Zemřel Jan Petránek. Dlouholetému rozhlasovému redaktorovi bylo 86 let
Ve věku 86 let zemřel Jan Petránek, výrazná osobnost české žurnalistiky. V srpnu 1968 byl jedním z těch, kteří vysílali z ostřelované budovy Československého rozhlasu. O Petránkově úmrtí v sobotu informovala jeho rodina. „Ve večernich hodinách zemřel na selhaní srdce,“ sdělil jeho syn.
Jan Petránek patřil k silné generaci žurnalistů, kteří změnili tvář Československého rozhlasu v 60. letech. Tehdy působil například jako zahraniční zpravodaj v Sovětském svazu.
Byl členem redakce mezinárodního života, díky které získávali posluchači nezkreslený přehled o dění v zahraničí. Pravidelná setkání zpravodajů byla velmi spontánní a radostná.
Novinář a dlouholetý rozhlasový redaktor Jan Petránek převzal medaili Za zásluhy
Číst článek
„Přijel Karel Kyncl z New Yorku. Vpadl do místnosti a řekl: Přátelé, to je neuvěřitelné, přijet do Prahy. V tom New Yorku je všechno, tady není nic. Krátce na to jsem otevřel dveře já, přijížděl jsem přímo z ruzyňského letiště, a říkám: To je neuvěřitelné, přijet z Moskvy. V Praze je všechno, v Moskvě nic," vzpomínal Jan Petránek v jednom z rozhovorů.
Neměl to ale v rozhlase jednoduché. Když třeba informoval o nekalých aktivitách rodiny, která stála za politickým převratem v Súdánu v roce 1958, dostal půlroční distanc.
„Řval na mě jeden výše postavený činitel. Řekl mi, že jsem zkazil obchod Československa se Súdánem. S bavlnou, kterou nám Súdánci na základě mého komentáře odmítli dodávat, neboť není možné, aby si nějaký redaktor dovolil kritizovat nově vzniklý režim v Súdánu.“
Rok 1968 a Charta 77
V srpnu 1968 byl Jan Petránek jedním z těch, kdo vysílali z ostřelované budovy Československého rozhlasu. Pak následovaly první politické represe. Ještě před tím, než nové vedení Petránka vyhodilo, stihl v roce 1969 okomentovat v přímém přenosu přistání na Měsíci:
„První pozemšťan se dostává na povrch Měsíce. Za šest minut, čtyři hodiny našeho času, první krok. A zde je krásný výrok: Je to malý krok pro člověka, ale velký skok pro lidstvo.“
Za normalizace nesměl pracovat jako novinář a po podpisu Charty 77 se mohl živit jen manuální prací. Po roce 1989 pak následoval velký návrat a příležitost odborně komentovat dění ve světe. Kromě toho byl také textařem, psal třeba pro skupinu Šanson - věc veřejná, se kterou i vystupoval.
Jan Petránek byl i ve vysokém věku velmi aktivní a sledoval aktuální dění. S podobou současných médií, ale nebyl zcela spokojený. Vadila mu především jejich bulvarizace.