Jízdenková kauza: osvobození Rittiga i Dvořáka je pravomocné. Oba budou po státu vymáhat odškodné
Osvobození exšéfa pražského dopravního podniku Martina Dvořáka, lobbisty Iva Rittiga i ostatních 10 obžalovaných v takzvané jízdenkové kauze je pravomocné. Ve středu o tom rozhodl pražský vrchní soud, který zamítl odvolání státního zástupce. Obžaloba tvrdila, že 17 haléřů z každé jízdenky vyrobené pro dopravní podnik končilo přes zahraniční firmy právě u Rittiga a Dvořáka. Oba muži avizovali, že budou po státu vymáhat odškodné za trestní stíhání.
„Nalézací soud splnil pokyny odvolacího soudu, doplnil důkazy v potřebném rozsahu. Důkazní situace se poté výrazně změnila,“ uvedl soudce Luboš Vlasák, jehož senát předchozí osvobozující verdikt loni v červnu zrušil a věc tehdy vrátil pražskému městskému soudu k dalšímu projednání.
„Tak zazvonil zvonec a Borgulovy pohádky je konec,“ napsal na svém twitterovém účtu Rittig v narážce na státního zástupce Adama Borgulu. Pro lobbistu znamená současné usnesení třetí pravomocné zproštění viny - obžalován byl ještě v případu tunelování petrochemické firmy Oleo Chemical a v kauze údajného vyzrazení utajované informace BIS. Jeho advokát Vlastimil Rampula sdělil, že žádné další obžalobě už jeho klient nečelí.
Obžaloba v kauze pražského dopravního podniku se snažila prokázat, že Dvořák společně s ekonomickým ředitelem podniku Ivem Štikou obešli zákon o veřejných zakázkách, když v roce 2008 přidělili zakázku na výrobu jízdenek firmě Neograph. Údajně se na tom předem dohodli s ředitelem Neographu Janem Janků a Peterem Kmeťem, Rittigovým obchodním partnerem.
Státní zástupce tvrdil, že na Kmeťův návrh účelově označili jízdenky za ceniny, což jim umožnilo nevyhlásit otevřenou výběrovou soutěž na dodavatele.
Posudek jako klíčový důkaz
Klíčovým důkazem, který změnil právní názor vrchního soudu, byl nový posudek znaleckého ústavu Equita Consulting.
Soud osvobodil všechny obžalované v kauze pronájmů prostor v metru. Rozsudek není pravomocný
Číst článek
„Na počátku byl znalecký posudek, který naprosto neobstál, protože měl věcné chyby. Pokud tehdy orgány činné v trestním řízení neměly jiný posudek, tak se nedivím, že tu obžalobu podaly. Ale divím se, že ji podaly pro tuto právní kvalifikaci,“ uvedl soudce Vlasák.
Podle Equita Consulting nelze určit takzvanou obvyklou cenu jízdenek, a tedy ani to, zda byly předražené.
Soudce míní, že manažeři neměli být stíháni za zpronevěru, ale případně pro možné porušení povinností při správě cizího majetku.
„Jízdní doklady byly objednány, dodány a uhrazeny. Gros ve vztahu k managementu dopravního podniku spočívalo v tom, zda jste za tyto jízdní doklady nezaplatili víc, než jste měli. Zkratka, že to mohlo být o 17 haléřů míň, je nesmyslná. Ten znalecký posudek je v tomto jednoznačný,“ zdůraznil.
17 haléřů do Karibiku
Papírna platila z každé vyrobené jízdenky 17 haléřů Kmeťově karibské společnosti Cokeville Assets. Podle obžaloby takto firma Neograph nezákonně vyplatila nejméně 40 milionů korun, které pachatelé legalizovali přes další firmy. Obžalovaní manažeři ale uváděli, že šlo o standardní provizi za zprostředkování zakázky u pražského dopravního podniku.
„Chápu, že sdělovací prostředky může iritovat skutečnost, že 17 haléřů z jedné jízdenky odjíždělo někam do Karibiku. Ovšem nebylo to na úkor dopravního podniku, ale na úkor zisku společnosti Neograph, která se dost značné části zisku vzdala ve prospěch zprostředkovatele, který jí dohodil velice lukrativní, prestižní obchod,“ vysvětlil novinářům Vlasák. Podotkl, že zakázka Neographu otevřela dveře na mezinárodní trh.
Soudce také připomněl, že za vedením pražského dopravního podniku přišla policie s tím, že dříve používané jízdenky jsou cílem padělatelů. „Dopravnímu podniku hrozila velká škoda, pokud by na to nereagoval. Naopak se projevili v tomto směru jako řádní hospodáři,“ řekl o manažerech a jejich záměru objednat nové jízdní doklady.
Dvořák, Rittig i ostatní obžalovaní kromě spolupracujícího obviněného Jaroslava Kubisky vinu odmítali. Státní zástupce Adam Borgula pro Dvořáka dříve navrhl šestileté vězení, pětiletý zákaz činnosti ve vedení firem a dvoumilionový peněžitý trest. Pro Rittiga chtěl za praní špinavých peněz čtyři roky za mřížemi a čtyřmilionový trest.
Dalším devíti obžalovaným navrhoval tresty v rozmezí od tří do sedmi let vězení a od dvou do tří milionů korun. U Kubisky chtěl upustit od potrestání.
Odškodnění?
Stávající rozhodnutí označil Borgula za překvapivé, a to zejména ve vztahu ke Kmeťovi a Janků. K možnosti podat dovolání se zatím nevyjádřil.
„Jsem velmi spokojený, je to ukončení několikaletého vláčení mého klienta pana Rittiga jak médii, tak zejména peripetiemi trestního řízení. Nastává doba, abychom začali počítat škody, které byly stíháním způsobeny. Určitě budeme kontaktovat ministerstvo spravedlnosti se svými nároky,“ komentoval verdikt advokát Vlastimil Rampula, který hájil i Janků.
Dvořák při odchodu ze soudní síně emotivně vyčetl novinářům, jak o něm po dobu trestního řízení informovali. „Ani jedna koruna nebyla z dopravního podniku vyvedená, tenkrát byla příkladná ekonomika dopravního podniku. Jsem za úplnýho společenskýho zločince a losera díky vám!“ řekl.
„Určitě se budeme snažit vyčíslit škodu. Myslíme si, že prokurátor se dopouštěl trestných činů, manipuloval se spisem, záměrně ze spisu vyndaval důkazy v náš prospěch, překrucoval důkazy jakoby v náš neprospěch. Před deseti lety přišla nová politická garnitura a nás to spláchlo s sebou,“ doplnil Dvořák.
Nynější osvobození se vedle Dvořáka, Rittiga, Kmetě, Janků, Štiky a Kubisky týká také Petra Michala a Jany Šádkové z účetní firmy Peskim, Rittigových právníků Davida Michala, Marka Stubleyho a Karolíny Babákové a také Jana Valtra, kterého obžaloba označovala za Rittigovu spojku v pražském dopravním podniku.