatik posledního půlstoletí.“
Člověk
Jedním z těch, kteří se dnes účastnili zádušní mše ve svatovítské katedrále, byl také dlouholetý přítel prezidenta Havla, prezident České křesťanské akademie Tomáš Halík. „Uvědomil jsem si, jak je dobře, že jsou tady tyto tisícileté obřady. Dávají úplně jinou duchovní kulturu.“
„Havel prostě patří do kulturní paměti českého národa. Přešel prostě z tohoto života do náruče boží, ale i do kulturní paměti tohoto národa.“
„Byl hlasem těch, kterým byl hlas upírán. Solidarita, víra, která je patrná ve službě lidem, kterým se křivdí,“ tak přiblížil Tomáš Halík odkaz Václava Havla.
„Měl ohromný dar nazvat věci pravým jménem v pravý čas. Pamatuji si, když jsem četl jeho dopis Husákovi: najednou někdo vyslovil něco, co jsme všichni cítili, ale nikdo to neuměl vyslovit. On učinil veliký dar literatury také nástrojem politickým v tom nejhlubší slova smyslu,“ uzavřel Halík.
