Opětovný nárůst případů se promítá v nemocnicích. Zdravotníci si stěžují na lehkovážnost veřejnosti
Pacienti na jednotkách intenzivní péče a na ARO začínají zase pozvolna přibývat. Při současném nárůstu potvrzených případů covidu-19 se to naplno projeví na konci roku. To také znamená, že začne přibývat mrtvých. Na ventilátorech umírá téměř polovina pacientů. Zdravotníci každý den sledují, jak některé přes veškerou snahu nedokážou zachránit, přitom s nimi předtím mluvili, znali jejich příběhy, starali se o ně, a to je nesmírně vyčerpávající.
„Určitě to doléhá, když vidíme, jak ty stavy končí. Přitom tu máme i velmi mladé ročníky, třeba 1965 a kvůli covidu to takhle dopadá,“ říká třicetiletý záchranář Jiří Hrdlička z oddělení anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny (ARIM) Krajské nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně. „Zatím to zvládám,“ usměje se ironicky mladý muž, který tu pracuje sedmým rokem.
Oddělení je po poledni plné personálu, za plastovým závěsem jsou boxy s covidovými pacienty, v otevřené části leží na lůžku dva necovidoví. „Teď je tu hodně sanitářů a uklízeček, tak to vypadá, že je tu plno, ale sestry mají na starost dvě lůžka. Normálně by to mělo být jedno,“ říká staniční sestra ARIMu Jana Zbudilová.
Počet pacientů na ARIMu ve Zlíně byl nejvyšší 13. listopadu. V té době bylo oddělení plné a ventilované pacienty musely sanitky převážet do jiných nemocnic. Poté počet nemocných klesal do poloviny prosince a teď na konci měsíce se křivka opět zvedá. „Počet případů s těžkým zápalem plic totiž stoupl proti necovidovým časům desetkrát,“ říká vrchní sestra ARIMu Terezie Koníčková. „Pro nás je stresující, že nemáme výhled, jak dlouho to bude trvat.“
‚Zájem o zdravotníky opadl‘
Zdravotníci nedůvěřivě sledují počínání zástupců státu a vlády, protože žádné zlepšení nevidí. Stejně tak ale nevidí, že by situaci brala vážně veřejnost. „Vlna zájmu o zdravotníky opadla. Lidé nesledují, co se děje v nemocnicích, je to za branami. Já bych taky chtěl do hospody nebo do fitka, chápu hospodské, ale my tady vidíme důsledky,“ říká vedoucí lékař ARIMu Radovan Turek.
Ve své kanceláři chvíli rozmýšlí odpověď, prý to ale neřekne moc hezky. „Pokud se lidi nesetkají s tím, že jim příbuzný zemře na covid, tak to pro ně žádné memento není.“
Zdravotníky na specializovaných pracovištích deprimuje, že přes veškerou snahu nevidí dobré výsledky. To přiznává i Radovan Turek, podle kterého na oddělení umírá 40 procent pacientů. „Je to chvílemi pocit zmaru. Máme vždycky radost, když přijde pacient, který je vyléčený, a když je jich co nejvíc. Momentálně ale generujeme spoustu špatných konců a tragédií.“
Zdravotníci doufají, že zlepšení situace přinese očkování proti covidu, které nárůst pacientů zastaví nebo aspoň zpomalí. To se ale i v nejlepším případě projeví až za několik měsíců. Do té doby to musí zdravotníci vydržet. „Od nikoho nic nečekáme. Není od koho,“ říká staniční sestra Jan Zbudilová, která rozepisuje služby a ani po svátcích svůj personál příliš nepotěší.
