Hrad si za jednu informaci nechal zaplatit třikrát. 'Je to tak spravedlivější pro žadatele,' brání se
Jedna informace, tři platby. Hned třikrát si totiž Pražský hrad nechal zaplatit vyhledání stejných údajů v souvislosti s kauzou firmy Liglass Trading. Podle zákona o svobodném přístupu k informacím si přitom může naúčtovat jen nejnutnější náklady, peníze však dalším žadatelům odmítá vrátit. Šéf legislativního odboru Václav Pelikán se brání tím, že je to takhle pro všechny „spravedlivější“.
Když zkraje léta vypukla kauza kolem společnosti Liglass Trading, server iROZHLAS.cz požádal Hrad o kopie všech doporučujících dopisů, které za dobu své funkce napsal hradní kancléř Vratislav Mynář na podporu českých firem. Redakce ještě předtím o poskytnutí dokumentace požádala mluvčího Jiřího Ovčáčka, ten ale redakci odkázal právě na možnosti informačního zákona (psali jsme ZDE)
Hrad si vzal peníze za dohledání Mynářových dopisů neoprávněně, měl by je vrátit, míní Kužílek
Číst článek
Jelikož „požadované informace nebyly soustředěny na jednom místě a musely být vyhledány v rámci značného množství dokumentů obsažených v archivu Kanceláře prezidenta republiky“, musela redakce zaplatit poplatek 1500 korun.
Redakce však nebyla sama, kdo Hradu požadované náklady spojené s vyhledáváním uhradil. Server iROZHLAS.cz posléze totiž kontaktoval advokát vystupující pod pseudonymem Prasman Dunka, který Hrad podle informačního zákona také obeslal. Ptal se přitom na stejnou věc: komu všemu vystavil Mynář dobrozdání na hlavičkovém papíře prezidentské kanceláře?
Hrad: Mynář dával firmám dobrozdání jako soukromá osoba. 'Za Havla by tohle neprošlo,' tvrdí exkancléř Mathé
Číst článek
Tento údaj však po Hradu, jak zjistil zmíněný advokát, požadoval ještě další zájemce. Prezidentská kancelář si tak nechala za jednu informaci zaplatit hned třikrát. Podle informačního zákona však může po žadatelích chtít uhradit jen nejnutnější náklady.
Hrad se však brání tím, že jeho postup byl v pořádku. „V době, kdy jste byl k úhradě předmětné částky vyzván (advokát přezdívaný Prasman Dunka – pozn. red.), žádný ze dvou dalších žadatelů předmětnou částku neuhradil, z tohoto hlediska postupovala Kancelář prezidenta republiky vůči všem třem žadatelům stejně,“ uvedl šéf legislativního odboru Václav Pelikán.
Hrazení nákladů
„Povinné subjekty jsou v souvislosti s poskytováním informací oprávněny žádat úhradu ve výši, která nesmí přesáhnout náklady spojené s pořízením kopií, opatřením technických nosičů dat a s odesláním informací žadateli. Povinný subjekt může vyžádat i úhradu za mimořádně rozsáhlé vyhledání informací,“ píše se v zákoně o svobodném přístupu k informacím.
Hrad nechce peníze vrátit
Advokát žádal prezidentskou kancelář také o vrácení poplatku. Ta však jeho žádost zamítla. Důvod? Pro všechny je to tak podle ní spravedlivější: „Je spravedlivé, aby se všichni tři žadatelé o úhradu podělili rovným dílem, a nikoli aby úhradu nesl jen ten, kdo o informaci požádá anebo úhradu zaplatí jen první.“
S tím ale nesouhlasí Adam Rut z iniciativy Otevřená společnost. „Jakmile jeden žadatel požadovanou částku zaplatí, není možné ji chtít po dalších žadatelích, protože je už jasné, že nové náklady nevznikají. Ti ostatní by měli rovnou požadovanou informaci dostat.“
Trojnásobek původně požadované částky navíc podle hradního odboru zhruba odpovídá času, který nad vyhledáváním informace pracovníci Kanceláře prezidenta republiky strávili. „Dnes již je obtížné stanovit zpětně vynaložený čas na minuty, zvláště když se na vyhledávání požadovaných informací podílelo více zaměstnanců, nicméně vezme-li se v úvahu, že byly prověřeny údaje v informačních systémech, dokumenty v archivu a údaje v podatelně, a to za období 3,5 roku, lze dospět k závěru, že požadované úhrady v souhrnu přinejmenším pokrývají vynaložený čas,“ reagoval Pelikán na výzvu advokáta.
„Poplatek za mimořádně rozsáhlé vyhledávání informací mohou úřady požadovat až ve chvíli, kdy doba strávená hledáním informace přesáhne obvyklou dobu spojenou s vyhledáváním informací. Není to poplatek za celkové vyhledávání a může se lišit dle velikosti úřadu. U malé obce, kde to řeší starosta, to může být už po hodině nebo dvou. Když se ale jedná o prezidentskou kancelář, kde aparát je, tento poplatek mohou vyžadovat až potom, co se tím zabývají několik hodin zdarma. I z tohoto pohledu je to velmi problematické. “
Adam Rut (Otevřená společnost)
Podle Ruta to ale není možné. „Na začátku musí přesně říct, kolik bude vyhledání stát (s odkazem mimořádně rozsáhlé vyhledání informací – pozn. red.), nemohou ji ale měnit zpětně,“ popsal s tím, že odmítnutý žadatel o vrácení poplatku by se měl bránit (advokát již podal na Hrad odvolání - pozn. red.). Rut totiž tvrdí, že si Hrad vzal peníze neoprávněně.
A jaký byl výsledek vyhledávání hradních úředníků? Žádné další doporučující dopisy nemáme, šlo o soukromou korespondenci Mynáře, znělo shodně v obou případech.
Dalšími podpisy na podporu českých firem přitom kancléř zkraje léta obhajoval dobrozdání pro společnost Liglass Trading, která posléze v Kyrgyzstánu získala lukrativní zakázku na stavbu vodních elektráren. „Takových dopisů jsem napsal asi dvacet,“ řekl tehdy serveru Neovlivní.
Redakce proto žádala o dokumenty i Mynáře. „Pokud jde o některé další doporučující dopisy, šlo o mou soukromou korespondenci, která se Kanceláře prezidenta republiky netýká,“ uvedl pro server iROZHLAS.cz kancléř Mynář, který kandidoval na Zlínsku za Stranu práv a občanů.
