Maláčová k zpřísnění dávek na bydlení: Chceme kompletně změnit systém a nenechat nic náhodě

Ministerstvo práce a sociálních věcí navrhuje výrazně zpřísnit systém dávek na bydlení. Cílem je podle šéfky rezortu Jany Maláčové (ČSSD) boj proti obchodníkům s chudobou a snaha přimět lidi v bytové tísni, aby si aktivně hledali práci a posílali děti do školy. Kdo tyto podmínky nesplní, o přídavek na bydlení přijde. „Mě už nenapadá jiná možnost, jak těm dětem pomoci,“ říká v rozhovoru ministryně Jana Maláčová.

Rozhovor Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová | Foto: Michaela Danelová | Zdroj: iROZHLAS.cz

Proti návrhu zákona protestují obce, neziskové organizace i někteří vaši vládní kolegové. Má smysl prosazovat takto zásadní úpravu přes tak velký odpor?
Kritika se snese vždy na každý zákon. Není žádný návrh, se kterým by souhlasili všichni, dokonce ani u rodičovské to tak nebylo. Problém, který máme a kterému čelíme, je bytová krize. To je alfa a omega.

Patnáct let ministerstvo pro místní rozvoj s bydlením neudělalo vůbec nic. Naše vláda rok a půl diskutuje o patnácti opatřeních boje s chudobou. Bohužel za ten rok a půl jsme se neposunuli ani o milimetr. Proto jsem před vánočními svátky řekla, že přestáváme diskutovat a přicházím s návrhem, který je určitě svým způsobem radikální. Ale je lepší, aby se udělalo aspoň něco než vůbec nic. Počet vyloučených lokalit nám za posledních deset let narostl na trojnásobek. Já si myslím, že je potřeba tomu udělat přítrž.

  • Zákon o přídavku na bydlení počítá se sjednocením dvou dosavadních dávek na bydlení: příspěvku a doplatku do jednotného přídavku.
  • Byl by pro ty, jejichž uznatelné náklady za přiměřené bydlení by přesáhly v Praze 35 procent příjmu domácnosti a jinde 30 procent. Uznatelné částky by se stanovovaly podle hodnotových map, které připravilo ministerstvo pro místní rozvoj.

Neměla byste právě kvůli bytové krizi v první řadě usilovat o prosazení zákona o dostupném bydlení a tlačit na svoje vládní kolegy?
To dělám velmi intenzivně. My si s paní ministryní (pro místní rozvoj za ANO Klárou) Dostálovou píšeme jak dopisy, tak esemesky, komunikujeme, diskutujeme to na vládě. A přesto nemáme konkrétní návrhy, které by bytovou krizi řešily.

Jde mi o to, jestli by tento zákon, který má zajistit dostatek dostupných bytů, neměl přijít jako první. A až teprve poté řešit změny dávkového systému.
Určitě, takhle jsem to původně zamýšlela: že přes ministerstvo pro místní rozvoj se vyřeší bydlení, přes ministerstvo školství školní docházka, přes ministerstvo spravedlnosti exekuce, aby se lidem, kteří mají nízké příjmy, vyplatilo legálně pracovat. A my pak ten zbytek vyřešíme přes dávky.

Lidé musí sami chtít

Návrh počítá s výrazným zpřísněním přidělování přídavku na bydlení. O dávku například přijdou lidé, kteří si aktivně nehledají práci a úřad práce je vyřadí z evidence. Tito lidé tedy přijdou o peníze na bydlení. Sami ale nezmizí. Co s nimi bude dál?
Ten zákon není jenom čistě restriktivní tak, jak se to prezentuje. Je tam celá řada věcí, která lidem naopak v nouzi pomůžou, od navýšení životního a existenčního minima, které tu devět let nebylo, přes reorganizaci úřadů práce.

Příští týden (rozhovor proběhl v pátek, pozn. red.) jmenuji nového generálního ředitele Úřadu práce a ten bude mít jako hlavní úkol kompletně změnit fungování úřadů, tak aby byly vstřícné a lidem pomáhaly najít si práci a řešit jejich životní situaci.

A přicházíme také s návrhem systémové sociální práce na obcích. Jako sociální demokratka si ale myslím, že ten systém má být o vybalancování práv a povinností. To znamená, že kromě toho, že lidem pomáháme, tak po nich budeme vyžadovat, aby se snažili svoji životní situaci řešit.

  • Žadatelé o přídavek a jeho příjemci budou podle návrhu muset pracovat, chodit na veřejně prospěšné práce, nebo si zaměstnání hledat. Pracovní aktivita by se neměla posuzovat jen u žadatele, ale i u ostatních dospělých v domácnosti. Snaha zvýšit si příjem by se neměla zkoumat u starobních důchodců, rodičů na rodičovské či invalidů s penzí třetího stupně.
  • Pokud byt nebude „ve funkčním standardu“ a člověk nedostatky neodstraní, o přídavek by mohl přijít. Úředníci, hygienici a hasiči mají právo situaci v bytě prověřit.
  • Přídavek by mohli získat jen "nemajetní". Pokud mají jinou nemovitost, měli by v ní bydlet, nebo si bydlení zaplatit z peněz za pronájem.

Co konkrétně se tedy stane s lidmi, kteří vypadnou z evidence úřadu práce a přijdou o dávky na bydlení? Skončí na ulici?
Bavíme se o lidech, kteří už nyní v tom systému aktivní nejsou. A já pevně doufám, že je to přiměje k tomu, aby opravdu aktivně řešili svoji situaci, ať jsou to například exekuce, kvůli kterým nelegálně pracují. Nebo aby se zkusili rekvalifikovat. Nebo aby zkusili přes sociální práci, kterou nabízíme, například řešit nějaký svůj problém, jako je závislost na drogách, hazardu, alkoholu a tak dále. My chceme systémově s těmito lidmi pracovat, ale pokud někdo pracovat nechce, tak by neměl být v evidenci.

Nesouhlasíme s tím, aby evidence úřadu práce byla nějaká čekárna a zatěžovala úředníky, kteří pak nebudou mít kapacitu, aby pomáhali lidem, kteří skutečně chtějí svoji situaci řešit.

Obce, konkrétně Svaz měst a obcí a Sdružení místních samospráv, toto opatření důrazně kritizují. Obávají se, že na ně stát jen přesune své problémy: ti lidé vypadnou z dávkového systému, dostanou se na ulici a problémy lidí bez domova pak budou řešit právě obce.
Tak musí Svaz měst a obcí a Sdružení místních samospráv taky komunikovat mezi sebou, protože to jsou právě jejich starostové, kteří po tomto opatření volají. Já chápu, že je rozdíl mezi obcemi, kde vyloučené lokality jsou, a mezi obcemi, které tyto problémy nemají. Nemůžeme přijít s řešením, které bude vyhovovat úplně všem, protože takové ideální řešení neexistuje. A ještě jednou říkám: potřebujeme řešit situaci, kdy lidé, kteří nechtějí nějakým způsobem řešit svoje problémy, zabírají kapacitu pro ty, kteří je řešit chtějí a pomoc od státu nedostanou.

Máte odhady, kolik takových lidí, kteří přijdou o dávky, bude?
Předpokládáme, že to je zhruba 10 tisíc lidí, maximálně. Nepředpokládáme, že se ten počet bude měnit a narůstat. Je to ta samá skupina obyvatel.

Počítáte s tím, že ti lidé tedy možná skončí na ulici?
Chtěli bychom je podchytit systémovou sociální prací, kterou bychom chtěli platit z fondů EU, protože začíná nové programové období. A čtvrtina peněz, které dostaneme, bude povinně dle představ Evropské komise alokována na vyloučené lokality. Chtěli bychom kompletně změnit systém a nenechat nic náhodě. Začít s těmi lidmi systémově pracovat.

Obce tedy dostanou víc peněz na sociální práci?
Mnohonásobně více.

Můžete říct konkrétní částky?
To ne, protože to vyjednávání začíná. Bavíme se o mnoho mnohonásobku současné částky.

Od kdy?
Je to od začátku nového programového období, to znamená rok 2022. To znamená, že se to bude přesně krýt s účinností zákona o přídavku na bydlení.

Metoda vybalancování

O přídavek na bydlení by měli přijít rodiče dětí s velkým množstvím zameškaných hodin. Čeho chcete tímto návrhem dosáhnout?
Evidujeme situace, kdy zejména ve strukturálně postižených regionech mají děti na základních školách obrovský počet zameškaných hodin, i když nejsou nemocné. Máme obrovský počet dětí, které vycházejí ze základních škol negramotné. Myslím, že pokud ty děti nebudou mít alespoň dokončenou základní školní docházku, tak v době robotizace a digitalizace nemají vůbec žádnou budoucnost. Pokud neumí číst a psát, tak nemají vůbec žádnou šanci.

Ministerstva práce a sociálních věcí se to týká v tom ohledu, že my pak můžeme rekvalifikovat od rána do večera, ale pokud nebudou mít základní dovednosti, tak zaměstnavatelé o ně stejně nebudou mít zájem, a tím pádem ty děti budou odkázané na celý život k závislosti na sociálních dávkách. Je to strašně nefér. Také ale konzistentně říkám, že pokud má někdo lepší nápad, jak ty děti udržet ve školách a jak vyřešit to, aby měly budoucnost, tak se o tom velmi ráda pobavím.

Za rok a půl, co jsem ministryně práce a sociálních věcí, tak nikdo s takovým nápadem nepřišel. Souhlasím s ministerstvem školství, že to není optimální cesta. Ale je to alespoň nějaké řešení. Protože pokud ty děti nebudou chodit do školy, tak nemají vůbec žádnou budoucnost.

  • Podmínkou získání dávky by měla být řádná docházka dětí do školy. Jinak se dávka může na půl roku snížit.
  • Přídavek by se měl poskytovat i do azylových domů či chráněného bydlení. Získat by ho mohli i lidé z ubytoven, s jejichž provozovatelem radnice uzavře dohodu o potřebnosti zařízení a který umožní v objektu sociální práci.
  • Zákon by měl být podle plánů MPSV účinný od roku 2022.

Z čeho usuzujete, že toto opatření skutečně přiměje rodiče posílat děti do školy?
Jsou to zkušenosti expertů z terénu, kteří říkají, že nejlépe funguje metoda vybalancování práv a povinností, to znamená intenzivní sociální práce – my si umíme představit, že budeme mít řadu sociálních pracovníků, kteří budou ráno ty děti vyzvedávat a vodit je do školy – a pak i povinností, to znamená, že na rodiče bude tlak, aby se zajímali o to, jestli děti chodí do školy, a aby je tam posílali.

Já po vyloučených lokalitách hodně jezdím, a když se zeptám, proč lidé neposílají děti do školy, tak ta standardní odpověď je: „Protože se mi ráno nechce vstávat.“ Mě už nenapadá jiná možnost, jak těm dětem pomoci.

Říkáte, že toto opatření vychází ze zkušeností odborníků. Ale neziskové organizace, které pracují s lidmi ve vyloučených lokalitách a s lidmi v bytové tísni, mluví jinak. Ty proti tomuto opatření protestují, říkají, že to bude kontraproduktivní a že tento trest mířený na rodiče naopak dopadne na děti.
Jsou různí lidé s různými názory – to je asi normální. Sama přiznávám, že si myslím, že to není ideální řešení. Ale je to aspoň nějaké řešení. Zavírat oči nad celou situací a ponechat současný stav je taky špatně.

Už v současnosti rodiče přicházejí o dávky v hmotné nouzi za velké množství zameškaných hodin. Máte data k tomu, jaký to má efekt? A jestli to skutečně přinutilo některé z rodičů přístup změnit?
V tuto chvíli – a říkám to narovinu – to příliš často neaplikujeme. Souvisí to reorganizací úřadů práce.

Trochu to totiž působí jako takové pocitové opatření, které není podložené daty a není předem jasné, jaké bude mít dopady.
Průzkumy a analýzy pro české prostředí neexistují. Já si myslím, – a zahraniční studie to ukazují – že nejlépe funguje metoda práv a povinností. To znamená: pojďme poskytnout sociální práci, celou řadu věcí, jako jsou obědy do škol a tak dále. Ale zároveň potřebujeme zařídit taky to, aby se rodiče zajímali o to, jestli jejich děti chodí do školy. V tuto chvíli MPSV nemá žádný jiný nástroj, než jsou dávky na bydlení. To je tlak, který můžeme uplatnit. Pokud má někdo jiný lepší nápad, jak zajistit, aby ty děti měly budoucnost, aby měly aspoň základní školní docházku vychozenou, tak sem s tím.

Maláčová: Reformu sociálních dávek stáhnu, pokud začnou ministerstva řešit nedostatek bydlení

Číst článek

Kdo a jakým způsobem bude kontrolovat zameškané hodiny?
Je to návrh ministerstva práce a sociálních věcí, takže tuto zátěž přeneseme na zaměstnance úřadů práce. V tuto chvíli říkám na rovinu, že se ten návrh posouvá. Dokážeme si představit, že se situace bude řešit na měsíční bázi. To znamená, že úředníci úřadů práce podle toho, jak dítě má splněnou školní docházku v předchozím měsíci, přistoupí k výplatě dávek na bydlení nebo k jejich pozastavení.

Řešilo by se to tedy z měsíce na měsíc?
Ano, bylo by to administrativně náročné. Ale pokud je cílem toho návrhu, aby děti chodily do školy, tak jsme ochotni k tomu přistoupit.

S tím tedy počítáte při plánované reorganizaci úřadů práce? Že budou posíleny, aby zvládaly tuto novou agendu?
Ano.

Ministerstvo školství je výrazně proti tomuto opatření. Jak očekáváte, že tento návrh dopadne na vládě?
Jsem překvapená, protože na koaliční radě s tím opatřením pan ministr (Robert Plaga z ANO) souhlasil. Takže si to budeme muset na příští koaliční radě vyříkat.

Co máte v plánu, pokud vláda jako celek ten zákon odmítne?
V tuhle chvíli mám poptávku od několika desítek poslanců napříč politickým spektrem, kteří mi nabídli, že pokud se mi ten zákon nepodaří prosadit na vládě, tak ho předloží jako poslanecký návrh. Ale já pevně doufám, že naše vláda chudobu a vyloučené lokality bude chtít řešit a bude se chtít domluvit. Myslím, že by bylo velmi špatně, kdybychom neudělali vůbec nic.

Pevně doufám, že ministerstvo pro místní rozvoj odpovědně přistoupí k tomu, aby řešilo bytovou problematiku. Ministerstvo školství odpovědně přistoupí k tomu, aby řešilo školní docházku dětí. A ministerstvo spravedlnosti odpovědně přistoupí k tomu, aby řešilo problematiku exekucí.

V současnosti dávky na bydlení pobírá zhruba 190 tisíc domácností. (Loni stát vyplácel 32 tisíc doplatků na bydlení a 156 tisíc příspěvků na bydlení – pozn. red.). Máte odhady, kolik jich ze systému po tomto zpřísnění vypadne?
Myslím si, že ta čísla se nezmění. Důležité je říct, že z těch zhruba 200 tisíc lidí, kteří pobírají dávky na bydlení, tak přes 100 tisíc jsou senioři. Těch se ta situace vůbec nedotkne, naopak ti si polepší, protože jim umožníme nově dostávat vyšší částky, než je stanovený normativ. To znamená, že zranitelných skupin obyvatelstva se ta změna vůbec nedotkne nebo se dotkne k lepšímu. To samé platí u zdravotně postižených. No a pak se bavíme o aktivním obyvatelstvu, které pracovat může a z nějakého důvodu nepracuje. A u těchto lidí musíme velmi citlivě zasáhnout pomocí sociální práce.

Výborná věc je, že nově chceme do právních titulů, kdy lidé mohou dostat dávky na bydlení, zahrnout podnájmy. Ty tam v tuto chvíli nejsou. To znamená, že lidé, kteří jsou v podnájmech – týká se to zejména družstevního bydlení – budou nově způsobilí k těmto dávkám a polepší si. To může vést ke značnému zlepšení situace obyvatelstva v řádu desítek tisíc lidí.

Čili tito lidé s podnájmy do dávkového systému přibudou. Ale zároveň někteří ze systému kvůli zpřísnění pravidel vypadnou. Očekáváte tedy, že to finální číslo bude podobné jako dosud?
Takhle bych to nevnímala. My jsme spíš než v počtu lidí přemýšleli v úsporách státního rozpočtu. Ty podnájmy samy o sobě budou dražší věc. Nicméně ušetříme na vyplácených částkách jak surově v těch dávkách, tak za energie. Ale myslíme si, že počet lidí se v podstatě nezmění.

Úspora 200 milionů

Jak velká by měla být úspora státního rozpočtu?
Máme tam celkem 23 opatření. Celková úspora je 200 milionů korun. Ale důležité je říct, že úspora finančních prostředků není leitmotivem toho návrhu. Ten hlavní cíl je řešit obchod s chudobou, zasáhnout do situace, která je neúnosná a neustále se zhoršuje, dát dětem nějakou budoucnost a dát možnost obcím řešit neřešitelnou situaci na jejich území.

,Nemají kde spát, natož kde se učit.’ Projděte si unikátní mapu vzdělávacích podmínek v Česku

Číst článek

Přídavky na bydlení se mají odvozovat z hodnotových map, které sestavilo ministerstvo pro místní rozvoj. Konkrétně z nejnižšího decilu hodnoty nájmu v konkrétní lokalitě. I proti tomu se obce vymezují. Podle Svazu měst a obcí by to znamenalo příliš nízké přídavky, za které nelze reálné nájem sehnat. Požadují, aby se příspěvek odvozoval od hodnoty medianu. Jste ochotni v tom ustoupit?
Já si nemyslím, že by bylo dobré, aby stát vyplácel takto vysoké částky. Myslím, že ty částky mají být zastropované a mají být taky vypláceny do hygienicky a stavebně vyhovujících bytů. Ta bezpodmínečnost, která tam v tuto chvíli je, je podle mě neúnosná. A neustále nám to zacykluje ten obchod s chudobou.

Zmiňujete stav bytu. I tím se zákon zabývá – nově by lidé neměli dostávat přídavky na byty, které jsou v nevyhovujícím stavu. Na nápravu nedostatků budou mít majitelé tři měsíce. Není to příliš krátká doba?
Proč by stát měl vyplácet horentní sumy do bytů, které často nemají sociální zázemí, okna, dveře nebo mají obrovské plísně? Bavíme se o velmi vysokých částkách. To je přece podstata obchodu s chudobou, že někdo koupí zdevastované byty, nastěhuje tam lidi, kteří nemají na výběr, kteří jsou ve velmi zoufalé situaci a stát tam vyplácí velké částky. Takhle to dál podle mě nejde. Protože tím se celý ten systém jen zacykluje. Bavíme se o bytech, které jsou kompletně napadané krysami, štěnicemi a takhle už to dál nejde.

Člověk, který žije v takovém bytě, tedy přijde o přídavek. Ale co s ním bude dál?
Já si myslím, že o ten přídavek nepřijde. Naopak si myslím, že majitelé těchto bytů budou mít velmi silnou motivaci k tomu, aby ty byty byly v nějakém základním stavu. Už se nebude vyplácet koupit jakkoli zdevastovaný byt a jenom tam přestěhovat lidi. Tohle už možné nebude. A je třeba jasně říct, že se bavíme o vyloučených lokalitách, kde je bytů dostatek, i nadbytek. Třeba v Karviné mají tisíce volných bytů. Takže bych se bytové nouze ve vyloučených lokalitách nebála.

Navíc u tohoto opatření zvažujeme odklad účinnosti minimálně tři roky. To znamená, že by majitelé dostali tříletou lhůtu to řešit. A zároveň počítáme s tím, že by se z evropských fondů poskytovaly finanční prostředky na intenzivní práci spojenou s hledáním bydlení pro lidi, kteří žijí v nejméně vyhovujících bytech, aby si našli lépe vyhovující bydlení. To znamená, že by sociální pracovník nebo zaměstnanec úřadu práce s těmi lidmi mohl například chodit na prohlídky bytů, když se budou snažit pronajmout byt. Bude jakýmsi garantem za ty lidi a bude zároveň komunikovat s majiteli bytů a řešit, pokud by měla nastat nějaká diskriminace při pronajímání. Takováto jednoduchá věc strašně dobře funguje.

Šéf Asociace nestátních organizací Matěj Hollan v lednu na svém facebooku napsal, že jste mu při jednom z rozhovorů o připravovaném zákonu řekla: „Musím být tvrdá na chudé, protože to přinese politické body.“ Jaká je vaše verze událostí? A jak jste to myslela?
Já žádnou svoji verzi sdělovat nebudu. Pan Hollan je lhář.

Zdeňka Trachtová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme