Horská služba znamená i poslání
Krkonoše jsou nejvíc navštěvovanými českými horami. V létě sem turisty táhne především příroda Národního parku, v zimě jezdí do Krkonoš hlavně lyžaři a záchranáři tedy rozhodně nemají nouzi o kritické momenty.
Služba u horské služby je i proto prestižní záležitostí. A jak říká jeden z bývalých členů krkonošského týmu - musí to být tak trochu i vášeň.
Za dlouholetým členem horské služby v Peci pod Sněžkou Přemyslem Kováříkem si musíte dojít pěšky. Sraz si dáváme na Husově boudě, takže musím zhruba dva kilometry do kopce. Bývalý učitel a záchranář bydlí sice ještě dál, ale kvůli rozhovoru přece jen kousek sejde. V Krkonoších žije přes 40 let:
„A já jsem si to místo tady sám našel rok byl jako učitel na ozdravovně a byl jsem v té nejvýš položené škole v republice, kde teď bydlím.“
Kariéru horského učitele pan Kovářík brzy vystřídal za kariéru horského záchranáře. „Musí být aspoň trošičku vášeň, nebudu říkat, že je to poslání, to jsou takový polívčičky nesmyslný,“ říká.
Horská služba v Krkonoších existuje už pětasedmdesát roků a Přemysl Kovářík pečlivě a poctivě mapuje všechny důležité a zajímavé události. Pravidelně také publikuje články o případech, které záchranáři řeší a to proto, aby napravil chyby, které někteří novináři referující o neštěstích v nejnavštěvovanějších českých horách dělají.
„To jsou nesmysly a lidi tomu věří. Dění v přírodě se nedá ovlivnit a všichni by o tom měli referovat přesně,“ zdůraznil Kovářík
Přemysl Kovářík konstatuje, že lidé jsou čím dál tím méně pohybově schopní a také méně odolní vůči únavě. A i úrazy v malé rychlosti mohou být smrtelné.
K horské službě jako takové má bývalý aktivní záchranář Přemysl Kovářík stále velmi blízko. I díky synovi, který pokračuje v jeho stopách.
