Starosta Prahy 7 Čižinský: Vládní zákon jde špatným směrem, stavební řízení ale musí zrychlit

Stavební řízení v Česku potřebuje nutnou reformu. Vláda sice už začala pracovat na novém zákoně, ten ale bude platit nejdříve od roku 2021. Jakými cestami by se do té doby dalo rozhýbat zkostnatělé stavební řízení, jak zásadní zrychlení by přinesla takzvaná fikce souhlasu a bude mít Praha centrální stavební úřad? Hostem pořadu Dvacet minut Radiožurnálu byl poslanec zvolený za KDU-ČSL, starosta Prahy 7 za hnutí Praha sobě, Jan Čižinský.

Dvacet minut Radiožurnálu Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Jan Čižinský | Foto: Michaela Danelová | Zdroj: iROZHLAS.cz

Pane starosto, jen abych si to na úvod ujasnila, vy už nejste členem KDU-ČSL, je to tak?
Kvůli kandidatuře na magistrát za občanskou kandidátku Praha sobě mi členství zaniklo.

Ale jste členem poslaneckého klubu KDU-ČSL?
Jsem člen poslaneckého klubu KDU-ČSL. Ano.

Jak se na to díváte? Vy jste se členství v KDU-ČSL vzdal právě proto, abyste mohl být členem hnutí Praha sobě, abyste mohli kandidovat na pražský magistrát, kde jste byli sice úspěšní, nicméně vy jste nezasedl v radě hlavního města Prahy. Nevnímáte to teď zpětně jako krok v politice, kterého třeba litujete? Že se na stávajícím sjezdu KDU-ČSL nemůžete třeba účastnit souboje o vedoucí místa ve straně?
V žádném případě nepokládám za škodu, že se nám podařilo prosadit změnu v Praze, umožnit vůbec tu změnu. Kdyby Praha sobě nekandidovala a nebyla tou pátou silou, která víceméně rozhodla, jaká bude vznikající koalice, tak by ke změně v Praze vůbec nemohlo ani dojít.

Přehrát

00:00 / 00:00

Rozhovor s poslancem, starostou Prahy 7 a lídrem iniciativy Praha sobě Janem Čižinským o tom, jak nejlépe zrychlit stavební řízení

No, tu změnu teprve uvidíme.
Takže v žádném případě toho v tomto smyslu nelituji.

Ani toho, že se nemůžete účastnit onoho stranického boje o křesla předsedů, zkrátka o nové vedení?
Jsem členem klubu KDU-ČSL, samozřejmě v tom smyslu také spolupracuji se stranou. Jsem poslanec, který v tom klubu má na starosti například ochranu přírody. Současně v pražské politice hraju v koalici - podle mého názoru - dost důležitou úlohu, protože se to snažím tmelit. Snažím se prosazovat konkrétní věci, mezi které například patří také zrychlení stavebního řízení. Ale ta změna a to, že ta změna šla zespoda, že šla formou občanské kandidátky, za to stála.

Pane poslanče, já jsem se jenom jednoduše ptala, jestli nelitujete odchodu z KDU-ČSL. 
Byla samozřejmě možnost, že by mi to KDU-ČSL povolila, tu kandidátku, ale nebylo to slučitelné. Praha sobě nemá žádné členství, to je občanská kandidátka na podpisy, takže členství zaniklo.

Složitá odpověď na jednoduchou otázku. Dobrá. Abychom tedy přešli k Praze. Jak jsem avizovala v úvodu, budeme se bavit o stavebním řízení. Praha je jedno z míst, které v České republice nejvíce pociťuje nefunkční stavební předpisy. Podle údajů Světové banky trvá v Česku povolovací řízení zhruba 246 dní, jestli se nepletu. Nicméně v reálu je to pravděpodobně mnohem delší. Dokážete říct, jak dlouho trvá například povolení stavby bytového domu v Praze?
Dlouho, ale nelze úplně paušálně říct, že to je stavebním řízením. Je to také tím, jaká atmosféra je na stavebním úřadě. Jestli tam jsou lidé, kterým do jejich práce někdo mluví, nebo nemluví. Hraje velkou roli, jestli to jsou kompetentní lidé, kteří jsou spokojeni ve své práci.

To je třeba v Praze 7, kde jsem starostou. Tam stavební řízení funguje jako jedno z nejkratších vůbec v Praze. Jsou projekty, které do roka mají stavební povolení. Nelze říct, že špatná situace jde jenom na vrub předpisů a zákona. Tak to není. A stejně tak, když si vezmeme třeba území krajů, tak třeba Pardubický kraj má také velmi rychlá stavební řízení.

Já se s dovolením zeptám ještě jednou. Dokážete mi říct, pane poslanče, pane starosto, jak dlouho trvá stavební povolovací řízení v Praze? Existuje nějaký celopražský průměr a třeba i průměry za jednotlivé městské části, abychom si mohli porovnat, kde je ta pohoda na stavebním úřadu menší a kde větší?
Tu statistiku víceméně teď teprve tvoříme, protože neexistovala. Neexistovala žádná databáze nebo žádná data o tom, kde které řízení drhne nebo jak dlouho trvá která fáze. Ale je pravda, že jsou projekty, které trvají skutečně třeba sedm, deset let.

Na to jsem se vás chtěla zeptat. Když někteří developeři tvrdí, že povolování stavby trvá třeba právě osm let, je možné, že je to situace, která v Praze není až tak výjimečná?
Ano. Je to možné. Může se to stát. Ale znova říkám: už teď jsme přijali opatření, aby byly magistrátem dodržovány lhůty, ta opatření by se měla projevit vlastně v řádu týdnů a měsíců, a to je to, po čem všichni volají.

Já jsem zmínila, že vláda začala připravovat nový stavební zákon, jenže ten je teprve ve fázi věcného záměru, takže nás čeká ještě poměrně dlouhá cesta, než ten zákon bude schválen. Předpoklad premiéra je přijetí v roce 2021, podle řady expertů je to nicméně velmi optimistický odhad. Co máte v Praze v plánu do té doby učinit pro to, aby se stavební řízení zrychlilo? Abychom nemuseli na ten nový zákon čekat. 
Já už jsem to trochu naznačil. Vlastně už se to stalo, protože jsme navýšili počty tabulkových míst na stavebních úřadech a také jsme tam navýšili finance. Navýšili jsme počty míst na památkářích (na odboru památkové péče, pozn. red.) a na té státní správě, která se ve stavebním řízení účastní toho procesu. To by se mělo projevit tím, že budou dodržovány lhůty a o to vlastně jde.

Ze dvou na sedm let. Doba povolení ke stavbě bytů v Praze se za posledních deset let ztrojnásobila

Číst článek

Vláda ve svém konceptu nového stavebního zákona počítá s institutem takzvané fikce, kdy pokud stavební úřad nerozhodne v příslušné lhůtě, která mu je stanovena, tak se bude považovat za to, že s danou stavbou, s daným projektem souhlasí. Co si vy o tomto institutu myslíte? Souhlasíte s tím? A ptám se proto, že klub KDU-ČSL, jehož jste členem v Poslanecké sněmovně, se v pondělí proti tomuto institutu už částečně vymezil s tím, že to vidí jako problematické.
Já před tím velmi varuji, protože představme si konkrétní situaci. Úředník na stavebním odboru, který má pravomoc podepsat rozhodnutí, bude mít před sebou plán bytového domu, kde bude chybět stanovisko hasičů a myšlenka, že ten člověk povolí tu stavbu fikcí a někdo tam potom uhoří, je naprosto absurdní. To znamená, ta fikce povede jenom k soudním sporům, velkým tahanicím, odcházení lidí z úřadu a vlastně následně k protahování právě toho, co původně bylo zamýšleno jako zrychlení.

A proč si myslíte, že to nepovede k tomu, aby byl na úřady učiněn větší tlak pro to, aby zkrátka rychleji posoudily veškeré projekty a skutečně se ve lhůtě vyjádřily?
Tam ta motivace musí být jiná. Ta nemůže být taková, že stavba bude povolena, protože si skutečně nemůžeme dovolit, aby vznikaly nebezpečné stavby, kde někdo uhoří.

Tak to, předpokládám, nikdo nechce ani v tuto chvíli, ani v budoucnosti.
Tam musí být jiná motivace, nějaká finanční motivace pro zaměstnance, nějaká jiná motivace, ale nemůže to být motivace taková, že ten projekt přijde a bude realizován.

Tak jaká motivace, pane poslanče, tedy?
Například právě ta finanční motivace a například to, že…

Že zkrátka platy zaměstnanců stavebních úřadů budou vázány na to, kolik vyřídí žádostí?
Samozřejmě. No, že budou dodržovat lhůty. To, o co jde, je dodržování lhůt. To je alfa a omega, protože pokud dáme, že když se lhůta nedodrží, tak bude stavba povolena fikcí, tak se nám... Celé stavební řízení slouží k tomu, aby byl chráněn veřejný zájem. To znamená, aby nevznikaly stavby, kde někdo uhoří, aby nevznikaly stavby, které budou hygienicky závadné, aby nevznikaly stavby, které poškodí přírodu, které poškodí památky.

Pokud přijmeme tu tezi, že bude něco vznikat fikcí, pak nám budou vznikat obchodní domy, podobně jako v akci Z, na návsi, na náměstí vznikne nějaký dům jenom proto, že se někdo nevyjádřil. To nejde. Ten, kdo nestihne lhůtu, má být penalizován a má být odměněn ten, kdo lhůtu stíhá.

Symboly státu patří do centra města, vládní čtvrť v Letňanech nedává smysl, říká architekt Plicka

Číst článek

A jak si konkrétně představujete to, aby byl odměněn ten, kdo lhůtu stihne, a penalizován ten, kdo lhůtu nestihne? Ale myslím skutečně v nějakém reálném řešení, které by se dalo prosadit a jít tedy tou cestou, když odmítáte cestu fikce.
Každý zaměstnanec má spisy na starosti a je možné okamžitě zjistit, jestli odpovídá ve lhůtě nebo neodpovídá. To není tak složité. A ten zaměstnanec samozřejmě musí být finančně motivován, aby lhůty stíhal. To není složité.

Jako starosta vedu úřad v Praze 7 a samozřejmě šéfka stavebního odboru je motivována tím, aby stíhali lhůty. Ale takhle funguje každý úřad. Každý šéf musí a dává pozor na to, jak úřad funguje. A má stíhat lhůty.

Dobrá. Ale ptám se proto, že se bavíme o státní správě, o nějakém standardizovaném systému odměňování zaměstnanců ve státní správě, tak jestli byste celý ten systém přepracovával v duchu toho, co říkáte, nebo jestli je to jenom otázka uplatňování současných pravidel, nebo jestli byste ten systém odměňování změnil jenom pro daný výsek úřadu, o kterém hovoříte? Na to se ptám.
Je to otázka uplatňování stávajících pravidel, a pokud teda řešíme ten zákon, který je teď v tom věcném záměru, tak já k tomu mám ještě dvě poznámky.

Jedna poznámka je, že ta rychlost, se kterou se postupuje, je kontraproduktivní, protože teď má věcný záměr přes 200 stran, zasahuje se do 80 zákonů a je tam čas 15 dní na připomínky. To není dobře, protože už teď při setkávání magistrátu se spolutvůrci toho zákona oni připouštějí, že tam jsou chyby, že to takhle nemysleli, že se to bude ještě přepracovávat. To je špatně. Ta konzultace měla probíhat mnohem dříve, nebo teď měla probíhat konzultace a až později to připomínkové řízení.

A když se bavíme právě o té bezpečnosti, o té protipožární ochraně, o hygieně, o ochraně přírody, o památkové ochraně, tak je velmi nebezpečné, že se to všechno má sjednotit pod jeden úřad.

Tím říkáme, teď budu parafrázovat: Česká republika má problém s délkou soudních řízení, tak pojďme to udělat stejně, šéf bude soudce, ten zaměstná státního zástupce, ten zaměstná obhájce, všichni se sejdou kolem jednoho stolu a bude se rozhodovat.

Všichni víme, že takhle to nemůže fungovat, že ta nezávislost a ta ochrana toho veřejného zájmu…

To je ale přece jiná situace, pane poslanče. I při velké míře zjednodušení.
Ona to je trošku obdobná situace, protože ten státní zástupce musí mít za šéfa někoho jiného než toho soudce, který rozhoduje. A ten obhájce také. A my tady vlastně říkáme, že šéfovat tomu bude ten, kdo vydává rozhodnutí, a ten bude mít za zaměstnance toho, kdo odpovídá za požární bezpečnost, toho, kdo odpovídá za ochranu přírody i toho, kdo odpovídá za hygienu i toho, kdo odpovídá za památkovou ochranu. To je skutečně cesta, která povede bohužel jenom k dalším soudním sporům.

Já jenom chci říct, že se k té centralizaci ještě dostaneme v poslední části. Ještě bych tuto část ráda uzavřela otázkou. Chápu správně, že pro vás v podstatě není tak důležité, aby nový stavební zákon platil už od roku 2021, že byste klidně, řekněme, toleroval i pozdější nástup legislativy výměnou za to, aby byla důkladněji připravována?
Ne. Pro nás je důležité a pro mě je důležité a pro Prahu je důležité a pro naši zemi je důležité, aby se ve stávajícím systému zrychlilo, aby se teď nečekalo tři roky, proto my děláme ta opatření teď, navyšujeme ty stavy, aby se, aby lhůty byly…

To chápu. Ale současně se připravuje nový stavební zákon.
A ten podle mého názoru jde špatným směrem. A teď…

Takže by se měl zpracovávat důkladněji, lépe a delší dobu?
Ne. Tomu připomínkovému řízení, které ze zákona trvá 15 dní, by měla určitě předcházet nějaká doba, kdy se skutečně o tom věcném záměru reálně debatuje. Ne, že je vyvěšen a za 15 dní se vyjádřete, a pak se to bere dál.

Tak pokud se nepletu, ona to projednávala už minulá vláda, pane poslanče. Také debatovala o nových pravidlech.
Ano. Ale tam ten 200stránkový věcný záměr neměl nikdo k dispozici. Ty byly skutečně vyvěšeny a ty jsme měli, i vy jste měli k dispozici až teď. Podle mého názoru jde špatným směrem, protože třeba za nedostatečný rozvoj má být někdo odpovědný. A spíše bych se klonil k tomu, což je taková trochu jako revoluční myšlenka, aby tu odpovědnost nesla spíš samospráva, protože pokud starosta nepovolí třeba nějaké stavby, které jsou v souladu s územním plánem, a všechno to funguje, tak je jasné, že tam má nějaký jiný zájem než ten obecní zájem.

A pokud zase povolí něco šíleného, tak mu to občané ve volbách spočítají. Kdežto my jdeme tím opačným směrem, to znamená, vytvoříme tady nějaký superúřad, ale k čemu to povede? V reálu to povede jenom k tomu, že se připomínky lidí, třeba i oprávněné, přesunou do soudních sporů. A ty se protáhnou úplně stejně, jako tomu je teď.

Pojďme k té centralizaci onoho stavebního řízení. V Praze se jako jeden z návrhů řešení současné problematiky v rámci stavebního řízení zvažuje návrh na zřízení centrálního stavebního úřadu, což je do velké míry institut, který kopíruje i teze, se kterými počítá nová návrh stavebního zákona. Vy jste proti tomu, aby v Praze vznikl centrální stavební úřad. Předpokládám, že částečně i z výhrad, které již zmínil. Ale řekněte mi ty vaše hlavní, koncentrované výhrady, proč vám to nevyhovuje?
Takhle, my jsme vůči tomu spíš opatrní. Protože se musíme soustředit hlavně na to, aby stávající systém fungoval, a ne vlastně vypnout a doufat, že vytvoříme nový úřad a bude to lepší…

Když vám budu argumentovat tím, že jeden z argumentů pro vznik onoho centrálního úřadu je to, že úředníci na rozdělených 22 stavebních úřadech na území hlavního města Prahy dost často dostanou na stůl k rozhodování velké stavební projekty, s nimiž nemají dostatečné zkušenosti. Zatímco běžně rozhodují například o stavbě rodinného domu, o rekonstrukci, tak najednou musí rozhodovat velký miliardový projekt. Jestli by proto nebylo lepší tyto velké projekty soustředit právě na onen centralizovaný úřad, kde by byli odborníci.
Ale to je již dnes možné. Již dnes si může magistrátní stavební úřad vzít pod sebe právě ty náročné projekty.

Ale neděje se to.
Ale může se to dít. A současně ten magistrátní stavební úřad také nemusí dělat ten takzvaný ping-pong s městskými částmi - to znamená, městská část něco rozhodne, jde to k odvolání a magistrátní stavební úřad to jenom vrátí zpátky. On může rozhodnout. Takže my vlastně řešíme to, co už teď umí ten stavební úřad, když bude využívat té možnosti si brát ty složité projekty, když bude využívat té možnosti rozhodovat.

A to byste tedy podpořil?
To my teď podporujeme, to právě prosazujeme. Protože tam je také problém s odvoláním. Podle našeho názoru je vlastně chyba, pokud centrální stavební úřad v Praze bude vyřizovat nějakou stavbu a šéfem toho stavebního úřadu je ředitel magistrátu. Odvolací úřad bude mít opět stejného šéfa, šéfa magistrátu. Takhle to ale principiálně nemá fungovat, protože odvolací orgán má být pod někým jiným než ten prvoinstanční. To je obecný princip, který musí platit.

Mě by na tom ještě zajímala jedna další věc. Vy jste zmínil, že by podle vás ono stavební řízení mělo být součástí samosprávy, jestli jsem to správně pochopila, tak aby skutečně vedení jednotlivých obcí neslo zodpovědnost za to, jaké projekty povolovány jsou, jaké nejsou, aby poté svoji činnost zúčtovávali ve volbách. Rozuměla jsem jedné z těch vašich předchozích odpovědí správně?
Je to tak, že nyní, když přijde investor a má nějaký projekt, tak se vlastně celou dobu baví s někým špatným. On jde za starostou a řeší ten svůj projekt. A starosta…

Tak by to ale být nemělo, protože ten projekt povoluje stavební úřad.
No ne, takhle to samozřejmě být trochu musí, protože ten starosta zastupuje tu obec, rada případně hlasuje o podání odvolání, případně o soudních sporech a podobně.

Ano, ale stavbu povoluje stavební úřad.
Přesně tak. A stavbu povoluje stavební úřad. Ale pokud by ten starosta, ta samospráva byla skutečně prostředníkem mezi těmi lidmi a mezi tím investorem, a snažila se to mnohem více moderovat, to znamená, že projekt, který bude mít razítko od hasičů, bude mít razítko od hygieny, od památkářů, od ochrany přírody, tak bude mnohem přímější vazba mezi tím, kdo je odpovědný za ten rozvoj té obce nebo za ten rozvoj toho města a mezi tím, co se reálně děje.

Pane poslanče, ale takhle by to přece přesně být nemělo. To by přece mělo být přesně naopak. Kdy obec si může určovat výstavbu na svém území skrze územní plán, řekněme, ale stavební úřad rozhoduje podle jednotných pravidel státní správy o tom, jaké stavby jsou povoleny a nejsou povoleny. Do toho by právě politika přece zasahovat neměla. A je to věc, kterou často připomínají i soudy.
Já s vámi souhlasím, ale takhle to funguje v mnoha státech, které jsou úspěšné v rozvoji. Protože představme si odpověď na otázku, proč Praha nestaví? Proč se v Praze nestaví byty? Kdo za to může? Jaká je odpověď?

Napjatě čekám, pane poslanče.
Nyní nikdo. Ano. Nyní nikdo. Kdežto pokud by měla tu roli ta samospráva, tak by to byla konkrétní osoba, která to má na starosti, byl by to třeba náměstek pro rozvoj nebo pan primátor, v případě městské části starosta, který vlastně nepovoluje stavby bydlení. A pak je potřeba zkoumat, proč tomu tak je, jestli má špatný územní plán, nebo jestli brzdí schválně projekty, nebo co dalšího. Ale ta odpovědnost je velmi důležitá.

Teď pokud řešíme vlastně všechno jenom po té úřední linii, protože ten územní plán vám samozřejmě neřekne, jestli ta stavba má mít sedm pater nebo jestli má mít tři patra, má být širší a delší. To ten územní plán neumí. A toto je třeba právě možnost domluvit, protože ten starosta může mluvit i s těmi sousedy a dohodnout kompromis, který povede k tomu, že se v reálu nakonec všechno zkrátí, jako to děláme v Praze 7.

Pane poslanče, nicméně z vašich slov rozumím tomu, že ať současný vládní návrh nového stavebního zákona, tak ale i návrhy, které jsou v Poslanecké sněmovně, na vznik oné fikce rozhodnutí stavebního úřadu, vy nepodporujete?
Určitě ne, protože to je skutečně špatný směr, který k žádnému zrychlení nepovede.

Předložíte návrh v duchu toho, co vy tady říkáte?
Ta diskuse musí začít, protože je spousta investorů, kteří vlastně tyto návrhy, které jsou na stole, kritizují. Já se domnívám, že je potřeba dát dohromady jiný návrh, ale my hlavně nemáme čas na to čekat do roku 21, my musíme teď zvládnout dodržovat lhůty a první kroky jsme už udělali.

A má smysl, abyste takový váš návrh předpokládal, předkládali společně s KDU-ČSL, když jste osamoceni v tomhle pohledu na věc?
To je samozřejmě politická otázka. Já si myslím, že osamoceně to smysl nemá. Pokud by to ale získalo podporu například těch, které to trápí, to znamená investorů, tak si myslím, že by to získalo třeba i podporu nějaké z vládních stran, a pak si myslím, že má smysl to zkusit.

Marie Bastlová, lac Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme