Další změna na ministerstvu obrany. Šedivého na postu velvyslance při NATO střídá Landovský
Ministerstvo obrany čeká letos už pátá změna odborného náměstka. V létě skončí Jakub Landovský, který bude Česko zastupovat v NATO, zjistil Radiožurnál. Jeho jmenování už podepsal prezident. Vystřídá tak současného stálého velvyslance při NATO Jiřího Šedivého, který je v Bruselu od září 2012. „Česká republika nemá alternativu, co jí v oblasti tvrdých hrozeb nabízí Severoatlantická aliance,“ řekl Landovský v rozhovoru.
Jakub Landovský (ČSSD) má v současnosti na ministerstvu na starosti strategické plánování nebo průmyslovou spolupráci. V létě ale skončí. „V polovině srpna budu odjíždět, aby děti stihly nastoupit do školy,“ řekl Radiožurnálu. Jako velvyslanec bude navazovat na práci svého předchůdce Jiřího Šedivého.
‚Nepřejí si válku.‘ Podle Stoltenberga jsou Spojené státy připraveny jednat s Íránem
Číst článek
Odchodem Landovského bude ministerstvo muset řešit už pátou změnu za poslední půlrok na postech odborných náměstků, kterých je v současnosti šest. V květnu státní tajemník ministerstva Petr Vančura zprostil výkonu funkce ekonomického náměstka Pavla Berana. Kvůli čemu, odmítl říct. Vyvrátil ale, že by se to týkalo potyčky Berana s vojenským policistou v restauraci, která se stala před rokem a půl. Psali jsme zde.
Budete novým stálým velvyslancem při NATO. Máte možnost v Severoatlantické alianci něco změnit?
Určitě mohu vylepšit obraz České republiky. Obrannou politiku tvoří vláda a velvyslanec respektuje její závěry. Ale kromě těch velkých zadání existuje spousta drobné práce. Můžete vylepšovat vztahy nejen v NATO, ale i mezi NATO a Evropskou unií.
Co slibovaná dvě procenta HDP na obranu? Zhoršilo by to vyjednávací pozici Česka, kdyby svůj závazek do roku 2024 nesplnilo?
Byl by to velmi špatný signál. Co utrpí první, je důvěryhodnost. Ke zvyšování výdajů na obranu nás nikdy nikdo nenutil, je to naše svobodné rozhodnutí. Přijali jsme ho při vstupu do Aliance. Do roku 2015 vlády spotřebovávaly peníze na obranu. Směřovaly do škol, na zvyšování důchodů, na lidem milejší věci.
Obraně ale teď za ty roky chybí stovky miliard. Od roku 2015 peníze v rozpočtu obrany přibývají. Teď se jedná o rozpočtu na příští rok a já pevně věřím, že závazek splníme. Česká republika nemá alternativu, co jí v oblasti tvrdých hrozeb nabízí Severoatlantická aliance. Představa, že se bráníme sami, je iluzorní a vyšla by nás daleko dráž než dvě procenta HDP.
Jak by měly NATO a Evropská unie spolupracovat?
Problém je najít oblast, aby se třeba vzájemně nepřekrývaly. Ideálně se teď jeví například evropská iniciativa vojenské mobility. Evropa chce zprůchodnit evropské území pro ozbrojené síly aliančních armád, zkrátí procedury pro průjezd vojenských konvojů, postaví železniční a dálniční koridory a přístavy, aby se spojenci mohli v rámci Evropy rychle přesouvat. Evropa by se měla taky soustředit na stabilizaci svého příhraničí, terorismus, migraci. NATO by se tak věnovalo státním hrozbám, východnímu křídlu, Rusku.
Rozeznání hybridní hrozby
Velkým tématem dnešní doby je kyberobrana a kyberbezpečnost.
Kybernetická obrana je prostorem, který Aliance určila jako vojenský prostor. Má pro něj vlastní obrannou politiku. Aliance věnuje kybernetické oblasti velkou pozornost. Dovedu si představit, že tyto typy konfliktů těsně pod úrovní klasického článku pět (článek 5 Severoatlantické smlouvy říká, že útok na jednoho člena NATO je útokem na všechny, pozn. red.) budou hrát do budoucna stále větší roli.
Českým velvyslancem při NATO bude nově náměstek ministra obrany Landovský, vystřídá Šedivého
Číst článek
Dá se to zařadit do hybridní hrozby?
Dá, pokud si hybridní hrozby definujeme jako působení cizí moci cizího státu konvenčními i nekonvenčními prostředky tak, aby dosáhl určitého cíle. Tam patří všechno od kybernetiky po dezinformace. Problém je, že my nemusíme uvnitř toho státu poznat, že se jedná o cílenou činnost protivníka. My se můžeme domnívat, že ty jednotlivé věci spolu nemají souvislost. Proto je důležité věnovat pozornost koordinaci a propojování.
Kdo v Česku rozhodne, že na nás někdo hybridně působí?
Rozhoduje se o tom ve dvou rovinách. Jednu roli hraje vždy vláda, pokud to dosáhne významné úrovně. Pro shánění důkazů, že zároveň hoří stoh, je tu nakažlivá nemoc a do toho nefungují počítače, a to že to není náhoda, že ty tečky jsou propojené, v tom hrají obrovskou roli naše zpravodajské služby. Ty mají přinášet důkazy o působení cizí moci na našem území. Když máme důkazy a nějakou míru pravděpodobnosti, ještě to ale neznamená, že je pro nás politicky účelné veřejně to odsoudit jako působení protivníka. My si musíme být vědomi, co tím ve výsledku způsobíme.
Můžete být konkrétní?
Třeba Blízký východ. Íránský jaderný program byl poškozen počítačovým virem Stuxnet. Ten virus měl v sobě hodně velice drahých bezpečnostních mezer, které jsou dosud nezveřejněné, tzv. zero days exploits. Všechno nasvědčuje tomu, že za tím vším stál spíš stát než nějaká nestátní soukromá nebo jiná organizace. Nikdy se k tomu ale nikdo nepřihlásil. Hybridní působení tak záměrně skrývá původce děje.
Jakou roli v tomto bude hrát nový chystaný zákon o vojenském zpravodajství?
Velmi nám pomůže vědět, co všechno se v prostředí českého kyberprostoru děje. Protože se jedná o kybernetickou obranu, měl by umožnit i nějakou proaktivní odpověď, pokud se k ní odhodláme.
Čechy na kybernetickém cvičení NATO porazila jen Francie, hackerským útokům se bránili dva dny
Číst článek
Kdo rozhodne, že Česká republika zaútočí?
V takto důležitých otázkách vždy rozhoduje vláda. Otázkou je, jestli mezinárodněprávní prostředí je schopno takovou věc přijmout. Například Estonci mají v Tallinu Centrum Excellence, které vydalo takzvaný Tallinský manuál. Ten se věnuje tomu, že útoky ve fyzickém prostoru, na zemi, vodě, vzduchu, jsou prokazatelné a vidíme tam červenou linii v podobě překročení státních hranic. U kybernetického prostoru to není. To jsou útoky, kdy se čas a prostor smazávají; útok může být veden z jiné země, než kde byl naplánován.
A jak se tedy bránit?
Budovat důvěru mezi občany a státem. Spousta hybridních aktivit vede k narušení důvěry mezi občanem a státem. Stát má rozumně informovat lidi, co se děje. Občané zase musí věřit státu, že se informace dozví na ověřených zdrojích. Nejdůležitější je zdraví a soudržnost společnosti. Musíme si uvědomit, že stát jsme my. Máme společné teritorium, ale i hodnoty.
