Iráčtí uprchlíci v Českém Těšíně samostatně bydlí a zvládají už i nákup v češtině

Uprchlíci z Iráku si v Českém Těšíně zvykají na větší samostatnost. Ve čtyřech bytech už fungují několik týdnů a díky pravidelným lekcím češtiny už se v obchodě nebo u lékaře obejdou bez překladatele.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

První skupina křesťanských běženců z Iráku přistála 24. ledna v Praze | Foto: Filip Jandourek

Iráčané se pod vedením lektorů Slezské diakonie naučili základní slova a studují gramatiku. K výuce češtiny využívají lektoři hlavně tabuli a vytištěné papíry se slovíčky.

„Jsou velmi šikovní, opravdu mají velký zápal pro češtinu, ještě si říkají o domácí úkoly, ať se mohou víc učit. Myslím, že takové studenty by chtěl asi každý učitel,“ říká Zuzana Samcová ze Slezské diakonie, která má na starosti pět iráckých studentů.

Přehrát

00:00 / 00:00

Uprchlíci z Iráku už v Českém Těšíně samostatně bydlí a pokroky dělají i v češtině. O tom, jak probíhá výuka, natáčel Stanislav Janalík

Zatímco dříve se migranti neobešli bez překladatele, teď už si spoustu věcí ve městě zvládnou zařídit sami. „Ze začátku neuměli ani naše písmo. Teď už plynně čtou, sami se domluví u lékaře, takže myslím, že je to na dobré cestě,“ dodává Zuzana Samcová.

„Dobrý den, já jsem Karam, já jsem student, já jsem z Iráku,“ představuje se tmavovlasý mladík v černém tričku a s několikadenním strništěm na tváři.

Stejně jako další českotěšínští Iráčané, dvaadvacetiletý Karam zvládá základní fráze a slovíčka. Je vidět, že se nebojí mluvit, v arabštině se však zatím přece jen cítí jistější, a tak cizí řečí líčí, že češtinu s angličtinou při mluvení tak nějak mixuje a zkouší se prostě domluvit.

Na byt v Českém Těšíně i místní zatím Karam nedá dopustit a podle Zdeňka Kašpárka ze Slezské diakonie – který byl na začátku toho, když se řešilo, kam se vlastně iráčtí uprchlíci přestěhují – není sám. Ohledně bytů má prý diakonie od uprchlíků „velmi pozitivní zprávy“.

„Jsou tam spokojeni, někteří už se nějakým způsobem představili svým sousedům a také to proběhlo velmi dobře,“ popisuje Kašpárek.

Přesto by chtěla diakonie pomoci čísti migrantů k ještě lepšímu zázemí. „Jedna ta rodina bydlí vlastně v takovém menším panelákovém 3+1, ale je to šestičlenná rodina s dospívajícími dětmi, jedno je vlastně handicapované. Takže pokud bychom do budoucna byli schopni zajistit byt větší, tak bychom byli rádi,“ dodává Kašpárek.

ČRo, Stanislav Janalík Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme