V informační válce proti Rusku se bojuje i z Česka. V čele je úřednice z ukrajinského ministerstva školství

Ve Slaném se vede informační válka proti Rusku. Vede ji úřednice z ukrajinského ministerstva školství Elena Gromská, která se švagrovou a dětmi našla útočiště právě v tomto středočeském městě. Elena pochází z těžce zkoušeného města Irpiň, které už obsadila ruská armáda, její manžel advokát narukoval do armády a Elena na ministerstvu školství a vědy v Kyjevě pracuje online ze Slaného.

Reportáž Slaný Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Lékařka Danka Weissová a Elena Gromska

Lékařka Danka Weissová a Elena Gromska | Foto: Ľubomír Smatana | Zdroj: Český rozhlas

V kuchyni s výhledem mezi stromy na vzdálené šrotoviště sedí tmavovlasá žena, v ruce drží vytištěné listy papíru hustě popsané azbukou a vysvětluje, v čem spočívá její práce.

„Podílíme se na práci v IT technologiích ukrajinské armády, blokujeme internetové zdroje agresora. Rozšiřujeme pravdivé informace o útocích okupantů.“ Elena Gromská připravuje podklady pro kolegy a pro řady dobrovolníků, kteří aktivně působí na internetu.

Zelenskyj přirovnal ruský útok na Ukrajinu k nacistické snaze vyhladit Židy. Od Izraele žádá pomoc

Číst článek

Přestože válka začala už 24. února a od té doby pracovala online doma v Irpini, ještě tento týden dostala výplatu. Na Ukrajině je zvykem vyplácet mzdu dvakrát do měsíce, tedy zálohy a doplatek stejně, jako to bývalo v Československu.

Elena je ráda, že může něco dělat, i když další výplatu neočekává. „Také připravujeme otevřené dopisy, které rozesíláme světovým vzdělávacím a vědeckým organizacím, aby vyloučili agresora z vědeckého prostředí. Jak víte, školy jsou zavřené, tak také chystáme učební plány pro online výuku.“

Z Irpině odjela Elena narychlo jen s pár taškami. Se švagrovou Světlanou a čtyřmi dětmi dojeli do Polska, potom přes Prahu do Karlových Varů a zase zpátky do Slaného.

Pracovníci běloruských drah přerušili spojení mezi zemí a Ukrajinou, uvedl šéf ukrajinské železnice

Číst článek

„Nevěděli jsme, kam jedeme. V Karlových Varech jsme přespali vsedě v nějaké hale a pak nám někdo poradil Slaný. Přijeli jsme večer, na nádraží nás někdo potkal a postaral se o nás. Máme kde bydlet, krásně se o nás starají, dokonce jsem dostala i notebook, na kterém můžu pracovat.“

Nájemné majitel neřeší

Majitelé bytu bydlí jinde, o patro výš ale žije jejich známá, lékařka z nemocnice ve Slaném Danka Weissová, která si vzala uprchlíky tak trochu na starost. „Byt byl prázdný, takže ho majitel narychlo zařídil, dali sem postele, matrace. Myčka je ode mě,“ směje se mladá lékařka, která říká, že tráví v nemocnici ve službách tolik času, že myčku ani nevyužije. „Nájemné neplatí a určitě ještě dlouho nebudou muset. Teď to majitel neřeší.“

S Elenou sedí u stolu také švagrová Světlana, i její manžel narukoval do armád. Jestli jejich domy v Irpini stojí, ženy nevědí. Ve Slaném si zařizují úřední formality, starají se o domácnost a vodí do školy čtyři děti včetně dvanáctiletého Andreje.

Analytik: Rusko má koordinovanou síť twitterových účtů. Zvyšuje tak dosah svých příspěvků

Číst článek

Sedí na matraci s Iljou a přemýšlí, že půjdou ven. „Když jsme utíkali, tak jsem ruské vojáky neviděl. Slyšeli jsme střelbu, padaly bomby a létaly rakety. Jestli jsem se bál, já nevím,“ říká. Hoši jsou spokojení s tím, že už začali chodit do školy, mají ukrajinskou skupinu, rozumějí, oč jde.

Do Slaného přišlo od začátku války přes pět set uprchlíků. To je na město s patnácti tisíci obyvateli více než tři procenta populace, což je výrazně český nadprůměr. Podle místostarosty Radka Vondráčka (stejně jako jeho známější jmenovec, který vedl Poslaneckou sněmovnu, je členem ANO – pozn. red.) je to zřejmě tím, že město od samého začátku začalo běžencům pomáhat.

„Okamžitě jsme hledali volné kapacity společně s farní charitou, také tu ve strojírenských firmách pracuje mnoho Ukrajinců, kteří sem přivezli z hranic svije rodiny.“ Zřejmě proto většina uprchlíků bydlí v rodinách. Zhruba šedesát žen a dětí žije v ubytovně na zimním stadionu a dvacítka našla útočiště v Klášteře bosých karmelitánů.  

Ľubomír Smatana Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme