Populace hrabošů se podle ekologa na jižní Moravě zhroutila i bez jedů. ‚Někde je pokles až 90 %,’ říká

  • Mezi některými zemědělci a ekology loni proběhl spor, zda na polích používat na hubení přemnožených hrabošů jed Stutox II. Ten nejdřív v srpnu plošně povolil používat Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, ministerstvo zemědělství následně povolení po tlaku odborné veřejnosti upravilo.
  • Kritika mířila na to, že kromě škůdců jed zabíjí i další zvířata jako jsou křečci polní nebo draví ptáci. Část odborníků upozorňovala na to, že populace hlodavců se časem sama zhroutí.
  • Podle Vladimíra Melichara, který se věnuje profesně odborným posudkům v oblasti životního prostředí a své letošní pozorování publikoval na facebooku, se předpovědi na jižní Moravě vyplnily. „Tam, kde loni na jedné linii bylo za noc odchyceno 30 hrabošů, letos byli jeden či dva. Stutox je neekonomický, zbytečný a škodí zvířatům,” řekl v rozhovoru pro server iROZHLAS.cz.

Praha

Foto: Vladimír Melichar

Podle vašeho terénního průzkumu na jižní Moravě jsou počty hrabošů na minimu. Zoologové takový jev dopředu předpokládali. Jaké je pro to vysvětlení?
Je to velice jednoduché. Po noci přijde den a po zimě většinou jaro. A po gradaci hrabošů většinou přijde pokles. Až na nějaké absolutní výjimky se tak děje minimálně řádově stovky let. Víc nevíme. Populační cykly hrabošů předpovídal a popisoval už Alfred Brehm v Životě zvířat, který vyšel v roce 1860. Prostě takhle fungují, mají na tom založený populační cyklus.

V některých územích je dvouletý, někde je až pětiletý. Ale pokud dospěje do posledního roku cyklu, tak následuje strmý pokles. V podstatě je to pravidlo. Učí se to i na gymnáziích a vysokých školách.

Takové populační cykly tedy nemají jen hraboši?
Probíhá to i u myšic a pravděpodobně i u jiných drobných hlodavců, ale ne u všech. Na cykly hrabošů ale bývají navázané cykly jejich predátorů. Jde o to, že využívají gradace, dostatku potravy, aby si dosytili populaci. Sovy mají v ten rok víc mláďat, někteří predátoři mohou mít i víc generací, než běžně mívají. Není to cyklus, ale závislost na velikosti populace.

Mapa ukazuje, kde v polovině dubna evidoval Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský kalamitní přemožení hraboše, tedy pětinásobně překročení prahu škodlivosti. Práh je nyní na jaře stanoven na 50 aktivních východů z hraboších nor na jeden hektar, aby úřad kývl na rozhoz jedu, musí tedy na jednom hektaru být alespoň 250 aktivních nor.

Nejde ale o jedinou podmínku, kterou musí zemědělec splnit, aby mohl rozhodit na svá pole Stutox: musí také dodržovat jeho návod k použití spolu s dalšími omezeními, které zemědělský ústav stanovil ve svém nařízení.

V neposlední řadě nesmí zapomínat, že se na něj stále vztahuje zákon o ochraně přírody. Pokud by tedy kvůli jedu uhynuli na jeho pozemcích chránění živočichové, hrozila by mu pokuta a v krajním případě i vězení.

V mapě chybí asi 5 % kontrolovaných pozemků, evidence ústavu obsahuje chyby v zápisech názvů katastrálních území, které se nepodařilo úplně odstranit ani ruční kontrolou.

Vyberte pozemek na mapě!

Jak se terénní průzkum, který dokáže zjistit, že se populace zhroutila, provádí? (Terénní průzkum probíhal na řadě míst jižní Moravy - Brno, Sokolnice, Rajhrad, Hustopeče, Břeclav, Hodonín, Čejč a dalších, pozn. red.)
Nedělal jsem specializovaný průzkum na hraboše. Dělal jsem na těch územích faunistický průzkum za jiným účelem. Znamenalo to komplexní průzkum fauny na daných lokalitách. Měl jsem to štěstí, že jsem ho mohl opakovat. Kvůli posouzení investičních záměrů, staveb a tak dále jsem tam dělal odchyty a průzkum před rokem.

Metody zjišťování jsou tři. Nejprve je to odchyt. Při něm vezmete pastičky na hraboše, nainstalujete je a zjistíte na nějakém úseku, který má relevanci z hlediska plochy, kolik je tam zvířat.

Při druhé metodě, kterou jsem dělal já, počítáte aktivní nory. Zjednodušeně - přijdete na pole, do stepi a spočítáte nory, u kterých jsou známky toho, že je zvíře používá. Je tam trus, vyšlapaná cestička u vchodu nebo je tam zatahaná potrava. Tuhle metodu používá i Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský.

Třetí metoda je zpětný odchyt, kdy na pole nainstalujete pasti na živá zvířata. Chycená zvířata třeba barevně označíte a po čase, v odstupu jednoho týdne, uděláte na stejném místě odchyt. A podle toho, kolik jste znovu chytili označených a neoznačených zvířat, proximujete velikost populace. Je to nejnáročnější, ale zároveň nejpřesnější metoda.

Jaká je přesnost?
Nikdy nedokážeme říct, jaká přesně je, ale vždycky tam nějaká nepřesnost bude. Řádově to jsou jednotky desítek procent. Není to tak velká odchylka. Je to důležité, že to nejsou násobky.

Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský na konci dubna vydal tiskovou zprávu, že ve které píše, že celorepublikový průměr intenzity hrabošů dosáhl v dubnu čtyřnásobku prahu škodlivosti (217 aktivních nor na ha). V jihomoravském kraji, kde jste dělal výzkum, je to šesti až osminásobek. Nevylučujete to, co tvrdíte vy?
Nejsem agronom, tohle je trochu jiná problematika. Ale nevylučuje se to. Když ty jejich zprávy rozklíčujete, tak zjistíte, že někde se gradace připravuje a jinde ty počty klesly. Práh škodlivosti zároveň neznamená, že jich je extrémně hodně. Není to informace, která by říkala něco jednoznačného. Moje data ukazují něco jiného. Počty hrabošů jsou na minimu. Tam, kde loni na jedné linii bylo za noc odchyceno 30 hrabošů, letos byli jeden či dva. A ta dubnová zpráva navíc ukazuje únorová a březnová čísla, takže je to zase něco trochu jiného.

Kdo je Vladimír Melichar?

  • Vystudoval geobotaniku na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy.
  • Pracoval pro Správu CHKO Slavkovský les (1999), kde měl na starosti problematiku odborných managementů, zvláště chráněných území, dendrologie aj.
  • Od r. 2012 působí v soukromé sféře jako expert v oblasti životního prostředí. Zpracoval několik desítek biologických a naturových hodnocení v celé ČR.
  • V rámci odborné specializace se věnuje především flóře a vegetaci rašelinišť v celé ČR a v posledních letech i některým zajímavým druhům živočichů (vodní a mokřadní měkkýši, plšík lískový, křeček polní).
  • Zdroj: Časopis Arnika

Hraboši se sice podle vás zlikvidovali sami, ale zemědělci je hubili i látkou Stutox II. V příspěvku na facebooku píšete, že na některých lokalitách, které jste navštívil, použitý byl, přesto škála vámi „navštívených lokalit vylučuje ovlivnění pozorování těmito zásahy.” Jak je to možné?
Na řadě lokalit, kde jsem působil, by z legislativních důvodů použitý být neměl, protože se na nich vyskytuje i křeček polní, který je chráněný. A ten žere Stutox stejně jako hraboš. Předpokládám, že tam, kde je známý jeho výskyt, nebyl užitý.

I kdybychom uvažovali o tom, že byl použitý všude na polích, o kterých vím, že se tam dává – a to nebývá, protože je to drahá záležitost – tak jsem byl na čtyřiceti procentech lokalit, které byly mimo pole. Byly to takzvané ruderální a poloruderální stanoviště, tedy okrajové pozemky, stepní lokality a tak dále, kde ale hraboš má dynamiku a kde je jeho gradace provázaná s okolními polními kulturami. I na těchto pozemcích, kam se Stutox nesype, byl naprosto stejný výsledek. A tam hraboši neběhají za potravou. Pokles je na některých lokalitách větší než 90 procent. Odpovídá to přesně tomu, jak populace kolabuje.

Stutox by se měl aplikovat do nor. Dodržují to podle vašich zkušeností zemědělci?
To je relativně optimální situace, i když si nejsem jistý, jestli každý zemědělec dokáže rozeznat noru od myšice, křečka a hraboše. Ale strčí to do nory, kterou najde na poli a mělo by to zabít zvíře, které v ní žije. Ale existují i predátoři, kteří loví v těch dírách, například kolčavy nebo tchoři. Nedostane se to přímo k ptákům, kteří chodí na povrchu. Ti musí sežrat polomrtvého hraboše, který vyleze z nory ven.

Ale protože gradace byla poměrně silná, tak Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský povolil plošné užití pro určité pozemky za určitých podmínek. Povolil aplikaci na povrch, rozmetání. Může to tedy být i na povrchu, kde to vydrží do dalšího deště. Aplikace do děr nepodléhá povolování.

Na druhé straně by zemědělci měli vědět a chápu, že to není jednoduché, jestli tam mají křečka nebo chráněného ptáka, třeba dravce nebo čápa, a těm by neměli ublížit.

Oni si myslí, že to mají povolené, ale na druhou stranu ještě potřebují jiné povolení. Tahle situace přináší v praxi to, že to dotyčný nenahlásí, nebo se podívá, jestli ho někdo kontroluje a aplikuje. Ve výsledku ho to ale vyjde dráž, než kdyby pole dvakrát zoral. Je to paradox. Stutox je neekonomický, zbytečný a škodí zvířatům.

Jeden z ‚vynálezců’ Stutoxu Emil Tkadlec, vedoucí Katedry ekologie a životního prostředí Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého Olomouc, nicméně v rozhovoru pro zpravodaj Agrobase (str. 10) říká, Stutox má pověst zabijáka jen u veřejnosti, která není seznámena s působením aktivní látky, tedy fosfidu zinečnatého. Ve srovnání s ostatními rodenticidy podle něj vychází jako nejlepší.
To nezpochybňuju. Byla tam motivace vymyslet jed, který se poměrně rychle v přírodě rozpadne a nenechá tam rezidua. To je maximum, co se u jedu dalo vymyslet. Na druhou stranu, pořád zvířata tráví. V porovnání s ostatními jedy typu strychnin, které se používaly, je to šetrnější jed z hlediska dopadu na životní prostředí. Problém je, že je neselektivní, což je u zvířecích jedů téměř pravidlo. Je to tak, jak Tkadlec říká. A zároveň je to stejné, co říkám já.

Co je to Stutox II?

Jde o rodenticid ve formě granulované návnady k hubení hraboše polního, hryzce vodního a dalších drobných hlodavců v zemědělství, sadech a lesním hospodářství. Jed se začne rozkládat, jakmile se dostane do žaludku zvířete. Hraboši, kteří granulí sežerou víc, pojdou třeba už po dvou hodinách. Sedm z deseti otrávených hrabošů uhyne první den po otravě. Většinou v noře, nicméně někteří zůstanou na povrchu. A když na něm není žádný porost, může je sežrat jiný živočich. Druhotně může zabíjet například křečky polní, lasice, čápy nebo dravé ptáky. Server iROZHLAS.cz v minulosti informoval například o tom, že se látkou otrávily čápy na Ostravsku. (ČTK)

Ztráty na životech dalších zvířat jsou ale podle Tkadlece, pokud je přípravek správně používán, minimální. Nejsou to tedy skutečně jednotky případů, se kterými bychom se s přihlédnutím k situaci v českém zemědělství mohly smířit?
Kdo to ví? Měl by být zpětný monitoring. V zemědělské praxi se to neděje, ale v jiných oblastech naší činnosti se to děje. Například pokud čistím přehradu pomocí modré skalice, tak se dělá zpětný monitoring dopadu na životní prostředí. Z tohoto se to ale nedělá. Monitoruje se počet hrabošů, ale ne kolik ten přípravek zabil další zvěře.

U ptáků je to složité, protože to může otrávit velkou část populace, která tady přemigrovává. Stutox se nesmyslně používal už loni na podzim, pak to bylo zastaveno a zase se s tím začalo. A třeba velká hejna tažných ptáků, například čápů, kteří prolétali z Polska do teplých krajin, tím byla postižena. Pták se tady zastaví na pár hodin, sní deset hrabošů a letí dál a umře v Rakousku. A než ho někdo najde, tak ho odtáhne a sežere liška. Na tu už to možná dopad mít nebude. Čili monitoring je složitý, ale z hlediska těch necílových organismů by bylo potřeba mít nějaké referenční plochy a říct, jaký to má dopad.

Stutox je povolený i v jiných evropských zemích, například v Rakousku, máte zprávy, že by s ním byl problém i mimo Česko?
Nejsem odborník na Stutox, takže bych se k tomu nerad vyjadřoval. Gradace hrabošů ale probíhají všude, akorát v Rakousku není tak výrazná, protože mají polní krajinu mnohem pestřejší. Mají průměrnou velikost pozemku dva hektary a plodiny se tam střídají. I gradace jsou rozfázované, menší, jiného typu… Také je tam víc predátorů. Hraboše tolik neřeší. Pokud někdo použije jakýkoli jed jednou za čas na malém poli, tak dopad na přírodu bude mizivý.

U nás jsme si schválili, že nebudeme mít větší pozemky než dvacet nebo třicet hektarů, což je směšné. Je to obrovský pozemek a kultura.

To je rozdíl mezi námi a Rakouskem, Polskem nebo jinými zeměmi. Taky mají gradace, ale musí vyčíslit ekonomický dopad. Tam jsou data, o kolik se snížila úroda v důsledku hraboší kalamity. A dostanete se třeba k tomu, že ta úroda i během gradace byla vyšší, což třeba zase může být tím, že předtím bylo sucho. Pro zemědělce je to darda za dardou, mám pro ně pochopení.

Ale i u hraboše se to musí brát tak, že ty gradace prostě jednou za několik let přijdou. Tím, že ho tráví, si mohou uškodit, protože odloží maximální hustotu o jednu sezónu. Při trávení se populace trochu zmírní a kolaps nastane o rok později a v důsledku budou mít škody větší.

Proč jsou u nás ty gradace větší?
Je to o velikosti těch pozemků. Jsou to obrovské lány zdrojů, které hraboš potřebuje a dokáže je využít. I po sklizni sesbírají zbytky, takové to zrní, co propadne kombajnem. Vytvořili jsme jim tady z tohohle pohledu ráj. Bylo by to jiné, pokud by se nám tady střídaly pole s různými plodinami jako len, nebo brambory a zelenina, která tady už nejsou. I když si spočítáte počet predátorů na plochu, tak u nás v krajině je nižší než v jižních krajinách jako Srbsko nebo Maďarsko.

Mají podle vás tedy zemědělci čekat na to, že se populace hrabošů zhroutí? Jak se proti nim bránit, když ne jedem?
Existují agrotechnické postupy a způsoby výběru plodin pro konkrétní pozemky. Tím se početnost hrabošů dá ovlivnit. Když vím, že další rok mě čeká gradace hrabošů, což se dá předpovědět, tak nebudu sázet řepku, protože na ní se krásně vykrmí a zůstane schovaný. Potřebujete mít v zimě pole zorané, aby do něj tekla voda a bylo holé, aby mohli predátoři hraboše zobat, a tím sníží početnost. Nebudu tam dávat ozimy, pokud tam můžu dát jařiny, které mají o něco menší výnos, ale nebudou na nich škody, protože populace hrabošů většinou zkolabuje přes zimu. Je třeba udělat několikanásobnou orbu a jen tím dostanu velké procento hrabošů z pole.

Pro hraboše je důležité i podmáčení pozemků. Na jaře, když stojí voda, tak je pak velká úroda. Má to víc důvodů. Samozřejmě vlhkost. Ale i to, že hraboši ve vlhkých místech nepřežívají. Hraboš je zvlášť při gradaci velmi neodolné zvíře, promořené nemocemi. Když jich je hodně, tak se mezi nimi snadno nemoci šíří. A ačkoli se může dožít tří let, v takové populaci je to maximálně tři měsíce.

Foto: Po hluboké orbě mohou hlodavce na poli sežrat jejich přirození predátoři

K tomu ale například Michal Hnízdil z Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského na Radiožurnálu řekl, že biologická cesta hubení nestačí. „Zemědělci bojují za každou kapku vláhy, bylo by nerozumné rozorat pozemek a půdu obrátit a připravit ji o zbytky vláhy, které tam jsou,“ argumentoval na Radiožurnálu. Je to tedy skutečně řešení?
Zemědělci to nemají jednoduché. Mají na jižní Moravě spoustu pozemků, které jsou ohrožené erozí a kde je nedoporučená hluboká orba. Například kopečky v moravském Toskánsku jsou po orbě celé bílé, místo, aby byly hnědé. A u stejných pozemků v Rakousku eroze nenastala, protože jsou menší a jsou u nich meze. Dlouhodobým intenzivním hospodařením jsme se dostali do tohoto stavu. Zužuje nám to možnost manipulovat s pozemky tak, jak bychom potřebovali. Ale nakonec vždycky začne pršet.

Třeba loni v říjnu pršelo dost, a kdyby se ti zemědělci vrátili a ještě to přeorali… Ale oni už měli zaseté ozimy a řepku, protože nedostali informaci o tom, že si mají dávat pozor na gradaci hrabošů. To, co říká pan Hnízdil, platí. Dneska se orá třeba i v červenci, kdy je sucho. Ale když to přeorají v listopadu, tak už je to jinak.

To jsou ale dlouhodobá řešení, která se musí promýšlet. Co když ale zemědělci potřebují řešit gradaci hned?
To nemá řešení. Podle mě si jedem nepomůžou, ale třeba to někdo spočítá jinak. V tomhle ohledu výzkumy nemám. Prostě jeden rok přijde sucho, druhý roky pozdní mrazy, třetí rok hraboši a můžete si pomoct technicky nebo jedem, který vám moc nepomůže, a ještě stojí hodně peněz. Každý si musí zvážit, jestli je to něco, co chce dělat. Mě by netěšilo používat jed, když mám jinou možnost a když si to můžu lépe spočítat.

Zmiňoval jste, že oblasti hrabošů, které jste zkoumal, se překrývaly s oblastmi křečka polního. Ovlivnilo to jeho populaci?
Je to zvíře, které má obrovskou úmrtnost a určitě mu to nepřidá, ale uvidíme. V některých zemích má už dneska jen stovky exemplářů, u nás je to pořád docela dobře rozšířené zvíře. Ale publikovali jsme změny v rozšíření křečka za posledních dvacet pět let v Čechách, Moravu chceme publikovat až letos, a plocha výskytu se zmenšila na třetinu. Příčiny jsou různé, jedy tam taky hrají nějakou roli. Zase za to ale můžou velké lány. Žije totiž jen v některých plodinách. V řepce není, v kukuřici málo, v obilí je. A když na jednom území pěstujete v sezóně to samé, tak je možné, že vymizí a pak už nestihne domigrovat.

Na facebooku zároveň uvádíte, že v dalším roce očekáváte gradaci hrabošů v severozápadních Čechách. Co vás k tomuto názoru vede?
Gradace nejsou synchronizované na velkých územích. Nejsou stejné třeba v celé Evropě. A na severozápadě a východě Čech už nebyly gradace hrabošů tři nebo čtyři roky. Udělal jsem si tam svoje průzkumy a říkal jsem si: Jejda, tady to vypadá, že budou. Těch hrabošů je tam hodně.

Podle čeho jste to poznal?
Když navštívíte deset patnáct lokalit a máte zkušenosti, tak to poznáte a pozná to i ten zemědělec. Vyrazíte po setmění do porostu a vidíte, jak to tam šustí.

Už loni jsme na místech, kde byla ta gradace, zjistili, že se to stane na základě toho, že hraboší samice jsou neustále březí. Ale když jsme dělali loni odchyty a ty zvířata jsme u toho zároveň pitvali, tak jsme zjistili, že je velké procento samic, které nezabřezly. U hraboše je to známka sociálního stresu v populaci. Zvířata jsou tam tak natěsno, že to není komfortní a nechtějí se rozmnožovat.

Gradace ale mají pro přírodu i pozitivní efekty. Kromě toho, že je to žrádlo pro zvířata, tak hraboši dělají díry do země a z hlediska obnovy režimu živin a zatékání vlhkosti do půdy, tak to není nejhorší. Je to docela dobrá věc. Hraboši nejsou jen negativní záležitost, v přírodě mají svoji roli, i když nám žerou jídlo.

Dominika Kubištová a Jan Cibulka