Já jako správný skaut musel pozdravit, říká Vladimír, chlapec na slavné fotce z Palachova pohřbu

Jmenuje se Vladimír a byl členem osmnáctého vodního oddílu na Praze 4. Známým se stal díky ikonickému snímku fotografa Miloně Novotného, na kterém se Vladimír 25. ledna 1969 na pohřbu s Janem Palachem loučí skautským pozdravem. „Toho studenta s vlajkou vidím v podstatě před očima pořád, když vyšel zpoza toho rohu, bylo to pro mě něco monumentálního,“ vzpomíná na smuteční průvod Vladimír v rozhovoru pro organizaci Junák – český skaut.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Chlapec, který zdává čest skautským pozdravem na pohřbu Jana Palacha  25. 1. 1969

Chlapec, který zdává čest skautským pozdravem na pohřbu Jana Palacha 25. 1. 1969 | Foto: Miloň Novotný | Zdroj: Wikimedia Commons/Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 International

„Šli jsme na ten pohřeb tak nějak automaticky, táta ani jinak nedal. Mezi Rudolfinem a Právnickou fakultou je taková ulička, u Židovského hřbitova, stáli jsme tam dlouhou dobu a najednou se smuteční průvod objevil zpoza rohu a šel směrem k nám. V jeho čele nesl nějaký student státní vlajku a já jako správný skaut musel pozdravit,“ vzpomíná pan Vladimír na okamžik, kdy byl vyfotografován v článku, který vyšel na oficiálních stránkách českých skautů.

„A pak jsem zdravil ještě dlouho, protože než ten průvod prošel, to trvalo, to byla samá státní vlajka. Toho studenta s vlajkou vidím v podstatě před očima pořád, když vyšel zpoza rohu, bylo to pro mě něco monumentálního. Zbytek toho průvodu se mi ve vzpomínkách ztrácí,“ dodává.

Skautský kroj jako společenský oděv pro výjimečné události: pan Vladimír (vlevo) s bratrem na sestřiných křtinách | Foto: Archiv pana Vladimíra | Zdroj: Junák – český skaut

Organizace Junák – český skaut uveřejnila v neděli 13. ledna na facebooku příspěvek, ve kterém poprosila veřejnost o nalezení mladého chlapce. „Na sociálních sítích jsme začali hledat v neděli. A postupně se nám začali lidé ozývat,“ popsala pro iROZHLAS.cz mluvčí skautu Barbora Trojak. O tři později skauti informovali, že ho našli a že se jim s Vladimírem podařilo setkat.

‚Táta plival na tanky‘

Ve vzpomínkách se Vladimír vrací také na dění v srpnu 1968. „Když byla v srpnu 1968 invaze, všude byly šílené fronty a babička se svou zkušeností ze dvou válek stála v obchodě ve frontě na mouku a konzervy. A táta stál na kraji chodníku a plival na tanky, které jezdily okolo. Taky jsem mohl mít v tu ránu po tátovi. My si ani neumíme představit, jaký je to štěstí, že žijeme v míru.”

Barbora Trojak pro server iROZHLAS.cz dodává, že setkání s panem Vladimírem bylo velmi příjemné. „Byla to od něj velká důvěra, že nás pustil k sobě domů a ukázal nám svoje vzpomínky. Bylo to velmi příjemné dvouhodinové povídání nejen o fotografii, ale i o jeho skautské historii, o životě, o tom, jak vidí dnešek.“

Pan Vladimír o fotce věděl. Poprvé díky otci, který domů přinesl časopis Fotograf, ve kterém byl právě ikonický snímek. O fotce věděli také jeho známí i děti. Často se s ní navíc setkával, když před deseti lety vyšla kniha Jan Palach 69 s tímto snímkem na obalu. „Po knihkupectvích tehdy visely plakáty s tou fotku a my jsme šli se ženou a říkali jsme si, no to je něco, takový bezejmenný občan tohoto státu. Beze jména až dodneška.”

Když se o pátrání po hlavní postavě ikonické fotografie dozvěděl, uvažoval, jestli by se neměl sám ozvat. „Tušil jsem, že byste asi rádi věděli, kdo na té fotce je, někdy mě napadlo, jestli se nepřihlásit. No a když už jste to vyhlásili, cítil jsem povinnost potkat se a povyprávět vám to. Vždyť mi i telefonoval vnuk, úplně dramaticky 'Dědo, oni tě hledají!'.“

„I když na tábor přišla kontrola, skautské opasky nás stále zdobily,“ vzpomíná pan Vladimír (vlevo) na období po roce 1970, kdy komunistický režim skauting znovu zakázal | Foto: Archiv pana Vladimíra | Zdroj: Junák – český skaut

Na druhé straně objektivu - Miloň Novotný

Snímek zachytil fotograf Miloň Novotný. Nejprve šel fotit na nádvoří Karolina, kde v sobotu 25. ledna 1969 krátce po půl jedné začalo poslední rozloučení s všetatským studentem. Poté pokračoval s davem a fotil, popisuje serveru iROZHLAS.cz fotografka Dana Kyndrová, pro kterou byl Miloň Novotný osobní vzor.

Zajíc, Hlavatý, Rips nebo Siwiec. Jan Palach nebyl jedinou ‚živou pochodní‘

Číst článek

„Když se podíváte na jednotlivé obličeje, tak je vidět nesmírný smutek a sounáležitost s tím, co se stalo. Ta fotka je nesmírně silná,“ říká Kyndrová to, proč je snímek tak ikonický. Zdobí například i knihu Jan Palach 69. Tu vydaly v roce 2009 Filozofická fakulta UK v Praze, Togga a Ústav pro studium totalitních režimů.

Ve vzpomínkách se vrací na období pražského jara. „Bylo mi třináct, čtrnáct během těch dvou let, kdy to tady bylo volnější. Také jsem byla skaut, protože moje máma byla velká skautka. Pak se to všechno zakázalo. I to hraje roli, protože mně osobně ten snímek připomíná dobu, kdy se to uvolnilo, a byla naděje.“

Šalamounský název

Kromě fotografií z Palachova pohřbu fotil Miloň Novotný i srpnovou okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy. Jenže negativy těchto fotografií se nezachovaly, popisuje Kyndrová.

„Fotky dal redaktorům německého týdeníku Quick (sídlil nejprve v Mnichovu, poté v Hamburku, pozn. red.), kde byly publikovány 7. září pod jménem jednoho jeho kamaráda. Ale bohužel, pak spadla klec, negativy tam zůstaly, časopis se zrušil a v roce 1990, kdy se je snažil vypátrat, tak redaktoři už nežili.“

‚Zde žil a odtud za svobodu českého národa na smrt odešel.‘ Po stopách Jana Palacha ve Všetatech

Číst článek

Negativy s Janem Palachem si ale naštěstí schoval. Soubor těch nejlepších fotografií se navíc nacházel už od 70. let ve sbírkách Uměleckoprůmyslového muzea. „Nazvali to nějak šalamounsky, takže se to tam dostalo, ale vystavovat se to nemohlo,“ přibližuje Kyndrová tehdejší nesvobodu. Miloň Novotný nemohl s utužením poměrů volně publikovat, živil se portréty hudebníků a fotografováním divadla.

Obrovská naděje

Nebyl samozřejmě jediný. „Byl to takový strach, že třeba Oldřich Škácha, výborný fotograf, schoval negativy z pohřbu tak důkladně, že je už nenašel,“ říká Kyndrová.

Se snímky Miloně Novotného z Palachova pohřbu se tak mohla veřejnost seznámit až po revoluci v roce 1989. Tu Miloň prožíval s obrovskou nadějí, vzpomíná Kyndrová. „Okamžitě vyrazili do Ameriky, začal fotit, hrozně rád cestoval. Ale poté už byl nemocný a bohužel si to moc dlouho neužil.“

Zemřel v srpnu 1992. S Danou Kyndrovou se přitom poprvé setkal teprve dva a půl roku před svou smrtí, přestože díky němu se začala fotografování věnovat. O odkaz Miloně Novotného se Kyndrová, sama nositelka několika ocenění v soutěži Czech Press Photo, aktivně stará. Je významnou kurátorkou a expozic, mimo jiné právě souboru z Palachova pohřbu.

Celý článek o historické fotografii na stránkách Junák – český skaut si můžete přečíst ZDE.

Jaroslav Hroch Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme