Istanbulskou úmluvu by měla projednat Sněmovna, míní Blažek. Při hlasování v Bruselu by se zdržel
Ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS) by rád posunul Istanbulskou úmluvu na projednání do Sněmovny. Je prvním ministrem za ODS, který se k ratifikaci Istanbulské úmluvy, která potírá násilí na ženách a domácí násilí, vyjádřil kladně. „Myslím, že už nastal čas pro to, aby se ta úmluva posunula do Poslanecké sněmovny,“ řekl Blažek Českému rozhlasu během středečního vládního jednání.
Blažek se tak stal jedenáctým členem vlády, který dal úmluvě kladné stanovisko, další jsou ministři za STAN, Piráty a TOP 09.
V kladném duchu se vyjádřil i předseda vlády Petr Fiala (ODS). Míní, že by se o úmluvě měli na plénu pobavit poslanci. „Proto by ji vláda měla předložit Parlamentu,“ sdělil mluvčí premiéra Václav Smolka.
10 z 18 členů vlády dá kladné stanovisko k ratifikaci Istanbulské úmluvy. Ta odsuzuje násilí na ženách
Číst článek
Jiný postoj má však Blažek k ratifikaci úmluvy v Bruselu, která se bude dít paralelně s ratifikací na národní úrovni. O přijetí úmluvy tam mají unijní státy hlasovat příští týden. Ve středu by se měl český kabinet rozhodnout, jaké k unijnímu hlasování zaujme stanovisko.
Ministr Blažek bude navrhovat, aby se Česko zdrželo. „Já budu navrhovat zdržování se. Paradox ještě je snad ten, že ono to teď najednou začalo spěchat, protože Švédové to chtějí ještě projednat za svého předsednictví,“ dodal Blažek s tím že by se podle něj o úmluvě mělo nejprve rozhodovat na národní úrovni.
Istanbulská úmluva není unijní dokument, ale lidskoprávní smlouva Rady Evropy, což je organizace, která nemá s unijními strukturami nic společného.
Česko patří mezi poslední evropské země, které dokument ještě neratifikovaly. Pokud by Unie úmluvu schválila jako celek, pro Česko by podle Blažka platila pouze částečně.
Istanbulská úmluva
Text úmluvy odsuzuje domácí násilí, sexuální obtěžování, znásilnění, nucené sňatky, takzvané zločiny ze cti či mrzačení genitálií. Poukazuje na to, že ženy bývají mnohem častěji než muži obětí domácího a sexuálního násilí nebo také masového znásilňování v ozbrojených konfliktech. Násilí vůči ženám dokument vnímá jako porušování lidských práv a diskriminaci. V úmluvě se státy zavazují mimo jiné k uzákonění opatření proti násilí, k prevenci i k vyčlenění peněz na školení zdravotníků, policistů či soudců. Vzniknout by měla centra s lékařskou pomocí pro oběti sexuálního násilí, dostupná by měla být právní a psychologická podpora či azylové domy. Text zmiňuje, že do prevence by se měli zapojit i muži a chlapci. Pracovat by se mělo i s násilnými osobami. Dokument ratifikovaly čtyři desítky zemí včetně jihoevropských katolických zemí, nedávno také Ukrajina čelící agresi Ruska, které ratifikaci odmítlo stejně jako Bulharsko či Maďarsko. Neprovedlo ji Slovensko. Od úmluvy předloni odstoupilo Turecko, ačkoli ji ratifikovalo v roce 2012 jako první ze signatářů.
