Je to konec jedné éry, truchlí lidé při zapalování svíček za Havla
Tisíce a tisíce svíček, květiny a černé vlajky. Od včerejšího odpoledne se na mnoha místech v celé České republice scházejí lidé, aby uctili památku Václava Havla. Úmrtí bývalého prezidenta, dramatika a jedné z hlavních osobností sametové revoluce přimělo vyjít do ulic tisíce z těch, pro které je Václav Havel symbolem svobody.
„Pro nás, pro Husákovy děti, je to zvednutí opony a možnost vykročení do světa, za což mu děkujeme,“ říká mladá žena. „Ve škole mě učili, že někdy umřel Tomáš Garrigue Masaryk. Tak jsem chtěl svým dětem zprostředkovat tentýž den, protože si myslím, že tato paralela je více než příhodná,“ vysvětluje tatínek, který přišel uctít památku bývalého prezidenta i se svými dětmi.
„Tohoto člověka si vážím za všechno, co udělal pro naši vlast. Vážím si ho jako dramatika, zásadového člověka,“ doplňuje další účastnice spontánní piety. „Když jsme tady, tak vidíme, že se vrátil listopad 89. Kéž by se to všechno dalo vrátit ještě jednou, ale to už asi nejde. Bohužel,“ lituje jeden z Pražanů.
Na Václavském náměstí byly stovky lidí. Na podstavci sochy svatého Václava se během chvíle rozsvítily svíčky, lidé přinášeli květiny i Havlovy fotografie. „Za všechno to dobré, co přinesl našemu národu, děkujeme mu,“ vysvětluje starší žena. Sochu svatého Václava částečně zakryla černá látka a po minutě ticha zazněla Modlitba pro Martu - jedna z písní sametové revoluce.
Ti, kteří z Václavského náměstí zamířili na narychlo svolaný koncert na Kampě, cestou nabalovali další a další lidi, kteří na Václava Havla zavzpomínali u památníku na Národní třídě. Tady se stála na zapálení svíčky dlouhá fronta. Na Kampě už hořela vatra a někteří jen těžko skrývali slzy.
„Jsem ráda, že se sešlo tolik lidí, že prostě vyjádřili, že jim nebyl ani teďka lhostejný a že nám vadí, když se myšlenkám, které celý život propagoval, někteří lidé vysmívají. To se nám nelíbilo a jsme rádi, že tady je tolik lidí všech generací,“ snaží se roztřeseným hlasem shrnout své dojmy účastnice piety na Kampě.
Jedním z těch, kteří jsou pod rychlou organizací vzpomínkového setkání a koncertu podepsaní, je i ekonom Tomáš Sedláček. „Je to dost spontánní akce, jak lze čekat od akce, která se zorganizovala během několika málo hodin,“ říká Sedláček a dodává:
„Tady byla neskutečně ochotná, ale zároveň smutná energie. Šlo jen o to říct kde. A to je to, co jsme udělali. Pojďte se sejít v šest hodin pod svatým Václavem a pak jsme vymysleli průvod. První dvě hodiny jsem nesl velice těžce. Ubralo mi to hodně času, abych se vůbec mohl sebrat se k tomu, abych mohl začít obvolávat lidi, že bychom se měli, co možná nejrychleji, sejít.“
Mnozí lidé mluví o dnu úmrtí Václava Havla jako o konci jedné éry. Někteří také zvedli ruce s prsty ve tvaru písmene V a zvonili klíči. Tak jako v listopadu 1989.
