• Půl roku strávil Jan Farský ve Spojených státech, kam vyjel v rámci Fullbrightova stipendia. Jeho rozhodnutí rozbouřilo debaty – odjížděl chvíli po parlamentních volbách, kam ho lidé zvolili za poslance. Nakonec se mandátu vzdal.
• Nyní je zpět, žádný velký návrat do celostátní politiky se ale nekoná. „Z toho rychlíku jsem vystoupil,“ vysvětluje Farský v rozhovoru pro iROZHLAS.cz. Druhým dechem ale dodává, že návrat v budoucnu nevylučuje.
• Mluví také o propadu jeho hnutí STAN v komunálních a senátních volbách. „Někdy je zdravé trošku zaškobrtnout, rozhlídnout se, zamyslet se a něco přehodnotit,“ přemítá.

Rozhovor Semily 7:00 29. září 2022 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Mluvili jsme spolu před devíti měsíci, než jste odjel do Oregonu, kdy jste řekl: „Nejedu tam na dovolenou, jedu tam na vědecký výzkum, který se týká budoucnosti České republiky.“ Jak tato mise dopadla?
Potvrdilo se to. Moje témata byla budoucí společná evropská obrana a nutné změny v rozhodování Evropské unie tak, aby byla akceschopnější. V obou případech se útokem Putina na Ukrajinu z akademických témat stala témata výsostně aktuální. Takže jsem od, řekněme, akademické práce přešel k té reálné. Myslím, že jsou to důležitá data, informace, zdroje a podklady, které jsem si tam měl šanci projít a nastudovat, prodiskutovat s lidmi nejen na univerzitě, ale třeba i ve Washingtonu, New Yorku a dalších městech, která jsem navštívil.

Když říkáte, že z akademické práce se stalo téma aktuální až hmatatelné,  věnujete se mu nyní?
To byl původní plán, že se tomu budu věnovat hned, jak se vrátím – v rámci svého poslancování. Ale protože jsem na poslanecký mandát rezignoval, tak v téhle fázi to návratem do České republiky přechází do akademické roviny a zatím to nijak neuplatňuji. Uvidím, co budoucnost přinese.

Co tedy děláte?
Jestli jsem si v Americe něco hodně užil, tak to byly knihy a rodina. Takže se věnuji rodinnému knihkupectví.

Žádný velký návrat do české politiky se nekoná?
Ne, je to velký návrat do rodiny a ten si s dětmi moc užívám.

Právě teď reflektujeme výsledky komunálních voleb, ve kterých jste také kandidoval. Na kandidátce vašeho domovského uskupení Volba Semily jste ale zaujal symbolické poslední místo a do zastupitelstva jste se nedostal. Komunální politika už vás tedy neláká? Ani v tomto ohledu byste se nechtěl vracet do politiky? Starostu jste dělal poměrně dlouho, od roku 2006.
Starostu jsem dělal osm let a moc rád na to období vzpomínám. Postavili jsme kino, knihovnu, opravili náměstí, nebývale rozběhli rozvoj města. Je to ale kapitola, která je za mnou. Teď si užívám, co mám. Kdybych plánoval návrat, nejsem poslední na kandidátce.

Dozvuky Dozimetru

Pojďme od komunální politiky k celostátní. Během vaší nepřítomnosti si hnutí STAN prožilo poměrně turbulentní období. Měl jste možnost to během studií sledovat?
Celou dobu jsem byl a pořád jsem členem předsednictva, znovu mě sněm zvolil na přelomu července a srpna. Celou dobu jsem se tedy předsednictev účastnil online a byl jsem v obraze. Nebylo to jednoduché období a doufám, že můžu mluvit v minulém čase, že už to skončilo. Protože to, čím si jiné strany prošly v deseti letech, jsme si my akumulovali v půl roce.

Jsem rád, že přístup byl razantní, skoro bych řekl ukázkový. Nikdo se neschovával a kde byl problém, tam se řešil. Skoro bych řekl na rozdíl od jiných stran. Někde z obviněných dělali předsedy, my jsme se obviněných zbavovali.

Zmínil jste, že jste byl znovuzvolen do předsednictva hnutí STAN. Budete se teď v hnutí víc angažovat, když se teď jiným způsobem v politice na jakékoli úrovni nepodílíte?
Už se angažuji v hlavní kanceláři nebo v klubu. Když jsem se stal jeho předsedou, když jsme měli 33členný klub, tak mým největším úkolem bylo postavit ho tak, aby lidé byli v pozicích, které jsou blízko jejich naturelu, vzdělání a zkušenostem. Což se, myslím, podařilo, že poslanci skutečně jsou na pozicích, které jim umožňují pozitivně ovlivňovat budoucnost České republiky.

Když budu mít pocit, že můžu být nějak prospěšný, tak rád prospěšný budu. Zároveň jsem tři dny fyzicky v knihkupectví, dva dny si nechávám na Prahu a ještě víc na děti a ostatní koníčky. Jsem v kontaktu. Ale zatím jsme v České republice necelých 14 dní a nic nikam netlačím. Myslím, že to není nutné.

I s ohledem na zkušenosti, které jste nabyl, nemáte teď potřebu je využít v pozici jakéhosi našeptávače politickým stranám – ve vašem případě zřejmě hnutí STAN? Nepřemýšlel jste, že byste zastával nějakou odbornou pozici?
Nabízím a nabídl jsem STAN svou expertizu a zkušenosti. Jestli budou, nebo nebudou využity, nezáleží jen na mně. Myslím, že to skutečně není nic hořícího, co by bylo potřeba okamžitě v tuto chvíli řešit. Měli jsme komunální a senátní volby, teď přijdou další témata. Když STAN uzná, že mu budu moct být v něčem prospěšný, rád budu.

Vlastní ambice do toho teď nepromítáte? Nechcete se na to upínat?
Nabídka, kterou jsem říkal i na samotném sněmu, je pořád stejná. Myslím, že v čem můžu být STAN prospěšný, bylo to, že jsem historicky vytipovával a pracoval na tématech, která se postupně ukázala jako důležitá. Ať už to byla regulace a zdanění hazardu, zvýšení transparentnosti prosazením zákonu o registru smluv nebo otázka exekucí a insolvencí.

Teď i témata společné evropské obrany a změny rozhodování v Evropské unii – to je expertiza, ve které budu rád nápomocen. Je to samozřejmě otázka většího zapojení do našeho think-tanku iSTAR, který odvádí obrovskou, krásnou práci. Kde díky zkušenosti z univerzity, ze stipendia v Americe, myslím, dokážu něco přinést.

Pak je otázka i nastavení klubu, kde jsem nějak fungoval, a nastavení hlavní kanceláře, protože jsme doposud až raketově rostli a růst s sebou samozřejmě přináší nejenom pozitiva, ale někdy i potíže, které je potřeba průběžně řešit.

Třetinová ztráta

U růstu bych vám nyní oponovala. Protože během komunálních voleb jste ztratili zhruba třicet procent zastupitelů. Nemyslíte, že kauzy hnutí doběhly?
Určitě. A také angažmá ve vládě. Když se podíváte na výsledky vládních koalice, tak všechny strany ztrácely. My jsme ztratili nejvíc, měli jsme ale také větší pokles kandidujících. Dalo se to tedy předjímat už před volbami.

STAN ve volbách propadl. Znovuzvolení členů předsednictva je ale motivační, hodnotí politolog

Číst článek

Zároveň, když se podívám na Prahu, kde kandidátka pod vedením pana architekta Hlaváčka udělala takřka osm procent, to v podstatě nikdo z komentátorů nepředpokládal. Jsem za to hrozně rád, možná víc než kvůli STAN, tak kvůli Praze, protože Petr Hlaváček je osobnost s obrovským nadhledem a rozhledem, který Praze dokáže hodně pomoci. Ale v obecné reflexi máte pravdu.

Spíš jsem mluvil o tom, kdy jsme 14 let rostli volby od voleb a ten obrovský skok se promítl ve sněmovních volbách 2021, kdy jsme vůbec nečekali, že ze šesti poslanců jich můžeme mít 33. Nepočítali jsme s tím, nečekali jsme to. To byl ten skok, který jsem měl na mysli.

Když se na to podíváte optikou posledního výsledku, tak je to jiné. Ještě bych spíše než komunál zdůraznil Senát, tam se nám to tentokrát vůbec nepovedlo. Někdy je ale zdravé trošku zaškobrtnout, rozhlídnout se, zamyslet se, něco přehodnotit a pokračovat dál. Myslím, že nám může dost pomoci, když se zamyslíme nad tím, co jak bylo a co dělat jinak.

Může to být něco, co vznesete na dalším předsednictvu nebo v rámci jednání širšího vedení STAN, kam byste se mohli ubírat? Protože když se na to podívám z pohledu krajských měst, tak tam starostové zaznamenali největší úspěch v Liberci, kde získali 28 procent. Pozice starostů je tam ale dlouhodobě specifická i tím, že kandiduje SLK (Starostové pro Liberecký kraj), a ne přímo STAN. A zároveň, když to vezmu ještě jinak: tak přímo dotčený největší kauzou, která se v posledních měsících řešila, kauzou Dozimetr, byl z vyššího vedení STAN Petr Gazdík, který ale na Zlínsku neměl problém postoupit, neměl problém být zvolen. Jak tomu rozumíte?
A v Praze, kde jsme kandidovali s obrovským stínem Dozimetru, protože Prahy se týkal nejvíc, máme jako starostové o jeden mandát více než v posledním volebním období. Je to mnohdy tak, že z twitteru do obcí a krajů ne vždy dohlédnete. Všichni, kteří jsme v Praze trávili víc času, jsme si optiku Prahou trochu upravili a v regionech to pak najednou může vypadat jinak. To je to, co se děje.

Myslím, že Petr Gazdík na Zlínsku roky odváděl dobrou práci. Na svém území pomáhal, lidé ho tam znají a pak ho hodnotí nejen přes novinové titulky, hodnotí ho podle toho, jak ho znají, a to je výsledek.

Tak to je nakonec i v Libereckém kraji. Já sám jsem z Libereckého kraje, byl jsem i prvním předsedou Starostů pro Liberecký kraj, zakládal jsem je a je to daleko víc o osobním kontaktu, o tom, jak lidi znáte a pak daleko míň o mediálním vlivu.

Nejsem ale žádný velký analytik, to jsou spíš pocity než fakta. Pocity v tomhle samozřejmě mohou být falešné. Rád si počkám na výstupy lidí, kteří se tomu odborně věnují, něco si k tomu přečtu a promíchám to se svými pocity, emocemi a názory. Nepotřebuji mít každý den na všechno radikální viditelný názor.

Příčina propadu

Ptám se na to z pohledu toho, jakým způsobem se k tomu postaví hnutí STAN. Protože ono je i z podstaty svého názvu založeno na tom, že má zisky v komunálních volbách, tvoří ho úspěšní starostové. Ale teď už není jenom na úrovni městských zastupitelstev, je ve vládě a právě v celostátní politice bylo poznamenáno kauzami, které se propsaly do nynějšího výsledku – úbytku třetiny mandátů. A mě zajímá, jakým způsobem se k tomu hnutí, v jehož vedení jste, bude stavět?
Tomu rozumím. My nad tím povedeme debaty, které u nás bývají poměrně rozsáhlé, takže určitě budou probíhat. Ale dnes (rozhovor probíhal v pondělí – pozn. red.), kdy výsledky byly sečteny v sobotu pozdě večer, druhé kolo senátních voleb nás ještě čeká, vám nedokážu dát žádná velká moudra a důležitá stanoviska. Raději se na to dívám z dlouhodobých časových linek.

Politolog Mlejnek: Hnutí ANO ve druhém kole ztratí většinu kandidátů. Výsledky STAN jsou neúspěch

Číst článek

Nevím, jaký je to pokles v porovnání třeba s rokem 2014, jestli to je teď momentální, nebo kam až to sahá. Protože jsem viděl data, která ukazovala velikou úspěšnost našich kandidátů, ale on už počet lidí, kteří se o ta místa ve vedení měst ucházel, byl nižší. Tím to rostlo, respektive klesalo.

Což bylo dané čím? Kandidaturou v koalicích? Protože pak je množství navrhovaných lidí za jednotlivá uskupení limitován…
Proto si ta čísla musím očistit, dát tomu trochu odstup a zamyslet se nad tím. Každé volby politické strany a hnutí ovlivňují razantně. Ale myslím si, že je dobré, když se to ovlivnění nevygeneruje hned hodinu po uzavření volebních místností. Vím, že jsme všichni nuceni k rychlým, vtipným vyjádřením, ale myslím, že by všem prospělo, kdybychom je chvíli pozdrželi, nebo si je úplně odpustili.

‚Budoucnost Česka‘

Vrátím se ještě do fáze, kdy jste odjížděl. Z pohledu vaší politické kariéry jste byl na vrcholu – z komunální politiky jste se přes post starosty dostal do Poslanecké sněmovny, mandát jste ale nakonec složil a půl roku se věnoval stipendiu. Během vaší nepřítomnosti se STAN dotkly významné kauzy. I kvůli tomu, že jste součástí znovuzvoleného předsednictva, bych tedy předpokládala, že se do dění uvnitř hnutí budete chtít výrazně zapojit. Nicméně říkáte, že se chcete věnovat rodině, pracovat v knihovně na Semilsku. Avizoval jste, že se po návratu chcete zaměřit na budoucnost Česka, tu vidíte mezi knížkami?
Z politického hlediska to popisujete, že jsem byl na vrcholu, ale ze společenského vnímání jsem byl na dně, když jsem byl poslancem. V porovnání s tím, když jsem byl starostou. Společensky to byl spíš sestup, než že by to byl nějaký růst.

Při vyjednávání o vládě jsem mohl být jejím členem. Ale já jsem věděl, že to nechci a nechtěl jsem to kvůli dětem. Mám malé děti a jejich věk je jedinečný, unikátní a doba, kterou s nimi teď můžu trávit je neopakovatelná. Proto jsem nechtěl do vlády a ve chvíli, kdy se ta situace vyhrotila, že za mnou už nestáli ani vlastní lidi a musel jsem si vybrat mezi Poslaneckou sněmovnou a rodinou, vzděláním – vybral jsem si tu druhou možnost. Vůbec toho po tři čtvrtě roce nelituji.

Pokud bych se vzdal mandátu, potěšil bych voliče ostatních stran, ale určitě ne vlastní, říká Farský

Číst článek

Mně je 43 let, necítím se na konci kariéry. Prožil jsem si v politice více času, než většina lidí v mém věku, kteří mají mnohdy tu kariéru ještě před sebou. Svět není jenom politika. Byť mě politika zajímá a je mi blízká, tak ve svém věku si dokážu představit, že mě možná několik jiných dalších kariér ještě čeká.

Co se nebude opakovat, je čas strávený s mými dětmi. Navíc nejsem sám, mám ženu, která se o ně roky starala a také chce budovat svoji kariéru a svůj život. Přijde mi přirozené, že se teď budu chvíli víc starat já a budu to dělat rád.

Stejně tak to vnímám ale s prací pro STAN. Každopádně není to tak, že bych do toho nějak extra spěchal. Protože když už jsem z toho rychlíku vystoupil, tak než bych truchlil nad tím, o co jsem přišel, rád si užiju, co jsem získal a já jsem toho vůbec nezískal málo. Navíc nabírám síly do dalších let. Politické ambice mě jednou pravděpodobně doženou, ale zatím mám energii se jim bránit.

Naznačil jste, že když se v zimě řešilo vaše stipendium, i v důsledku vývoje veřejné debaty, se od vás odvrátili i „vlastní lidé“, což jste blíž nespecifikoval. Mohl byste? Nehraje to teď roli v tom, že se nechcete do velké politiky vracet?
To bych neřekl. Já jsem za tuhle vládu vděčný a jsem rád, že jsem mohl dopomoci k jejímu vzniku. Představa, že by nám za této krize vládla vláda Andreje Babiše (ANO), který by si do Strakovy akademie odskakoval od soudu, případně do vedení unie, je prostě šílená. ANO by se v tu chvíli opíralo o SPD, což by byla tragédie pro Českou republiku.

Ale abych se vrátil k otázce: jsem moc rád, že máme vládu, kterou máme, a že jsem k jejímu vzniku přispěl. Ve chvíli, kdy jsem cítil, že ji zatěžuju a kdy mi došlo, že ANO čeká na každou chybu a byli by schopni zablokovat jednání sněmovny, dokud bych se nevrátil se Států. To bylo něco, co jsem opravdu nechtěl zažít. Když jsem to pochopil a dospěl k závěru, že to za této atmosféry nechci dělat, vyzval jsem předsednictvo, ať se k tomu vyjádří. I kvůli mým voličům a podporovatelům jsem si řekl o to jasné stanovisko STAN, protože tou dobou už jsem byl v Americe a nevěděl jsem, jaké jsou nálady, nedokázal jsem to adekvátně číst. Rozhodnutí pak bylo takové, že jsem mandát složil.

Hledal jsem to nejméně špatné řešení z těch špatných, říká Farský o svém konci ve sněmovně

Číst článek

Což následně omezilo možnost mého dalšího uplatnění. Nemůžu hned převést do praxe, co jsem ve Spojených státech získal. Ale co mi ten pobyt dal, je uvědomění, že nemusím žít každým dnem, každou nepromrhanou minutou. V životě jsou věci, které jsou neopakovatelné a které mi v určitou chvíli stojí za to, abych je upřednostnil.

Dovedu si představit, že ještě nějakou politickou kariéru budu mít, ale co vím jistě, že děti už v tomhle věku nebudou nikdy. Až vyrostou, dovedu si představit, že zase do něčeho naskočím, ale kudy kam? Já vlastně nevím. Americká zkušenost mi dala dost na to, abych si rozšířil portfolio možností. Já se aktivně podílím na činnosti STAN, jednám v rámci předsednictva. Není to tak, že bych byl mimo dění. Ale dávkuju si to.

Zpětně tedy nehodnotíte jako chybu, že jste se vzdal pozice poslance a odjel za oceán?
Ve chvíli, kdy padlo rozhodnutí, nešlo to zrušit. Kdybych se postu nevzdal a za oceánem byl, tak by to vládu oslabilo. Pár týdnů na to pak začala čelit krizi v souvislosti s válkou na Ukrajině, krizi, která tady nikdy předtím nebyla, tak ještě abych jim já přidělával problémy. To by mi přišlo hodně nezodpovědné.

Když jsem to řešil v listopadu, tak kdyby mi ti lidé, se kterými jsem se o tom bavil, řekli, ať si vyberu, asi by to vyhrál mandát. Ale ve chvíli, kdy se to vyhrotilo v lednu a z počáteční podpory, přes respektování mého rozhodnutí, se to obrátilo, to už jsme měli ve Státech všechno zajištěné. Představa, že rodina – stejně jako mnoho předchozích let – se bude řídit tím, co se kolem mě událo a bude se přizpůsobovat život mně, řekl jsem si, že to už je asi moc. Nechtěl jsem jim říct, že jsem udělal chybu, rozmyslel jsem se a nikam se nejede a že spolu zase nebudeme příští roky. Vyhodnotil jsem si, že už to takhle prostě nebude.

Nepopíráte tím ale motivaci, kterou jste vysvětloval, proč tam jedete?
Moje motivace byla jet, zvýšit svoje know-how a vrátit ho České republice. To byla moje původní představa, která se měla realizovat po návratu do běhu sněmovny. Ale to nebylo proveditelné. V té rozjitřené atmosféře by to znamenalo oslabení vlády, což bych si na sebe nevzal.

Anna Urbanová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít