Hrad musel zveřejnit platy svých úředníků. Rozhodl o tom soud
Státní zaměstnanci jsou placení z veřejných prostředků, a veřejný by proto měl být i jejich plat. A týká se to zejména vysoce postavených úředníků, jak vyplývá z verdiktu pražského městského soudu, pod jehož tlakem odtajnil výši mezd prezidentových nejbližších spolupracovníků i Pražský hrad.
Spor vyhrály Lidové noviny, a dnes proto mohly otisknout, že vicekancléř Petr Hájek a ředitel politického odboru Ladislav Jakl berou měsíčně v průměru i s odměnami víc než sto tisíc korun a ředitel protokolu Jindřich Forejt přes osmdesát tisíc. Platy svých pracovníků odmítá odhalit ještě Úřad vlády.
„Bylo samozřejmé, že soud musí takto dopadnout. Takových rozsudků už bylo více,“ připomíná Oldřich Kužílek z Otevřené společnosti s tím, že se samozřejmě musí najít mechanismus, který by jasně určoval, kteří úředníci musí své platy zveřejňovat.
Obecně se kloní k britskému modelu, kdy celý senior staff, to znamená vyšší úředníci, musí na internetu zveřejňovat své přesné postavení a roční plat. Ten na internetu uvádějí v kategoriích po pěti tisícilibrách.
„Takže se dozvíte, že má třeba 145 až 150 tisíc liber ročně. Takže to nevíte přesně, ale víte zhruba toto, což bohatě stačí,“ říká Kužílek a dodává, že takhle by to mělo fungovat i v Česku. Pro níže postavené úředníky by pak podle něj stačilo, aby bylo uvedeno, že jsou v určité šíreji určené platové kategorii.
Ředitel politického odboru kanceláře prezidenta Ladislav Jakl ale proti zveřejnění platu protestuje a obrátit se kvůli tomu prý i na soud. Podle Kužílka by ale se svou případnou stížností s největší pravděpodobností neuspěl. Zveřejňování platů úředníků je totiž celosvětovým trendem.
„Kontext střetu mezi právem veřejnosti na informace o nakládaní veřejných peněz a na ochranu soukromí je poměrně jasný – takhle se poskytují informace ve Spojených státech, v Británii, v Německu, ale i třeba v Rusku,“ uzavírá Kužílek z Otevřené společnosti.
