Hrozí Česku 'polský scénář' a pokuty za špinavý vzduch? Podívejte se na mapu, kde se u nás dýchá nejhůř

Na Ostravsku, Ústecku, v Praze a Brně se nedaří dostat prach pod limity. Od prosince navíc české soudy zrušily část protiprachových plánů kvůli nedostatečnosti a situace začíná připomínat Polsko.

Polsko porušilo evropskou směrnici o kvalitě ovzduší, rozhodl minulý čtvrtek v dlouho očekávaném rozsudku Soudní dvůr Evropské unie.

Kvůli dlouhodobému porušování limitů koncentrace prachových částic Polsko v roce 2015 zažalovala Evropská komise. Rozsudek z minulého týdne otevírá Komisi cestu k sankcím proti Polsku. Pokud země problém v horizontu jednoho až dvou let nevyřeší, může jí soud udělit jednorázovou pokutu v přepočtu až 24 miliard korun. Další variantou je udělování průběžných sankcí za každý další den, kdy znečištění překročí limit.

„Opatření Polska na zvýšení kvality vzduchu počítají se zlepšením mezi lety 2020 a 2024. Tak vzdálené termíny jsou samy o sobě neopodstatněné,“ shrnuje soud jádro sporu. Polsko se hájilo tím, že musí zavést komplikovaná a drahá opatření, ale soud jeho argumenty nepřesvědčily.

Po Bulharsku je tak Polsko druhou zemí, u které soud konstatoval porušení pravidel. Další je Belgie, kde soudní spor zatím běží.

Tři zimy v Česku: na Ostravsku i desetinásobně překračované limity

Stejný problém má také Česko. Následující mapa ukazuje koncentrace škodlivin, zveřejněné ČHMÚ. Úřad publikuje pouze aktuální stav, od listopadu 2015 nicméně zobrazená data každých pět minut archivujeme.

Barva stanice značí relativní míru znečištění. Stanice srovnáváme podle počtu dní s překročenými limity pro některou škodlivinu. Kliknutím na stanici se zobrazí časová řada s koncentrací konkrétních látek, v legendě je možné zobrazení jednotlivých látek vypnout a přizpůsobit měřítko grafu. Zelená linka ukazuje limit koncentrace částic PM10, normy povolují jeho překročení 35 dní v roce. U ostatních látek se buď limity počítají z jiných než denních průměrů, nebo na českých stanicích nejsou překračovány tak často.

Jádro českého problému ukazují měření stanic z posledních tří zim. Na řadě míst dochází k dlouhodobému překračování limitů, nejčastěji u prachových částic. Kritické jsou hodnoty na většině stanic na Ostravsku, v pražské Legerově nebo na brněnské Zvonařce. Vůbec nejvyšší hodnoty a několikanásobná překročení limitů měří stanice v ostravských Radvanicích.

V Ostravě navíc každoročně dochází k mnohonásobnému překročení limitů pro rakovinotvorný benzo(a)pyren, který se na prachové částice váže.

Soudy zrušily část protismogových opatření, jsou nerealistická

Žaloba kvůli nedotaženým plánům na řešení znečištěného ovzduší, podobná té polské, je zřejmě jen otázkou času. V současnosti Evropská komise u Česka i dalších členských zemí prošetřuje porušování unijních pravidel, na konci ledna byla desítka ministrů životního prostředí povolána do Bruselu k objasnění, co pro snižování znečištění dělají. Pokud nedokážou před unií svoje jednání obhájit, dalším krokem je žaloba.

„Imisní limity platí pro celou EU bez ohledu na odlišnou strukturu ekonomiky, geografické i morfologické a meteorologické podmínky,“ komentoval problémy řady zemí Vladimír Smrž, náměstek ministra životního prostředí. „Sankce pro všechny státy, které se ochraně ovzduší mimořádně věnují, a mezi ně patří i Česká republika, problém s kvalitou ovzduší nevyřeší. Komise by nám měla být oporou a na úrovni Evropy zjednodušovat pravidla pro čerpání evropských fondů, zjednodušit legislativu v oblasti EIA, nebo například cílit legislativu v oblasti dopravy na vymontované DPF filtry a aktivně vstupovat do řešení přeshraničního přenosu znečištění mezi státy,“ dodal.

Jenže klíčová část českých protismogových opatření, programy zlepšování kvality ovzduší (PZKO), v uplynulých měsících neobstála ani před tuzemskými soudy. Na konci prosince zrušil Nejvyšší správní soud část PZKO pro ostravskou aglomeraci, o dva měsíce později následovaly programy pro Ústecko a Prahu. O posledním sporném programu – pro Brno – soud zatím nerozhodl.

„Soud dal stěžovateli za pravdu v tom, že PZKO schází povinné náležitosti, jako je harmonogram uplatňování jednotlivých opatření a vyčíslení jejich přínosu,“ vysvětluje rozsudek právnička Petra Marie Giňová z organizace Frank Bold, která zastupuje stěžovatele.

„Programy zlepšování kvality ovzduší sice navrhují řadu opatření, ale už nespecifikují, která z nich se budou skutečně realizovat,“ doplňuje ji právnička Kristína Šabová ze stejné organizace. „Další zásahy jsou v navrženém čase zcela nerealistické. Například pro zlepšení ovzduší v Brně nebo Praze jsou klíčová opatření v dopravě. U nich to ale na rychlé řešení nevypadá.“

„Existující PZKO dosud ministerstvo životního prostředí používalo jako obranu proti výtce, že se situace nelepší,“ dodává Šabová. „Polský rozsudek ukazuje, že evropský soud zajímají reálné kroky, ne snaha. Bez funkčních programů riskujeme polský scénář.“

„Přestože některé části PZKO pro aglomeraci Ostrava/Karviná/Frýdek Místek zrušil na konci loňského roku soud, naplňování Programu běží beze změn,“ komentovala rozsudek tisková mluvčí ministerstva životního prostředí Petra Roubíčková. „Formálně je problém s vymahatelností opatření a zpřesněním časového harmonogramu jejich naplňování. Na změny se MŽP zaměří v rámci aktualizace PZKO, která by měla být dokončena nejpozději během prvního čtvrtletí roku 2019,“ dodává Báčová.

Kyslíková opona se skoro vůbec nekoná

„Vzduch, který dýcháme, znovu rozděluje Evropu na Západ a Východ,“ napsal ke stejnému tématu na konci ledna bulharský exministr životního prostředí Julian Popov. „Když mluvíme o evropské budoucnosti, nemůžeme ignorovat rozdílnou kvalitu vzduchu.“

Mapa s linkou, která dělí obě části Evropy, se rychle rozšířila. „Na Evropu spadla nová železná opona – uhelná opona,“ varoval titulek popularizačního webu ZME Science.

Řada ukazatelů bývalou železnou oponu skutečně kopíruje – rozdíl v očekávané délce dožití vede téměř přesně po bývalé ostře střežené hranici. Zrovna u kvality vzduchu je ale hranice proměnlivá jako počasí, které ji určuje.

První mapa je převzatá z twitterového účtu Juliana Popova, další dvě mapy ze stejné aplikace ukazují kvalitu vzduchu nad evropským kontinentem v dalších dnech.

Řada postkomunistických zemí skutečně patří mezi nejvíce znečištěné země na kontinentu. V Polsku je podle dat Světové zdravotnické organizace (WHO) 33 z 50 nejšpinavějších evropských měst.

„Na vině je hlavně topení uhlím v domácnostech,“ píše The Economist. „Varšava se chce zbavit závislosti na ruském plynu a uhlí prezentuje jako vlasteneckou alternativu.“

„V Poľsku je drahý plyn a vláda strany Právo a spravodlivosť (PiS) rôznymi spôsobmi podporuje stratové sliezske baníctvo,“ argumentuje slovenský Denník N. Podobný problém podle něj může brzy mít i Slovensko.

„Slovensko je teraz v tom istom momente, v akom bolo Poľsko okolo roku 2000, keď sa problém so smogom len začínal a ľudia si ho vôbec neuvedomovali. Podiel vykurovania uhlím a drevom na Slovensku každoročne stúpa,“ dodává deník.

Skutečná hranice nicméně bývalou železnou oponu nekopíruje: problémy s čistotou vzduchu mají průmyslové regiony, hustě osídlené oblasti i řada evropských metropolí na západě i východě. Potýkají se s ním jak Slezsko, tak německé Porúří, jak Bulharsko, tak země Beneluxu, jak Varšava, tak Paříž.

Naopak země na pobřeží Jadranu, pobaltské země, ale také Maďarsko patří k zemím s relativně čistým vzduchem. Teze o rozdělení na novodobý Západ a Východ se tak nepotvrzuje.

Špinavý vzduch může za sedm procent úmrtí

Rozdíl je nicméně v tom, jak jednotlivé země s problémem nakládají. Zatímco Londýn nebo Paříž navrhují řešit dlouhodobé znečištění omezením automobilové dopravy, v Praze nebo Brně se podobná opatření nechystají.

Podobně komplikované je najít v regionech jednoduchou příčinu znečištění, od které by se mělo odvíjet řešení. „Vždy a všude to bude velmi komplexní záležitost závislá na klimatu, velikosti zastavěného území, dálkovém přenosu znečištění a tak dále,“ popisuje právnička Kristína Šabová. „Někde mají štěstí na vítr od moře, jinde se můžou snažit sebevíc a stejně budou přinejlepším na hraně limitů.“

Podle ministerstva životního prostředí je právě přeshraniční přenos znečištění z Polska hlavní problém ostravského regionu.

„Rokem 2017 skončily výjimky pro velké průmyslové znečišťovatele v Polsku, což povede k dalšímu zlepšení kvality ovzduší u nás,“ tvrdí. „Až 40 % místního znečištění v Moravskoslezském kraji totiž pochází z polské strany, přičemž průmyslové emise z Polska se na znečištění podílejí zhruba z 30 %.“

Zdravotní dopady překročených limitů prachových částic shrnuje české ministerstvo životního prostředí v Národním programu snižování emisí, který určuje prioritní opatření na celostátní úrovni.

„Suspendované částice PM2,5 představují vzhledem ke své schopnosti pronikat hlouběji do plicních sklípků výrazně vyšší zdravotní riziko než PM10,“ píše se ve zmíněném programu. „Podle odhadů mají tyto částice sedmiprocentní podíl na všech předčasných úmrtích v Česku. Zkracují naději dožití o 8,6 měsíce u mužů a 8,4 měsíce u žen.“

Rozdíl v délce dožití mezi znečištěnými regiony – jako je Ostravsko nebo Ústecko – a zbytkem republiky ukazují data Českého statistického úřadu.

Čerstvé studie navíc ukazují, že dlouhodobé vystavení šedému nebi a nedýchatelnému vzduchu nemusí mít vliv jen na zdraví. Může se projevit také na zvýšené kriminalitě a častějším neetickém chování nebo zvyšovat sebevražednost.

Jan Boček a Jan Cibulka