Havel připravoval své projevy svědomitě, mluvit si do nich ale prý moc nenechal

V blízkosti Václava Havla, konkrétně v kanceláři prezidenta republiky, pracovali po polovině 90. let také vedoucí publicistiky ČRo 1 – Radiožurnálu Petr Dudek a zahraničněpolitický komentátor stejné stanice Milan Slezák. Se zesnulým exprezidentem proto mají zkušenosti nejen jako poradci, ale také jako novináři.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Václav Havel v roce 1990

Václav Havel v roce 1990 | Zdroj: ČTK

Oba se shodují, že Václav Havel jako profesionál rozlišoval mezi svými spolupracovníky a mezi zaměstnanci médií, kterým zdaleka neříkal všechno.

„Když jste někde jak se říká insider, tak se dozvíte spoustu věcí, které – spíš než že by to bylo státní tajemství – vám pomohou vidět kontext, který jako novináři nedokážete tak snadno spatřit,“ vysvětluje Dudek.

Přehrát

00:00 / 00:00

Vedoucí publicistiky Radiožurnálu Petr Dudek a zahraničněpolitický komentátor stejné stanice Milan Slezák vzpomínají na Václava Havla

A kdo je ve státní službě, nemůže mít vlastní názor, dodává Slezák. Právě proto prý z Hradu po relativně krátké době odešel.

„Na tu dobu, kdy jsem byl na Hradě, na jednu stranu vzpomínám velice rád, protože tam byla příjemná atmosféra, mnozí z těch lidí, kteří tam působili, byli velice kvalifikovaní. Byl to už velký rozdíl mezi érou z počátku 90. let, kdy tam vládlo nadšení, nechodilo se tam v oblecích. Já už jsem zažil éru, kdy se v oblecích chodilo,“ říká.

Prezident Havel se prý na důležité projevy připravoval velice svědomitě, do konečné verze si ale podle Dudka příliš mluvit nenechal:

„První verzi si napsal dlouho dopředu. Pak je rozptýlil mezi spolupracovníky, poradce a externí poradce a docházelo k nekonečným revizím, přičemž já jsem měl pořád dojem, že prezident si nechává návrhy od spolupracovníků pouze předložit a pak stejně prosadí svůj vlastní názor, který se ukázal být většinou jako ten nejlepší, musím říct kriticky.“

ČTĚTE TAKÉ: Poslední cestu Václava Havla na Hrad provázely tisíce lidí

Během zahraničních cest se prezident sice choval formálně, podle Dudka ale nezapomínal ani na lidskou stránku. Když například vykonal státní návštěvu Irska, po schůzkách s důležitými politiky si přesto našel večer čas na setkání s populárními hudebníky v dublinské hospodě.

Milan Slezák měl podle svých slov Václava Havla vždy rád, přestože později občas některé jeho kroky v novinách kritizoval. Naposledy s bývalým prezidentem mluvil letos, kdy se Havel zajímal o arabské jaro.

„Neopustil ho smysl pro humor, ale už bylo vidět, že je přece jenom hodně nemocný. A vůbec naposledy jsem ho viděl na vlastní oči na premiéře filmu Odcházení, viděl jsem i to, jak tam upadl na jevišti, a to už bylo jasné, že to je otázka měsíců, kdy tady s námi bude,“ vzpomíná.

Filmařským debutem v podobě Odcházení si Havel podle Slezáka splnil svůj chlapecký sen, a proto se mu prý ze světa odešlo lehčeji – bez ohledu na to, zda se film lidem líbil, nebo nelíbil.

Ze všech státních poct by byl Václav Havel nejspíš nesvůj, myslí si Slezák, ocenil by je ale stejně jako decentní vzpomínku formou přípitku nebo zavzpomínání v dobrém. Exprezident totiž podle něj není modla, ale živý člověk.

„Pro někoho z nás stále ještě je živý. Myslet na něj, jako že je vlastně s námi, že by se s námi třeba rád i napil, že by od nás slyšel třeba i nějakou tu kritiku, to je myslím daleko cennější než ho postavit někam na piedestal, vzhlížet k němu, ale vůbec si neklást otázku, jestli náhodou ten člověk nás k něčemu nevyzývá,“ uvažuje.

Havlovým nejcennějším odkazem podle Slezáka není prezidentská éra, ale jeho chování za komunismu – stejně jako v případě Tomáše Garrigua Masaryka byl prý důležitější jeho boj proti starému mocnářství.

Podle nepotvrzených informací ČTK dorazí na páteční pohřeb Václava Havla americký prezident Barack Obama, viceprezident Joe Biden, manželé Clintonovi a bývalá ministryně zahraničí Madeleine Albrightová. Podle Dudka se nejedná jen o významné americké politiky, ale s výjimkou Obamy také o osobní přátele zesnulého exprezidenta.

„Myslím, že Václav Havel měl pro Spojené státy slabost, také to docela otevřeně říkal. Měl dokonce stanovené takové pravidlo, že aspoň jednou ročně se jelo do Spojených států na zahraniční návštěvu. Měl tam řadu přátel,“ uzavírá Dudek.

Milan Slezák, Petr Dudek, Kristina Winklerová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme